Než poznáš první úsměv

Poměrně slušná "dráma" matky, která se nejdříve zřekne dítěte, aby ho pak prodala. Jenže okolnosti kolem jejího života a vlastní mateřský pud s výčitkami svědomí ji nadají spát. A tak se rozhodne vše uvést do správných kolejí. Jenže naráz se lidé od ní odklánějí a pomoc ji čeká až od nečekaného přítele. Na české poměry slušné, jen v reálném životě by to zas tak snadné s tím koncem určitě nebylo. (19.08.2012)

Nešťastná mladá žena Iva prodá své dítě, aby si mohla koupit byt. Sociální odbor se začíná vyptávat, ale peníze jsou utracené, byt předaný, nová rodina považuje dítě za své. Co teď? Vilma Cibulková v první opravdu velké roli - kterou nezvládla. Nepochybně s těmi nejlepšími úmysly ukázat, co v ní vězí, vyřvává do světa každou předepsanou emoci - tak přehnaným způsobem, že dělá ze své hrdinky případ pro psychiatra. Celou věc naštěstí zachraňují starší herci ve vedlejších rolích, kteří mají v daných scénách pozoruhodný vliv i na Cibulkovou. Zejména Libuše Havelková v roli vedoucí sociálního odboru nebo Vladimír Brabec. Jeho ustaraný otec, který se snaží řešit problémy své bezdětné dcery absurdní koupí dítěte a sleduje, jak se jeho plán postupně hroutí, je o tolik lidštější postavou než Iva, až mě mrzí, že film nesleduje příběh právě z úhlu jeho rodiny. Brabcova dcera Zlata Adamovská má jakýsi psychický problém, který jí znemožňuje řádné osvojení dítěte. OK, ale přát si, aby bylo vyrváno z její náruče ve prospěch šílené Cibulkové je téměř nemožné. Tohle mi vadí víc, než že scénář tu a tam zašustí papírem. Takže celkový dojem je rozporuplný. Na miskách vah je silný příběh, neobvyklé téma, dobré vedlejší herecké kreace a morální dilema, způsobené nevhodným režijním vedením protagonistky. O deset let později hrála Vilma Cibulková podobnou roli nezpůsobilé matky v dramatu Ani málo, ani moc. Výsledek byl mnohem lepší. 60% (19.09.2010)

Neumím pochopit, proč člověk dokáže udělat některé věci, i když se ocitne ve složité životní situaci. Ale pořád je to lepší, než zabít nebo utýrat. Snad si velmi dobře uvědomila, co udělala. Na tenhle příběh jsem se dívala hlavně kvůli hereckému obsazení. Bylo velmi lákavé a taky jsem se těšila na to, co herci dokážou předvést. Dagmar Veškrnová mi svou vizáží připomínala mou matku. Obě dvě totiž v jednu dobu vypadaly jako dvojčata. (09.02.2012)

Být svobodná a užívat si, to je sen mnoha dospívajících dívek, které si svůj oslňující život představují jako jeden nekončící mejdan. Jenže každá touha po absolutní nezávislosti sebou nese také nevyhnutelná rizika. V případě hrdinky tohoto televizního filmu se ovšem neplánované mateřství, tak, jak jej tvůrci ukazují v celé jeho obnažené tvrdosti, nestává pouhým rukojmím, ale především strmou cestou k zodpovědnosti a vlastně i k definitivnímu přerodu v ryzí ženství. Režisér Ludvík Ráža ani tentokrát, jak bývalo jeho zvykem, neponechal nic náhodě a celý příběh svěřil do rukou zkušených herců. Škoda jen, že Vilma Cibulková, stojící tehdy teprve na začátku své umělecké kariéry, nedokázala svou roli ještě přesně ukotvit a její herecký výkon tím bohužel dostává povážlivé trhliny; za mimořádně zdařilé lze považovat alespoň vedlejší kreace Vladimíra Brabce v roli zoufalého otce, podnikajícího zoufalý čin, Libuše Havelkové, Věry Galatíkové a Jiřiny Švorcové v epizodní roli primářky kojeneckého ústavu. Zdá se téměř nepochopitelné, že snímek nebyl v poslední době vůbec reprízován, přestože jeho ústřední téma je natolik závažné, silné a stále aktuální. (27.11.2017)

,,Dobrý den, máte papíráky?'' ---- Podivnost podivná. Nejsem žena, tak nemohu naplno odsuzovat chování hlavní hrdinky, jménem Iva, nicméně její chování bylo dost divné. Na druhou stranu si tu dobu trochu pamatuji. Vím jaký byl problém tehdy sehnat byt, byť nejeden dnešní dezolát co se neumí o sebe postarat sám vzpomíná na to jak tehdy každý bydlel, jak to bylo za komančů bájo a jak dnes mladí na bydlení nemají šanci dosáhnout. Jenže tehdy nešlo o soukromé bydlení v osobním vlastnictví (převážně) a pamatuji doby, kdy v jednom bytě s kamarádovou rodinou žila v jedné cimře i babička. Pro řadu dnešních mladých naprosto nepředstavitelná představa, že žijí s partnery byť jen s rodiči v místnůstce společného bytu oddělené od další místnosti jen dveřmi s prosklenou výplní. Pokud byla matka sama, měla dítě krátce, mohla klidně začít reálně plašit, že nemá kde bydlet. Obzvláště, když se filmový taťka  k otcovství nehlásil. A v době před analýzami DNA se to otcovství zbouchnutým slečnám dokazovalo těžko kdo je vlastně otcem. Na stranu druhou ta zjevná zištnost hlavní hrdinky mi moc pomatená nepřipadala a naopak se chovala až krutě racionálně. Naštěstí tady zafungoval správňák Ondřej Vetchý, charakter už tenkrát, který zavčasu se svým Trabantem kombi zasáhl :-). Dnešní divák až s odporem sleduje ten odpudivý krámek i sortiment zboží, který Iva prodává. Jasně, tehdy nám to tak nepřišlo, ale dnes jsem na to koukal s až pomalu otevřenou pusou. Dost jsem se nasmál, když Cibulková chtěla prásknout o zem videem Vladimíru Dlouhému. Ten jeho šok a prosby aby to nedělala! :-). Dnes už je video retro pojem mladým leckdy dokonce neznámým, ale tehdy se ten vrchol technologie (spolu s CD disky) začal pomalu dostávat i do ještě socialistického Československa. Video vyráběné u nás licenčně tuším od Philipsu stálo tehdy bratru kolem 20 000 modrých papírků se Smetanou. Že to bylo tehdy sakra moc cvakne každému ve chvilce, když si uvědomíme, že tehdejší průměrný plat byl kolem 3000 Kč.  A to ještě Video moc nešlo sehnat.  Vlastně Iva bez desíti tisíc držela v ruce peníze na tu garsonku :-).  Na TV film jsou tam slušné herecké výkony, ale mne spíše než ta psychologie bavily ty reálie. Bohudíky už je to pryč... Beru si tedy dvě letlampy, malé. * * (19.10.2023)