Nákaza

Prase má nemanželský sex s netopýrem a rázem je lidstvo na kapačkách, ženevská WHO na nohou a farmaceutické firmy na koni.. Zatímco třeba Petersenův Outbreak si razí cestu ryze konvenčními filmovými prostředky, tak Soderbergh, ukazující strach jako ten nejnakažlivější virus, sazí spíše na nezúčastněnou, dokumentární formu. Věren svých tradic honí až příliš mnoho zajíců najednou a i když mu jich hodně upláchne neznámo kam, nakonec podobně jako v Traffic ukáže, že jiskérka naděje a lidskosti vždycky někde zahoří. Režisérův autorský rukopis je už podobně jako ten Fincherův nezaměnitelný a kdyby do jeho snímku náhodou pronikla nějaká bakterie, nemá šanci na přežití - je to totiž to nejsterilnější prostředí, co znám. Někdo ale čistotu rád.. (26.03.2012)

A kurva! Končím s podáváním si rukou s cizími lidmi...Věcné, řemeslně pefektně zvládnuté. Spíš minimalisticky dokumentuje průběh a životní příběhy lidí probíhají jen tak mimochodem, spouští řetězové reakce, které vedou k nakažení jiných. Jistou sterilitu umocňje i hudba. Doslova odporný Jude Law si svou roli vychutnává a Matt Damon je přijemně civilní (není malých rolí). Trochu mě mrzí odbytý konec (i když se asi realitě poměrně blíží), NÁKAZA měla na víc. (17.12.2011)

Soderberghova variace na hollywoodské katastrofické filmy je koncipovana jako přesná antiteze všech atributů klasické podoby tohoto žánru ustanovené áčkovými studiovými spektákly v 50. letech a definitivně kodifikované v 70. letech. Přitom ovšem cílem snímku není žánr podvracet, ale naopak přijít s jeho podobou pro dobu široké dostupnosti informací, aby mohl opět fungovat a budit v divácích hrůzu a vypětí oproti popcornovým ptákovinám emmerichovského stylu. Nutný základ pro to dodává bravurní inteligentně vystavěný a informačně napěchovaný scénář Scotta Z. Burnse, který se opírá o vědecké poznatky a zkušenosti z tehdejších epidemií (a právě proto tolik koresponduje s reálnou pandemií roku 2020 na rozdíl naivních vyfabulovaých scénářů typu "Smrtící epidemie"). (16.05.2020)

Dalo se čekat, že to půjde proti tradičním diváckým očekáváním, ale přesto Soderbergh dokáže překvapovat hlavně tím, jakou optiku k profláknuté zápletce přikládá, když si místo velkolepých davových scén vystačí s dokumentárně laděnou tóninou a naprosto suverénně nechává slavným hollywoodským jménům minimální party, přičemž oni se mu odměňují parádními výkony. Minimalizmus, který se zavrtává hluboko pod kůži. PS: Letos už druhý film, který z velké části „udělal“ Cliff Martinez. (20.10.2011)

Sodenbergh raz a znova kašle na konvencie a prináša divákom zaujímavý pohľad na pandemickú skazu vírusového ochorenia. Film bez hlavného hrdinu, bez emočného kontaktu s postavami, bez hlavnej dejovej myšlienky. Len rýdze spracovanie neľahkej látky, premyslené do posledného detailu a miestami som mal naozaj pocit, že keby sa niečo podobné naozaj stalo, presne takto by následne vyzeral hraný dokument. Remeselne veľmi dobre odvedené, no miestami naozaj veľmi nudné a keďže sa rád zžívam s postavami, a tu na to nebol priestor, tak aj pomerne dosť chladné a pre mňa nedivácke. 65%. (22.10.2013)