Srbský film

„Pořád seš umělec, jen prostě momentálně nezaměstnanej. A já jsem…tvůj anděl strážnej.“ Jenže i ten se může splést, a pak už jen bezzubě zírá, ehm…Filmu jsem se dlouho vyhýbal. Ale naskytla se mi příležitost ho zhlédnout a já do toho šel. Zprvu nenabízí nic až tak šokujícího, překvapilo mě spíš, že z čistě filmového hlediska to není žádný amatérismus, spíš naopak. Důraz je kladen na Milošovu otupělost, přesto už tu jsou jisté náznaky, a „milování“ se ženou ukáže, že ten démon tam někde uvnitř je. Po cca hodině ale přijde scéna, která…vše změní. Nejde jen o explicitnost, hnus a brutalitu. Jste svědky těch nejnižších, nejzvrácenějších animálních pudů, které v člověku někde hluboko spí a nikdo by je nikdy neměl budit. A tak u mě nakonec nepřevládalo zhnusení, jako spíš prázdnota a silně zneklidňující, nepříjemný pocit. Hodnotit pak takový film je těžké…já dám diskutabilní 2*. „Něco se ti nezdá?“ - „Já v podstatě nevím, co podepisuju. V čem to teda vlastně hraju.“ - „To ani nemáš vědět. Protože kdybys to věděl, nebudeš v tom tak dobrej…“ (10.10.2021)

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. (02.01.2011)

No fujky je to tedy nemálo. Před srbama klobouk dolů za to že v superlevných podmínkách dokázali natočit režijně i vizuálně dosti kvalitní a chytrý thriller, který se v té brutální perverzi nerochní nijak exploitačně přes míru, ale využívá jí (až na jednu zbytečně komickou vyjímku) s mírou tak akorát na to aby zapůsobila. Poněkud znepokojivé ovšem je že krom tolik ve spojitosti s ním připomínaných 120 Dní Sodomy mi to připomnělo stejnou měrou i některá trochu víc hardcore hentai auditka na 4chanu, ehm... 8/10 (09.04.2013)

Přes veškerou svou kontroverznost se mnou Srpski film nehnul. Hojně komentovaná scéna s novorozencem je sice nechuť, jinak ale určená čistě pro odpuzující efekt; mnohem drsněji vyznívá ke konci filmu zjištění titulní postavy, do koho to vlastně strká péro. Závan něčeho jiného přijde až pár sekund před závěrečnými titulky - je fakt, že ať děláte cokoliv s kýmkoliv a jakkoliv, vždycky se najde někdo, kdo se tím bude dobře bavit. Pokud už jste na tenhle film narazili, doporučuji informační zhlédnutí. Nebo ne. (05.09.2010)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)