Sherlock Holmes: Hra stínů

Tak nějak mi to sedlo víc než jednička. I tak nebude Ritchie rozhodně nikdy mým favoritem na režisérské sesli. Hlavně ale, že se zlaťáky po prvním kalkulu sypaly. Logicky tak přišla dvojka, která znovu představuje narcistického chytrolína, který beztak má klíč i od britských korunovačních klenotů. Režijně znovu přeplácané a nevkusně násilně uchopené.. ale jsou to čisté tři hvězdy, naposledy byly docela s otazníkem. (03.06.2014)

Pistole nabité, mozky v plné polní, dedukce rozvibrovaná na maximum. Když Holmesovy myšlenkově-zápasnické kejkle dobývaly kina poprvé, nadšeně jsem hltal každý Ritchieho nápad a když Robert Downey s jiskrou v očích odkrývá pavučinu intrik podruhé, tleskám znovu. Moriarty je totiž dokonalou nemesis, která může zahrozit z nejvšednější situace a v takových chvílích jeden potřebuje nejen věrného parťáka, ale třeba i exhibicionisticky naladěného bratra s rozklepaným personálem. Tenhle efektní akční přístup mi zkrátka k vadnoucí viktoriánské éře sedí a celý tvůrčí tým se mnou bez problémů mává skrz emoce i lokace. Prosím trilogii, milý Watsone. (16.01.2012)

Scénář je spíchnutý horkou jehlou a má jen pár opravdu vynikajících momentů a konflikt obou velikánů není patřičně prokreslený. Pořád je to ale zábavná prohláškovaná jízda s vynikající vizuální stránkou. Efektní zpomalovačky jsou přesně tam kde mají být a berou dech. Scéna s "Jeníčkem" v lese nebo závěrečná konfrontace (efektně přetransformovaný závěr jedné z nejdůležitějších povídek) jsou jednoduše boží. Příběh je ale strašně schématický, honička střídá bitku a na pořádnou osudovost není moc místo, přitom materiál tu na ni je. (11.01.2012)

To je ale překvapení... Po na půl digitálního plynu sunoucí se jedničce přichází Guy Ritchie s dost možná nejvyzrálejším filmem své kariéry. Sherlock Holmes se poučil snad ze všech chyb, které v prvním díle nasekal a nastavený koncept dotahuje takřka k dokonalosti. Dedukce a od toho se odvíjející působ dávkování informací a vlastně vyprávění obecně jsou vysloveně labužnická záležitost (a pro tentokrát si v ničem nezadá s minimálně prvním dílem televizního Sherlocka), digitální efekty šly pro tentokrát do ústraní a plní čistě doplňující efekt a lehký steampunkový nádech technických udělátek drží Sherloka přesně na hranici braku, který ještě není směšný, ale naopak působivý. Navrch neodolatelný bondovský feeling a jeden z nejlepších záporáků od... No nenapadá mě :) Šachové finále je epické. Ritchie přesně chápe podstatu předlohy (její kladné i stinné stránky - oživení Sherlocka na nátlak fanoušků) a jednotlivým momentům dává přesně tu přidanou hodnotu, kterou v danou chvíli potřebují. Tu zatlačí na dramatickou notu, tu zabrnká na emoce.. A tu všechno shodí na absolutní a absurdní frašky. Na poslední chvíli nejlepší divácký zážitek letošního roku, o to překvapivější, že se zrodil tam, kde bych ho nečekal ani omylem... (10.01.2012)

Můj největší problém s tímto filmem byl jeho příběh. Příběh je slepenina snad všeho, ale bez většího smyslu. Bylo mi úplně jedno, co se zrovna ve filmu děje. Film se snaží působit chytře, ale ve výsledku je to celé strašně překombinované. Ty nicneříkající utahané dialogy mě po hodině už neskutečně otravovaly, dokonce jsem se v jednu chvíli přemáhala, jestli se dodívám do konce. Humor taky moc nefungoval a vlastně i to škádlení dvou hlavních hrdinů mezi sebou, na kterém stál celý první díl, mi už tady vůbec nesedělo. Robert Downey Jr. zachraňuje, co se dá, ale i on je středobodem několika trapných momentů (celá hrozná pasáž ve vlaku). Nemůžu upřít filmu jeho řemeslné kvality, na ten všudy přítomný digitál už jsem si zvykla, film obsahuje spoustu režijních nápadů a právě za to asi přidávám tu třetí hvězdu. Především za scénu v lese, která je jistě vrcholem filmu a taky za snahu o jistou osudovost (byť to ve finále stejně moc nevyšlo). Měla jsem už problém s prvním dílem, ale ten beru jako takový neškodný oddechový průměr, druhý díl je o dost slabší a třetí díl už nejspíše vynechám úplně. Velmi slabé 3* (15.04.2012)