Citlivá místa

Ty uřvané hnusné hudební vložky mne dost iritovaly a hodně vadily. Celý film nestojí za nic, prostě psychologie no. Jedna či dvě scény jsou hodné zapamatování. (29.10.2019)

Přepjatě - to je to důležité slovo. Jan Brejchová víc než matku, která dávala své dceři až příliš svobody, hraje hysterickou matku, která na všechny situace reaguje hysterickými záchvaty. Vztah mezi dcerou a matkou je navíc spíše definován výpověďmi všech okolo. Babičky, kolegyň, přátel Simony. A pak dvojitým odmítnutím komunikace s matkou už v porodnici. V závěru pak Simona konečně řekne pěkně od plic co si o ní myslí. I tak si myslím, že obě herečky ztvárnily kvalitní herecké výkony. Zvláště Tereza Brodská si zaslouží obdiv, když se objevila asi ve čtyřech záběrech. Ale podle mě je ten rodinný vztah, nebo spíše rodinné vztahy, neboť do toho zasahuje i vztah mezi Janou Burešovou a její matkou, vykresleny dost mizerně. (03.06.2020)

Průměrný film s Brejchovou a její dcerou Brodskou. Bohužel nevhodný hudební doprovod a klišovité postavy. Hodnoceni: 50 % (20.11.2021)

MYSLÍM , ŽE DOBRÉ , na tu dobu opravdu dobré . Vztahy jsou vždy složité v rodině a mimo ni , jěště více . JANA Brejchová , ta byla celebrita . Jinak u nás nejsou a nebudou . (08.07.2013)

Skvělé téma ze života, vztahy matek a dcer v jakékoli věku nejsou jednoduché. Trochu mi vadily někdy až příliš přepjaté emotivní scény, jako by nestačilo trochu ubrat - divák by i tak pochopil. Takhle to skoro vypadalo, jako by hlavní ženské postavy byly adeptky na psychiatrickou léčbu. Ale co mi opravdu nesedělo, byly hudební (zpívané) vložky, které trhaly děj na kusy a velmi rušily. Ještě bych chtěla upozornit na nedbalost v ohlídání vlasů skvělé herečky Jany Brejchové - jistě si je nebarvila, nestříhala ani neupravovala v průběhu jednoho dne, třeba než přešla z jedné místnosti do druhé. Zvláště tam byla nápadná změna barvy. V dobrých filmech se toto velmi dobře hlídá. (25.12.2021)

Až na ten pohádkový konec a příšerný zpěv (18.04.2022)

Zajímavější film, než se na první pohled může zdát. Přes nepravděpodobnost děje a nechtěnou (i když kdo ví - viz dále) směšnost většiny hlavních postav (extrémem je v tomto směru šmoulí Rudolf Kubík v roli Tomáše se svým kulichem; hlavně u Jany Brejchové jsem ale byl celý film na pochybách, zda záměrně přehrává, nebo vlastně hraje samu sebe) se paradoxně jedná o poměrně realistickou kritiku krize partnerského života. Dobově poznamenaný je snad jen pohled na výchovu - to, co bylo za pozdního komunizmu považováno za přílišnou rodičovskou benevolenci, je dnes de facto normou. Konec filmu se při povrchním čtení může jevit jako (nepravděpodobný) happyend. Přistoupíme-li však na to, že Simonino zhroucení hned po návratu z porodnice stejně jako její nezájem o partnerský vztah jsou ve skutečnosti pouhou uměleckou zkratkou, jsme najednou svědky počátku již třetí generace hysterických single matek - jejichž vnitřní rozháranost nakonec pěkně ilustruje soundtrack. Za povšimnutí stojí i způsob, jakým jsou vykresleny mužské postavy: Otec Simonina dítěte je bezcitný hochštapler, Tomáš (který jí zachránil život) zase hodný blbec, který Brejchovou místo do hospody pozve do menzy na fazolovou polívku. Ještě nejlépe z toho vychází matčin milenec, ale i ten je snadno manipulovatelný a ve finále nedokáže být oporou ani své rodině, ani milence. Brejchová s Brodskou tak vlastně jinou možnost, než se sblížit, nemají... Bonusem tohoto zapomenutého filmu (přes výše řečené celkem po právu ve stínu o rok pozdějšího Schormova Vlastně se nic nestalo) ze sklonku 80. let je pár docela odvážných záběrů Brejchové. (13.04.2014)

Trpký film. Občas s lehkou nadsázkou říkám, že vztah matky s dcerou je jeden z nejtěžších. Ale tady to na mě padlo opravdu plnou silou. Film rušilo příšerné kvílení, které mělo být zřejmě hudebním podkresem. I závěrečnou očistnou katarzi znehodnotilo ono kvílení. To se Mertovi a Janě Petrů zrovna nepovedlo. (30.12.2014)

Nostalgie tento film, po premiere byla dotocna, ci oslava, nekde v Michalske, zda se mi, ze u Melounu....Matka a dcera, ve filmu i v realu, reziser Drha, ktery byl v te dobe relativne v kurzu, vzpominky.. (19.01.2020)

Herecky (samozřejmě Brejchová výborné) dobré i film celkově za 3,5*... Ovšem ta hudba? Nemyslím samozřejmě pár vložek z baru a diskotéky. No hudba... skřeky opilé ženské. Nepříjemné, strašné. Zřejmě měl Merta tehdy nakoupeno (proč to rovnou nenahýkal on, ale ukecal k tomu Petru Janů? nebo žeby pařili společně?) a vzniklo toto. Jak mě třeba už znáte, jak se mnohdy zastávám některé hudební složky, protože se k filmu prostě hodí, dotváří atmosféru apod. nebo jak mám rád hudební experimenty. Třeba s lidským hlasem (jedinečný to nástroj). Ale toto přímo odrazuje od sledování filmu, ruší a odpuzuje... Málokdy hudbu hodnotím odpadem, ale tady musím. Nechci příliš kazit filmu hodnocení kvůli "hudbě", ale aspoň tedy zaokrouhluji dolů na 3*. (30.06.2020)