Chytrost má děravé šaty

Pohádku jsem si zapamatoval i po cca 20 letech. Její předností je jednoduchý námět a krátká stopáž. Vladař (velmi dobrý Petr Štěpánek) se rozhodne jít v přestrojení mezi lid (něco jako Jiřík z Poděbrad). Potká kováře Básima, zamiluje se do jeho dcery. Básim ho pozve na velmi drahou večeři. Vladař je udiven a špičkuje se Básimem, jestli dokáže uspořádat stejně drahou večeři i další den. Samozřejmě, že vladař mu svými nařízeními hází klacky pod nohy a snaží se Básima dostat do úzkých. Jako první zakáže kovářskou činnost, Básim je ovšem vychytralý... Poznámka 2018: Nevím, odkud tento příběh pochází, ale pokud vystihuje orientální mentalitu, tak to potěš pánbůh. Vladař ani Básim se neštítí skoro ničeho, aby dosáhli svého nicotného cíle a uspokojili svoje ego. (07.01.2018)

Klasická orientální studiovka na provařené a milionkrát omleté téma moudrého (ne až tak, podle mě) panovníka, který v přestrojení chodí mezi lidi a tam páchá všelijaké legendární skutky. Převlečenému vladaři padne do oka půvabná dcera kovářova (metaforicky, ne, že by mu vyvrátila bulvu) a z čiré lásky nepřijde, v záchvatu podivných pochodů, které z nedostatku vhodnějších termínů nazvěme myšlenkami, na nic lepšího, než vymýšlet další způsoby, jak jejímu otci znemožnit, aby si vydělal na večeři. Pravda, kovář se neprozíravě chlubil, že na večeři si vydělá vždy. Záhadou pro diváka zůstává jen to, proč kovář, který měl bohatě vybavený dům, nepochybně dílnu, dceru, kterou mohl hýčkat jako princeznu, žil de facto z ruky do huby. Lehce nadhodnocuji, ale Afra a Vladař jsou tak půvabný ústřední pár, že bych si jiné hodnocení do smrti neodpustila a musela bych si sama zafackovat uši do hlavy. (22.10.2013)

V pozdější adaptaci téhož příběhu (O kováři Básimovi 1996) vstupuje do hry chalífova manželka, tady naopak má Básim dceru. V obou případech je žesnký prvek pro samotný příběh zcela nadbytečný, tedy pomineme-li, že zamilováním a ženitbou vládce konečně zahnal nudu. Adaptace z roku 1996 je samozřejmě po všech stránkách lepší. Tady herecky zaujme (kromě štěků pro Kotvu a Lackoviče) snad jen Zd. Dítě v roli Básima, ale Martin Štěpánek jako Básim z r. 1996 je postavě mnohem více práv, což je dáno už její koncepcí, resp. celkovým pojetím dramatizace. Adaptace z r. 1996 je totiž úplně jiný sport, sází na humor téměř až fraškovitý a pitvorný, nicméně sázka mu vychází, protože to má prostě vyladěný. Tady je jedinou humornou složkou nechtěně oligofrenní vládce a jeho ztvárnění Petrem Štěpánkem. Absence humoru ovšem není vada, jenže chybí vtipnost v jakémkoli smyslu toho slova. Režisérka Janečková zatím spolehlivě posírá všechno, co jsem od ní dosud viděl, nicméně už scénář Mileny Medové je mizerný, nenápaditý a finální scéna svou nezvládnutou překombinovaností úplně pitomá. Asi bych dal dvě hvězdy, ale právě ve srovnání s adaptací 1996 musím ještě ubrat. (18.03.2019)

Pěkná studiová pohádka situovaná do orientu s příjemným a zábavným Štěpánkem v hlavní roli, trochou zamotaného děje a přeslazeným koncem. Celková nálada pohádky je moc dobrá, pozitivní a taky zajímavá díky kostýmům a ne tolik tradiční stylizaci. Navíc i minutáž je vzhledem k nenáročnému ději příjemná. (21.05.2016)

Orientální pohádky mají v sobě vždy něco zvláštního. Těžko totiž říct, proč si kovář Básim není schopen ušetřit na večeři, když na dům a další věci si evidentně přišel. A ještě víc je nepochopitelné proč vladař musí zkusit přetrumfnout svého hostitele. Tím spíš, že jeho rozhodnutími musí po několik dnů trpět jiní. Leč v pohádce nemusí mít všechno logiku. A jak moc nemusím všechny orientální pohádky, které byly v ČST nebo ČT natočeny, zde Petr Štěpánek a Jana Preissová ztvárnili sympatickou dvojici a herecké obsazení se mi celkově líbilo. Stejně jako kulisy. Celá pohádka je obalena do příjemně sledovatelné stopáže. (17.01.2022)