Kid

Niektorí rodičia by si naozaj skôr zaslúžili slučku okolo krku ako rodičovské sociálne dávky. Ako napríklad matka malého Kevina. Prvá tretina filmu je zároveň vrcholom filmu. Ukazuje neznesiteľnú tortúru chlapca, na ktorom si žena s večne nenávistným škľabom v tvári vybíja neuhasiteľnú agresivitu. Občas sa ku kopancom a buchnátom pridá aj večne ožratý tatko. Súrodenci len nemo prizerajú nerovným zápasom vo voľnom štýle, spestreným tu i tam "originálnymi" mučeniami typu vopchania synových prstov do zapnutého toustovača či drtičky odpadu. Až keď ho raz takmer prizabijú a končí na intenzívke, dostáva náhradných pestúnov. Ani tam mu dlho ruže nepokvitnú, no aspoň ho nik viditeľne nemučí. Peniaze získava vstupom do pochybných kšeftov. Navyše sa črtá vzťah. Záver je úplným protipólom úvodu, celok tak nadobúda charakter krutej sociálnej drámy so šťastným koncom. Čo by nejako nevadilo, veď poskytnúť nádej všetkým trpiacim je potrebné a občas sa peklo detstva a dospievania napokon zmení v čosi dôstojnejšie. Vadil skôr taký ten pop spôsob odprezentovania, charakterizovanými dlhými plochami plochých popevkov, počas ktorých sa odohrávajú nejaké kľúčové udalosti, zostrihané do pár úplne typických záberov, jánošíkovské presadenie si svojich práv a dosiahnutie životných mét vskutku čestným zárobkom. Navyše všetko tak typizovane, až srdce puká a vlastne v tom puknutí sa rozum zdráha uveriť dôveryhodnosti celého rozprávania, pretože tento spôsob viac než čo iné pripomína klišé tak typické pre ženské romány priložené k lesklým magazínom, či pre hrdinské rodokapsy, predávané v novinových stánkoch. (07.11.2014)

Je to drama se vším všudy, ale mě osobně to tolik nevzalo. Určitě můžu pochválit tradiční, na jazyku plně ulpívající, britskou syrovost, jíž je celý snímek protkán. To, že je film podle skutečné události, mu také něco přidává na atraktivitě a nemůžu zapomenout ani na vyvedenou hudbu. Na Rupertu Friendovi byla vidět snaha, ale tak nějak nemůžu zahnat pocit, že to mohlo být ještě lepší. A co u mě nejvíce sráží hodnocení, je velice pomalé tempo, které mě trápilo skoro až do konce. Alespoň že ten závěr má trochu větší šmrnc, jinak vážně nevím, jestli bych nemusel dát ještě nižší hodnocení než konečných 60 %. Oblíbená část- úsek s pistolí (14.11.2010)

Poznámka "Nakrútené podľa skutočného príbehu" mi už pripomína ospravedlnenku na všetko, čo vo filme nevyjde. A v tomto filme toho nevyšlo dosť. Najsilnejšie na mňa zapôsobilo bezútešné detstvo Kevina, ktoré aj napriek preháňaniu ukázalo podobnosť problémov s neprispôsobivými a impotenciu sociálnych ustanovizní v Británii a u nás. Prerod Nataschy McElhone z úlohy v Roninovi na úlohu v tomto filme mi pripomenul premenu Charlize Theron vo filme Monštrum. Ale inak zvyšok filmu ma dosť nudil a tak si v pamäti uchovám iba spojenie The Kid - Charles Chaplin, Jackie Coogan. (04.11.2013)

Dětí jako Kevin je bohužel hromada a jen málo z nich se dokáže vyšvihnout a žít normální život. Přesto to není zase jev tak výjimečný. Z tohoto hlediska není tenhle příběh nijak originální v porovnání s tím, co se na toto téma standardně točí. V tomto případě jeho specifičnost spočívá ve zpracování, které se zaryje pod kůži a v hereckém obsazení, kdy i přes výrazný projev Ruperta Frienda jednoznačně boduje Natascha McElhone. Tuhle herečku mám strašně rád, protože na mě vždy působila svou zvláštní krásou i výborným vystupováním. Ale tady se změnila v čarodějnici nejtěžšího kalibru a v noční můru všech týraných dětí. Jediné, co bych filmu vytkl, byla jedna ze závěrečných scén, která působila jako ze špatné romantické komedie (všichni asi vědí, co mám na mysli). Nicméně pokud se stala tak, jak je podávána, tak se filmařům poníženě omlouvám.. 90% (09.04.2012)

Film dvou naprosto odlišných částí, netvrdím, že rozdělených přesně na polovic. V první cca třetině můžeme vidět tíživé sociální drama v duchu nejlepších tradic britské filmové školy, aby v následujících minutách čím dál tím zřetelněji snímek doplul do vod kanadské produkce, která se specializuje na tzv. příběhy dle skutečných událostí. Ta je těžce průměrná a z původně silného příběhu se stává banální historka o zázračném úspěchu outsidera. Konec potom rámují ta nejprofláknutější klišé, jako když hrdina vpadne doprostřed firemní schůze a zajíkavým hlasem vyzná své lásce utajené city. Určitě jste totéž viděli už nejméně 20x v nejrůznějších romantických komediích, tady to ale opravdu zabolí. Celkový dojem: 55 %. (17.11.2015)