Nebezpečná metoda

Pohříchu nevzrušivé. Nebezpečná metoda je sice formálně jen těžko napadnutelný film, u kterého budou filmoví teoretici nejspíš slastí vrnět, ale kdybych mu dal vyšší hodnocení, lhal bych sám sobě. Prostě se mi nelíbil, nepřišel mi ani trochu zajímavý a představa, že bych se na něj musel dívat znova, mě docela děsí. Stará Cronenbergova úchylnost a podvratnost se ztratila pod tunou akademicky precizního make-upu, už si jen tak pokojně bublá hluboko pod povrchem. A mne nebaví ji hledat. (29.01.2012)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)

Byť se v Nebezpečné metodě nestane vlastně nic ohromujícího, nemá nijak zvlášť dramatický děj, rozhodně jsem se nenudil. Zábavnost tohoto filmu totiž tkví v jeho postavách a hlavně v jejich rozhovorech. Učené dialogy mezi Freudem a Jungem jsou tak chytlavé, že bych snad ani nepotřeboval příběh. Obzvlášť když jejich profesní přátelství nabírá směr k zániku, vychutnával jsem si nejen dobré herecké projevy obou hlavních představitelů, ale především obsah rozhovorů, do nichž je často nenápadně zkódováno více sdělení o skrývaných neurózách obou velikánů. Když se vrátím k ději, tak bych skoro řekl, že právě v jeho domnělé nezáživnosti také spočívá půvab Nebezpečné metody, neboť jsou to právě různorodé analytické přístupy jednotlivých postav k životním situacím, jež tento film obohacují. Např. to jak filosofie postavy Vincenta Cassela, jakkoliv jednoduchá, ale artikulovaná ve věděckém duchu, úsměvně zkomplikuje život C. Junga stojí za to. Jediný slabší článek filmu je tak, hlavně na začátku, herecký projev Keiry Knightley, jež mě úplně nepřesvědčila, že do takovéhoto filmu patří. (05.09.2012)

Kinematografická slast, technicky nesmírně promyšlená - avšak tím pádem i poměrně odtažitá a to i kvůli statické teatralitě, kdy postavy povětšinou hovoří v pokoji. Keira svým výrazným fyzickým herectvím, kdy místy vypadala, že jí čelist vyjede jako vetřelci, konečně dokázala, že umí hrát. Viggo s orálním fixací na doutníky je težce charismatický a Fassbender by měl přibrat, jinak si od něj žádná už naplácat nenechá./// Pro nás, kteří se (laicky) zajímáme o psychologii, je film zábavnou ilustrací plnou známých myšlenek obou velikánů psychoanalýzy s velmi energickými dialogy, ze kterých čiší inteligence. Obávám se však, že pro některé to bude jen suchopárné drama o nevěře "s těmi slavnými psychology", případně film na Cronenberga nečekaně krotký - a to je vzhledem k tématům jako libido, sex, S&M docela s podivem. Sexuální scény voyeristicky nasnímané přes zrcadlo (ha!) nemají šťávu a to nejen kvůli tomu, jak asexuálně Knightleyová vypadá. Vypadá to, jako kdyby Cronenberg své režisérské perverze potlačoval./// Na hudební doprovod je film skoupý a nabízí pouze několik krátkých částí skladeb či dokonce jen pár tónů. Jako kdyby nás chtěl obrat o všechno, co chceme, případně nabudit na velké finále, které se však nekoná. Ve scénáři není téměř žádná zbytečná věta, kameraman se ani jednou onanisticky neukájí záběry na přírodu nebo rozjitřené obličeje ve velkém detailu, ale přesto jsem měla pocit, že sedím v kině přes dvě hodiny. [Kino] (13.01.2012)

Netajím se tím že podobné dobové filmy nějak dvakrát zrovna nemusím a když se v nich prakticky jen nudně kecá, tak o to je mé zklamání potom větší. Dokonce i námět filmu je podstatně více akčnější než samotný film. Vidím dobře? Film je dokonce označován jako Thriller. Herci až na divnou Keiru jsou ale milimetrově přesní. (15.06.2012)