Vražedná hra

Námět je docela zajímavý a prostředí ještě také ujde. Tím bohužel všechny klady tohoto díla končí. Postavy jsou všechny více méně nesympatické a jejich jednání je hloupé. I přes svoji krátkou stopáž, díky monotónnímu ději (nějaké ty keci, hudba, dveře a zase znovu), film začne poměrně brzo nudit a znovu už nezaujme. Avizované šokující rozuzlení je navíc průhledné jak mastný papír už zpočátku. 30% (24.11.2010)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)

No udělat z klasického Cube modelu v podstatě čistou konverzačku se nakonec neukázalo být špatným nápadem. Ono sice pointu odhadnete poměrně brzo a i ty charaktery jsou jako prefabrikáty z továrny, ale ono to kupodivu celou dobu nenudí a jede to docela slušně. Což je v případě, kdy se ve filmu zase až tak moc neděje a celé to stojí jen na postavách a dialozích, docela co říct. Originální to není, ono je to vlastně až příliš prosté a jednoduché, ale i takové věci mohou fungovat. Třeba proto, že u toho můžete dávat hodně prostoru vlastním myšlenkám coby kdyby a spekulacím, což činí čistě průměrný film ještě trošku zajímavějším. (02.02.2014)

Film snad s tím nejdebilnějším dějem co jde vymyslet, něco tak přiblblého se jen tak nevidí, ale i přesto je film zvláštní tím že dokáže filma chytit protože si divák naivně myslí že se něco stane, a já říkám stane se prd. Jednou za deset minut zazní hudba a člověk co prohraje zmizí, čekal jsem aspoň nějaké rozuzlení které se ale také nekonalo. Prostě spotřebitelské béčko. (22.08.2011)

film jsem sledoval až do úplného konce s toužebným přáním a hlavně očekáváním, že se to konečně rozjede, ale bohužel jsem se toho moc nedočkal. Jediné co ve mně zůstalo je několik nezodpovězených otázek a divný pocit jak vlastně ohodnotit tenhle snímek. Svým způsobem je totiž tohle veledílo obyčejný amatérský poloodpad, který ve mně ovšem něco zanechal a pořád mi vrtá několik věcí hlavou. Nejraději bych mu dal od 0-40%, ale přikloním se spíš k tomu většímu číslu, protože už dlouho mě takhle film nedostal do svízelné situace. (18.04.2010)