Tora! Tora! Tora!

Slávný válečný film popisující přípravy a útok na Pearl Harbor. První část film (popisná) je místy zdlouhavá a nudá. Ovšem ve druhé části se dostáváme k útoku a film rázem začíná i bavit. Zejména si užíváme na svou dobu nevídaných efektů. Trochu trapně působí zavěrečná propagandistická věta o buzení spícího obra. Samozřejmě si to Amíci mohli dovolit, vzhledem k tomu jak válka dopadla. Ale přece nikdo nevěří tomu, že se Japonci najednou začali bát. Věděli přece od samého začátku do čeho jdou! K tématu útoku na Pearl Harbor doporučím Odtud až na věčnost (1953). (09.10.2009)

Po velmi dlouhé době jsem se dnes vrátil k údernému svazu Čúičiho Naguma a znovu jsem se ujistil v názoru, že japonsko- americký režisérský triumvirát natočil o této události před více jak padesáti lety snímek, který už asi nebude překonán. Proč si to myslím? Protože tvůrci tehdy jen s pomocí několika upravených letadel a nějakých těch maket dosáhli podobného dojmu jako před nimi Britové se svým filmem  Battle of Britain (1969). Jasně, byla tady celá řada nepřesností, ale na ty už poukázal Marthas85 (jeho technické připomínky najdete v sekci Zajímavosti), takže já už si mohu své kritické poznámky v tomto směru odpustit, a jen se zmíním, že jsem si nemohl nevšimnout amerického vlivu zejména při scénách mocně podbarvených patriotismem (boj dvou P- 40 proti Itajovým Zerům byl sice hezký na pohled, jenže nebyl zrovna reálný, protože Nippon byl v roce 1941 na vrcholu nejen v kvalitě svých letadel ale hlavně v kvalitě svých letců, kteří už měli v té době něco odbojováno). Já nepatřím k lidem, kteří by věřili konspiračním teoriím, ale v případě Pearl Harboru prostě čuju nějakou zradu. Co vím: Prezident Roosvelt chtěl podpořit evropský (respektive britský) boj proti Třetí říši, ale veřejné mínění, potažmo zákonodárci byli proti; japonských válečných provokací byla celá řada a tou nejvýraznější bylo potopení dělového člunu Panay; zákonodárci odmítali navýšit armádě a námořnictvu rozpočet; v době útoku nebylo v přístavu jediné opravdu cenné plavidlo. Pak přišel nálet, který totálně zničil dvě zastaralé bitevní lodě a šest dalších vážně poškodil, jenže tato plavidla byla v první linii naprosto nepoužitelná. Důležité byly tedy "jen" ztráty na životech, jenže právě pro ně se názor americké veřejnosti sjednotil s tím prezidentovým, armáda a námořnictvo se dočkaly svých financí, US Navy se po opravách a modernizacích vrátilo všech šest druhosledových bitevníků, ale hlavně byl nastartován gigantický plán na vybudování moderního námořnictva. Takže ať hledám, jak hledám, japonské vítězství v tom nenacházím, a o tom překvapení si myslím své. Hlavně si ale myslím, že takhle se mají točit válečné velkofilmy, a pokud mají současní filmaři k dispozici téměř všemocnou CGI, nechápu, jak mohou vznikat paskvily typu Pearl Harbor (2001). A teď nemyslím ten romantický roub, já hlavně nechápu, proč si Michael Bay nenechal vygenerovat historicky věrné kopie lodí. Asi mu to bylo u knedle. Za drobné připomínky tam bude mínus, ale za to, jak to tenhle filmový dědeček s přehledem natírá současným snímkům doplňuji i pátý kousek. / Poučení: Kdo je připraven, není překvapen. 5*- (16.07.2023)

Tomu rikam pekne zpracovany valecny film, atmosfera, scenar, efekty, vse je moc pekne. Dabing a ceske zpracovani bylo take velice dobre. Skoda jen toho zaveru jak japonsky general vypravi ze zna amiky... Asi to jedine mi nesedlo. Jo a esi se ptate, ktery film o Pearl harbor je best, tak asi tento ;-) (11.12.2006)

Tenhle film je taťka Pearl Harboru a i přes jeho šedý vlas jej stále předčí. Ostatní válečné snímky si z jeho i na dnešek perfektně zpracovaných scén neváhaly občas ,,ukosusnout" (např. Bitva o Midway ad.). Japonci si dali práci s přesnou historickou linií i dobovými reáliemi. Válečný velkokofilm k němuž nemám výhrad. Nutno vidět. Tohle je za pět pum z japonského střemhlavého bombardéru D3A Val * * * * * (01.08.2011)

Vo svojej dobe nevídané prevedenie vojnového filmu dvoch súperiacich strán konfliktu s duálnymi režisérskymi vstupmi, ktoré sa snažili dejinné rekonštrukcie previesť polodokumentárnou formou s prvkami hraného filmu, ktorý je cítiť najmä v predvedených výkonoch a v stupňujúcom sa očakávaní sujety. Dosť značné memento však nalieha na záživnosť diela, ktoré síce odsýpa a je flexibilné vzhľadom k práci s kľúčovými operáciami, ale sterilnou sa zdá byť predovšetkým interná zóna a psychológia postáv. Film postráda dušu a implikuje faktografiu na poli zjednodušenia (časové možnosti) a neschopnosti priviesť východiskové body nad bežný rozprávací rámec. (28.01.2018)