Jeden den

S potěšením konstatuju: duch knihy zachován! Uživ. Galadriel píše: útržkovitě vybrané a doslova opsané pasáže, v nichž bych se (bez znalosti knižní předlohy) ztrácela. Nesouhlasím. Pravdou zůstává, že film není (a nikdy nebude) kniha, ale jedním dechem dodávám: zde se škrtalo s citem a to nejdůležitější bylo ponecháno. Dokonce si troufám tvrdit, že to proškrtání snímku v drtivém počtu případů prospělo. Kniha byla v pár pasážích zbytečně rozvláčná (čti doslovná). Pokud bych měl něčím (předlohou neposkvrněného) diváka nalákat, tak vyjma originálně pojmutému konceptu mapujícího tentýž den po dobu 20-ti let (tj. od 15. července r. 1988 – do 15.července r.2008) bylo by to bezpochyby příjemně bezprostředně civilní herecké duo A. Hathaway-J. Sturgess. Oba bezezbytku naplňují moje (knižní) představy dotyčných hrdinů. Tj. bezstarostného volnomyšlenkářského frajírka Dextera, řešícího tak max, na který večírek (za)jít, kterou holku přefiknout pro dnešní večer, tak i mladá zapálená studentka Emma plná ideálů, dychtící měnit (zachraňovat) svět, včetně jejich „vystřízlivění“ životem , kdy se jejich osudy (vy)mění a Emma je ta, která se dočkává úspěchu (v podobě uznávané dětské spisovatelky), byť (osud tomu chce) ze svého štěstí se nemají radovat dlouho. Klišovité, patetické, přeslazené, s citovým vydíráním a happyendem na konci.... Mně se derou z úst spíše slova jako snímek ze života s dovětkem, že pokud by tohle měl být „přeslazený“ KONEC (směr), kterým se budou od této chvíle ubírat současné snímky, stal by se ze mě „na stará kolena“ snad i fanda žánru. SPOILER! Hovno přeslazený konec. Stejně jako v případě knihy, žádná sladkobolná srdceryvná donekonečna protahovaná scéna. Jednoduše stroze úderné: autobus – prásk a konec resp. začátek něčeho nového, protože ač to v dané chvíli tak nevypadá (a hrozně to bolí) život jde dál, žít se musí a platí tolik otřepané, ale nesmírně pravdivé „čas je lék na všechny rány“. Nic pro puberťáky, nicméně Ti, kteří mají již nějaký ten (ne)úspěšný vztah za sebou, párkrát jim život nafackoval...., si „kus toho svého“ zcela jistě najdou. P.s. když vidím, čemu všemu se tady bez váhání přišpendlují 3-4* a tomuto snímku se dostává * 2, ty 4* (si pro sebe) hravě obhájím. (04.01.2012)

Potkali se v červenci léta páně 1988, posilnění alkoholem skončí v posteli, ne všechno se ale podaří, nicméně touhle nesmělou nocí odstartují letité a hlavně proklatě pevné přátelství. A režisérka Lone Scherfig pak rok po roku nabízí, jak se jejich životní osudy mění, vytváří. Jeden celý rok tak vtlačí do třeba jen jednoho odpoledne nebo setkání na večeři. Naše dvojice si to šupe poměrně očekávaným směrem, ale režisérka jednotlivé epizody lepí nesmírně sympaticky, osobně, uvěřitelně. Melancholické bilancování trošku sráží posledních deset minut, kdy tvůrci už tlačí na pilu a vrací se do míst, aby u diváků nabrali další body. Celku tím ublíží, protože už takhle se kvůli ročním skokům těžko buduje k dvojici pořádný vztah. Místy jsou nám hodně blízcí, jindy si k nim cestu razíme poměrně obtížně. Může za to i právě nevyváženost, protože na jedné straně tu máme klasickou romantickou záležitost (s výborně napsanými a vypointovanými dialogy) a na tu druhou koketování s nezávislou scénou. Přesto mě tenhle experiment překvapivě nadchnul. Mezi Anne Hathaway (půvabná i přes ohyzdné brýle a účes) a Jimem Sturgessem to sympaticky jiskří, jde z nich energie, ona je chytrá rádkyně, ironická a pohotová v narážkách, on je bohémem, kterému nechybí vtip, ale občas by potřeboval kopanec mezi nohy. Trošku kalkul, ale velmi líbivý.. díky za něj!! (29.01.2012)

Nevím, proč jsem se dala zase nachytat. Ano, paní režisérce se dva filmy hodně povedly. Italština pro zčátečníky byla zábavná a originální, je to jeden z mála tzv. "romantických filmů", které považuji za dobré. Doma je doma byla sonda do vztahů na malém městě a přpadá mi ještě lepší než známější Italština. Oba filmy nesly stejný rukopis a pro mne velice přijatelnou a sympatickou dánskou mentalitu. Wilbur se chce zabít už byl filmem britským ale byl stále ještě vkusný i když už zabíhal mírně do kýče. Ovšem Jeden den pro mne postrádá jakoukliv originalitu a humor, je to tisíckrát přežvýkané téma a najvíc je povrchně zpracované. Jako když se hladový člověk přejí sladkostí a je mu z toho špatně. Velmi smutné. (27.11.2014)

Keď vidím v popiske, že ide o romantický film spozorniem, pretože na romantické filmy mám obzvlášť citlivé receptory. U tohto filmu ma ešte prekvapila dejová podobnosť s filmom Na budúci rok v rovnakom čase. To ešte zvýšilo moju zvedavosť, pretože zmieneným filmom som bol výrazne sklamaný. A Jeden deň sa mu bohužiaľ úplne vyrovnal. Ničím ma nezaujal a nudil som sa tak výrazne, že poslednú tretinu som prežil iba s častým využívaním rýchloposunu. Nič, absolútne nič ma na tom príbehu, ani na jeho stvárnení nezaujalo. Pritom z filmárskeho, či hereckého hľadiska tam neboli vážne chyby, ale načo je dobré remeslo, keď chýba nápad? (30.11.2014)

Hluboký příběh, z jehož filmové podoby až moc čiší síla zpracování knížní předlohy a příliš málo se otevírá jakožto filmové médium. Tedy až moc doslovný film, jehož tempo je značně nevyrovnané, motivace uvěřitelné a emoce naprosto přesvědčivé. Strhující hlavní herecké duo, nejvíce pak Anne Hathaway, která si otevřela dveře mezi elitu. (07.03.2017)