Le Havre

Zasa mám motiváciu existovať a chuť žiť ! Zima sa mi zrazu začala vidieť teplejšou, temnota svetlejšou a beznádej znesiteľnejšou. Aki Kaurismäki udáva smer mojej duši! Postava Marcela Marxa je kúzelná. Už sa dokonca ani tej staroby nebojím. A musím si zohnať oblek! Le Havre je svetlom v chmúrach všedných dní! (07.03.2012)

I když už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká. (30.05.2012)

Pre mňa zatiaľ najslabší Kaurismäki. Prvý, ktorému dávam menej ako štyri hviezdy. Ja ani neviem čím to je, mal som ten divný pocit už pri Svetlách v súmraku, ako keby strácal šmrnc. Už tu nie sú tie nekonečne slobodné etudy zo života chudobných, jeho nedejovosť nejak nadobudla vyšších ambícií a jeho dielam to uberá na čare. Menej ako kedysi, je to ale rozhodne stále fajn. 65% (11.01.2014)

kto pozná kaurismäkiho tvorbu, toho neprekvapí ani štylizované "toporné" herectvo, ani svietenie, ani divadelná "nadsázka", ani naivno-literárne dialógy a ani "altruizmus" a optimizmus, ktorým sú predchnuté postavy i dej; kto však pozná kaurismäkiho, uzná, že "le havre" nevykazuje až taký vysoký stupeň svojbytnej koherentnosti ako napríklad život bohémy, juha, hamlet podniká; dôvod je jednoduchý: aki pustil do svojej špecificky štylizovanej a "umelej/umeleckej" diegesis príliš veľa autentického, neumeleckého sveta - nielen až "nekaurismäkiovsky"aktuálnou témou, ale hlavne zaradením prvkov, ktoré nemohol "režijne" ustrážiť a vltačiť im ráz svojej štylizácie: zábery na mesto, utečenecké tábory, reporzáže v televízii, rádiu, novinách... kto však pozná kaurismäkiho - ale aj kto ho nepozná - sklamaný nebude a dostane veľa humoru, nádeje, optimizmu a kvalitnej filmárskej roboty s výborným castingom a jedinečným, seversko-francúzskym šarmom v ojedinelom žánrovom koktejli (13.05.2012)

Rovnako ako v Mužovi bez minulosti ide o prepojenie rozprávky so silným sociálnym aspektom, v tomto prípade nelegálnych prisťahovalcov. Fínska verzia Musíme si pomáhať je silnejšia v druhej polovici, keď sa zápletka poriadne rozbehne. V hodnotení musím zohľadniť prvú skoro hodinu, ktorá pôsobí značne nudne. Ešte že sa dá na flegmatického Fína spoľahnuť a viete, že vám to pri konci vynahradí. VIDENÉ ZNOVA: Tak neviem, čo som mal s tou prvou hodinou, film mi pripadá tempom vyvážený. Možno Akiho filmy fungujú všeobecne na druhý krát lepšie. (18.05.2012)

Le Havre potěší a pohladí na duši. Je to takové Musíme si pomáhat na francouzský způsob, v čele s pro mě naprosto neznámým a nejen herecky velmi šarmantním André Wilmsem. (06.01.2015)

Aki Kaurismäki má své typické vidění světa (a svého stálého kameramana) a díky tomu i Le Havre vypadá, jakoby bylo kousek od Helsinek. Skoro až pohádkově laděný sociální příběh se sice odehrává v současnosti, ale ta působí (snad až na obuv běžných smrtelníků z pohledu čističe bot) jako naprosté retro. Což je v pořádku, protože tak je film i natočený. Velmi mě bavila postava komisaře v podání Jean-Pierra Darroussina. V optice uprchlické vlny léta 2015 to sice už nevypadá tak dokonale pohádkově bezstarostně, ale to je zcela nefilmová poznámka. (22.09.2015)

Tady poprvé můžu říct, že jsem z filmu Akiho Kaurismäkiho nadšen! Po více zkušenostech s Akiho starší tvorbou jsem si poprvé vybral od něj mnohem novější film a vida, už to dávno není žádná undergroundová šílenost typu Calamari Union. Ba co víc, Le Havre má i silný příběh, příběh s velkým srdcem i zajímavým, pořád aktuálním tématem střetu obyčejného člověka s imigrantským uprchlíkem a také se zákonem při dobrém, ale zákonně nežádoucím úmyslu. Je vidět, že Aki má nakoukaného J-P. Melvilla a francouzské kriminálky, takže ani v jeho osobité stylové variaci na spřízněnou tvorbu nechybí zajímavá, svým zevnějším pojetím stylová a charakterově nejednoznačná postava policejního komisaře (výborný Jean-Pierre Darroussin), který budí respekt i strach, ale v rámci svého zásadového jednání umí alespoň v jedné chvíli překvapit nečekaným postojem k problému. I další postavy včetně hlavního hrdiny jsou poutavě napsáné, skvěle zahrané a ani tempo se mi na Akiho výjimečně nezdálo pomalé, zůstal jsem po celý čas sedět jako přikován, přičemž s blížícím se vyústěním graduje nejen napětí, ale i přítomný kouzelný nadhled. Nebýt zde více podivně vyřešených drobností (SPOILERY: jako např. závěr v nemocnici a nepochopitelnou větou sestřičky, která nejdřív připraví návštěvníka na nejhorší, aby záhy Marcel zažil překvapivý šok / drobná příhoda se žehličkou, kterou Marcel tak neobratně pokladá zpátky a komisař na tak podezřelý úkon půl metra od sebe ani nezareaguje? / kde ten kluk vzal 10 € i to vajíčko, když to Marcelovi vrátil coby dluh? KONEC), tak možná jdu i do plného počtu. Jen mě nejdřív udivil pohled na žánrové zařazení, podle něhož to má být romantická komedie, a kde např. žánr krimi není uveden. Ale ten film lze vnímat různě... on to vlastně byl takový obyčejný příběh o chlápkovi a jeho neobvyklých zážitcích, zatímco jeho žena trávila čas v nemocnici. [85%] (02.10.2022)

Kaurismäki zase zablúdil medzi spodinu, ale chudoba tu zase nehrá hlavnú rolu. Na prvom mieste sú dobrí ľudia, obetavosť, láska a pomoc. Je to dojemné, príjemné, láskavé, pozitívne a prevažne modro-zelené ... také to je. Páčilo sa mi. (08.07.2015)

14. Festival francouzského filmu, kino Art, Brno. (27.11.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Le Havre / LE HAVRE / Le Havre) - Asi to nejslabší co jsem kdy od Aki Kaurismäkiho viděl, ale i tak o třídu dále než mnoho "karlovarských" filmů. U tohoto filmu mi chyběla ta Kaurismäkiho pomalost, chyběli mi tu ty jeho užasné věty jednoduché, ty absurdní rozhovory. Těmi se mi připoměl až v poslední scénce a to byl i vrchol filmu. A druhý nedostatek byl jazyk. Francouzština k Francii patří, ale k němu nikoliv... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 80% (16.07.2011)

Náplast na všecky smutky světa. A pro mě i milé překvapení, že se Aki Kaurismäki na "stará kolena" rozhodl natočit pohádku. (08.08.2011)

Skromné kulisy Le Havru hostí bohémského čističe bot, co lpí na mrtvém řemesle v době tenisek... a podobná je celá jeho životní filozofie. Film, u kterého těžko rozpoznat, o které době vypovídá i ve které vznikl a spíš než o osobách vypraví o lidských povahách... prostě Aki Kaurismäki, který zrovna není mým oblíbeným importérem severského zboží, jen od něj občas okusím novinku, abych zjistila, že technologie výroby stále neprošla inovací, která by mě nalákala k pravidelnému odběru. (01.07.2014)

3,5*/5... Aki Kaurismäki nie je úplne môj favorit, ale týmto filmom si ma trochu "udobril". Svoje vlastné výrazové prostriedky a trademarky sú zachované aj v Le Havre, len k tomu pribudla väčšia ľahkosť, ešte väčší nadhľad, irónia a humor, ľudský rozmer a istá "rozprávkovosť". Neobvykle pozitivistické, ale táto poloha sa mi u tohto osobitého fína páči viac... (17.04.2012)

Akoby bol tento film realizovaný pred 50-timi rokmi... atmosféra prístavneho mesta, obchodíky, postavy. Práve postavy sú tým úžasným na príbehu a v realite súčasných problémov s ilegálnymi prisťahovalcami pôsobí snímok láskavým a ľudským dojmom. (12.03.2012)

V tomhle snímku mě unavilo Kaurismäkiho hledání perliček na dně a krásy na okraji společnosti, stejně jako nevěrohodný pohádkový děj, kdy si všichni pomáhají a mají se rádi - až na pár výjimek, které jsou ale nutné, aby si všichni ostatní dokázali, jak jsou hodní, laskaví a lidští. To je tak neupřímné! A co hůř: je to nudné. Dlouhé záběry na město, přístav a bizarní koncert mě leda otrávily a podvědomě jsem čekala nějakou ránu osudu, která by tu přeplácanou sladkost v rozbité cukřence z blešího trhu přeměnila v chilli koření nebo aspoň v ocet. Nestalo se a zůstala jen trpká pachuť, jako když se přejíte cukroví. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Aki Kaurismäki který nemusí zítřky a miluje včerejšky se důmyslně zhostil tématu imigrantů. Nabídl film s nádechem starých časů o smutné realitě, zahalené do humanistické pohádky. Černá groteska postavená na známých outsiderech bránících lidské hodnoty, nabízí naději a předkládá východisko. Přístavní čtvrť Le Havre poskytuje útočiště postavám ze sousedství, které vyznávají pravé přátelství, dokáží spojit síly a společně bojovat za svobodu. Le Havre si lze okamžitě zamilovat, protože dokáže vnést radost do všedního dne. Doporučuji navštívit na letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, kde bude Aki Kaurismäki a jeho filmy k vidění. (07.07.2011)

Oslava humánnosti v retro nádechu, která bohužel asi nemá s realitou dnešní doby moc co společného, avšak nechá nás alespoň na 93 minut v iluzi toho, jaký by svět byl, kdyby se děly zázraky všeho druhu. 7/10 (13.08.2012)

Povedené, Kaurismäki. Máte pochvalu... (14.06.2012)

Celkově to možná není za plný počet ale Aki Kaurismaki dokázal v roce 2011 natočit film, který vypadá jako kdyby byl z 80.let minulého století. Role inspektora byla perfektní a nebál bych se tento film označit jako "moc laskavý". (11.07.2011)