Rodina je základ státu

Ale jo, celkem se film povedl. Igor Chmela umí hrát i vážné role, ne jenom dělat šaška v talkshow Partička :) Eva Vrbková, pro mě dosud neznámá herečka, zahrála svou roli věrohodně. Babčáková - srandistka a Jiří Vyorálek se svým moravským přízvukem a pohledem na život mě bavil. Pravdou je, že v jistých chvílích se člověk nudil a celé tempo bylo takové unavené. Ale tak...až někdy film poběží v TV, mrknu na něj znovu. Prozatím 65% // (22.7.2016) ČT2 HD - 75% (with J.) (27.05.2012)

Nic není černobílé, ale hranice mezi přijatelným a nežádoucím existovat musí. I proto je konečný verdikt přijatelný, protože provinilec s ním nutně musel počítat už od začátku. A Sedláčkův film je právě o tom spění k nevyhnutelnému, o jednom velkém nádechu před skokem do vody, který dává prostor zaměřit se na skutečné životní hodnoty a letmo se ohlédnout za již vykonaným. Je uměřený, spíše neveselý, ale velmi lidský, silný a aktuální, a právě v tom tkví jeho největší síla. (04.03.2012)

,,Každej jsme tak trochu svině". Na naše poměry jistě zajímavá road-movie. Chmela hraje příjemně a jsem rád že dostal po všech těch přiblblejch partičkách s fekálním duem Genzer-Suchánek samostatný prostor. Z Vrbkové jsem mírně cítil divadelní prkna a jistou nesmělost před kamerou. Myšlenku filmu jsem pochopil i tu jakousi nasranost nad dnešní dobou, kdy každej si něco snaží urvat, tak proč bych i já nemohl... Chmela zde ač tunelář reprezentuje jakéhosi dobráka, drobnou rybu, které to prostě nevyšlo. O výčitkách mluví jaksi mimochodem, prostě byla příležitost a on to zkusil. Zkrátka ruleta. Když to dělaj všichni, není to přeci nic špatnýho...A všichni to přeci děláme hlavně pro rodinu... Tu morální destrukci krásně vystihla debata Chmely s Vyorálkem ve sklepě nad kanystrem slivky. Vyorálek coby jeden z té velké masy lidí co to nakonec všechno zacálujou ze svejch malejech vejplat na daních se podivuje nad ztrátou 5 miliard z peněžního ústavu. Chmela coby bývalý manažer mu vysvětluje, že stát se s tím nějak popasuje a že to vlastně převedeno v celkových číslech není vůbec moc... Problém je ten, že k této filozofii filmu se mi těžko slučovala akční zápletka s útěkem. A to i za předpokladu snahy hlavního hrdiny užít si rodiny. Vznikl trochu nesourodý mix, ve kterém zaujmou hlavně určité pasáže. Celkově je to takový o trošku lepší průměr. Snad tenhle film jednou v budoucnu v časech lepších zapadne stějně jako filmy z osmdesátých let o vekslácích a bonech... Jinak je s námi ámen. * * * (29.02.2012)

PANEBOŽE! A teď nějakou méně iracionální metodou vyjádřit, proč mě tento film po nějaké době relativního klidu duše zase pořádně rozčílil. Tak předně - po nějaké době uvažování jsem si uvědomila, že není úplně terminologicky v pořádku vyčítat Sedláčkovi amatérismus, protože on se jej zřejmě dopouští cíleně v rámci svého osobního stylu. Druhá věc, že mě to na filmu (a nejenom Rodině, ale i předchozích režisérových výtvorech) velmi rozčiluje a díky tomu bych asi film nestrávila, i kdyby mě nerozčilovalo několik dalších věcí. Například neuvěřitelné postavy, podivně televizní vzhled a pro můj osobní smysl pro humor nerozšifrovatelný pokus o satiru/komedii/humor obecně. Scénář mi taky přijde problematický - dialogy neskutečně šustí papírem, já tyhlety pravdy snesu ve velmi omezeném množství, a tady se jiné než pravdistické monology nebo rozhovory nevyskytují. Co se týče děje a obsahu a poslání, tam mám taky problém. Jeden známý poukázal, že problém filmu je, že nenese žádné morální dilema - protože se odehrává v době, kdy už kostky byly vrženy a žádnému skutečnému velkému rozhodování svědky nejsme. Jen takovému tomu plácání ryby na suchu, než ji někdo zapíchne, a to ještě ne příliš zajímavým způsobem, alespoň pro mě. Zajímavé scény jsou ve filmu dvě, možná tři, a to umírající pes, dítě v kimonu s Kinterovou sochou a možná ještě loď s ohňostrojem. Naopak všechny prvky, které mají film posouvat do žánru, ať už do zmíněné satiry-či-co nebo thrilleru s drsnou dvojkou detektivů (to štěrchání s krabičkou bonbonů je na zabití!) ve mně vyvolávají silnou agresi. Jako psychologické drama to nefunguje už vůbec kvůli příšerné plochosti a neživotnosti postav. Tak co to má být. (09.05.2012)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)