Rodina je základ státu

Filmařský styl PR pracovníka Miloše Zemana, Roberta Sedláčka mně prostě nesedí. Minimalistický dialogy působí absolutně nepřirozeně, umělé jsou i jednotlivé situace (útěk autem, skanzen, atd. ). Režie není úplně marná, během filmu se určité pocity dostavily, především díky snaze o určité sdělení o stavu společnosti a českýmu myšlení ( kompletní setkání s přáteli na Jižní Moravě ) a díky dobře napsaným i zahraným vedlejším postávám. Na projevu hlavních postav se bohužel až příliš podepsaly režisérovy vize. (09.06.2015)

Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. (07.02.2013)

Tento film se snadno mohl stát docela depresivní sondou do života jednoho manažera podílejícího se na tunelování jednoho finančního ústavu. Jenže film je spíše oslavou svobody, oslavou rodiny, a okovy spravedlnosti jsou během většiny filmu hlavním hrdinům nahony vzdáleny. Divák si tak může užívat hořkou komedii plnou vynikajících hereckých výkonů a zajímavého děje, který je originální a nechává diváka až do úplného konce napnutého, jak to vlastně celé dopadne. Pro mě osobně bylo z celého filmu nejzajímavější moravské intermezzo, které bylo zajímavé, vtipné a ve všech směrech úžasně promyšlené. Ovšem celý film výborně reflektuje to, jak to v našem státě v současnosti vypadá a jako takový je velice cennou sondou do duše českého národa. Ve filmu zazní mnoho trefných postřehů a myšlenek (viz policejní detektiv, který má dvě vysoké školy, ovládá několik jazyků a žije v panelákovém bytě, zatímco manažer banky žije v luxusní vile), za které tvůrce chválím. Ve výsledku jsem s filmem velice spokojen a uděluji mu čtyři hvězdy. (28.04.2014)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

Komu se libila Pravidla lzi, bude s timhle filmem spokojeny. Je v nem totiz hodne patrny stejny rukopis Roberta Sedlacka, ktery si vybira opravdu zajimava temata. Dokonce opet obsadil Evu Vrbkovou a Igora Chmelu, za coz jsem moc rada. Atmosfera je misty hodne stisnena (zvlast scena se psem je drsna), misty se ale prekvapive nasmejete. Dialogy pusobi lehce zpomalenym a jednoduchym dojmem, ale libi se mi na nich ta prirozenost a uprimnost, coz byl nezpochyby ucel. Oproti Pravidlum se tohle zda vic akcni (objevi se i honicka s policii) a vtipnejsi (zvlast navsteva byvalych spoluzaku, duo policistu Taclik/Budar), ale zanecha to ve vas velmi podobne pocity. (09.06.2012)