Blondýnka

Začnu poněkud netradičně a to citací Jirky Macháčka v parodickém skeči na kritický pořad Katovna (který před lety běžel na ČT), kde banda Sklepáků recenzuje Bibli. A Macháček říká: ,,Jestli tato kniha něco je, tak je především dlouhá. A to tak dlouhá, že i kdyby byla jen o polovičku kratší, tak bude stále dlouhá. '' --- No a to bych řekl platí i o tomto filmu. Těch 167 minut je vražedných. Nikoliv však proto, že je film ,,opravdu drsný'' a půlka diváků jej nedokouká jak psali recenzenti. Skoro mám dojem, že to je nová metoda lákání diváctva ke sledování. Natočeno podle skutečné události už prostě netáhne, navíc nejen Netflix to má v úvodu už skoro u každého druhého filmu. Já o Marilyn něco věděl, mám samozřejmě její písničky a viděl jsem s ní i pár filmů. Rozhodně jsem netušil jak drsné měla dětství a jak jí to těžce psychicky poznamenalo. Další újmu na její mladé ženské duši jí jistě způsobil nejeden producent či ředitel nějakého toho studia při soukromém konkurzu. Je jasné, že ti nechtěli ani tak předvést procítěné ukázky čtených scénářů, ale krásnou mladou a blonďatou Marilyn samotnou. Koho tedy šokuje, že pak končila v předklonu s vyhrnutou sukýnkou a s kalhotkami staženými ke kotníkům, musel si poválečnou Ameriku v tomto ohledu dost idealizovat. V té době vyjma těch co měly hluboko dokapsy a musely se točit ve dne v noci většina žen byla zavřená doma a starala se o domácnost a děti. Byly plně podřízené mužům. Muž tehdy vládl a tam právě proto začínají počátky ženské emancipace. Hollywood té doby byl drsné místo, talent byl sice třeba, ale pak to byly i lokty, peníze či roztažené nohy co krásným herečkám zajišťovalo role na stříbrném plátně. A ony to akceptovaly, bylo to takový svět. Co to dělalo s jejich vlastním já samozřejmě víme i od jiných hvězd, které na konci života o těch časech promluvily. Já měl u filmu chvilku pocit, že koukám na nedávno viděného Elvise. Ta podobnost, ten mechanismus postupného se vypracování z lokální hvězdičky až k obrovskému generátoru peněz, který svého nositele zničí byla naprosto identická. Ana de Armas je opravdu krásná žena, bohužel a opět je v tom podobnost s Elvisem, na rozdíl od jiných já v ní Marilyn zahlédl ve filmu dohromady jen dvakrát. Jinak si podobná nebyla a to ještě tomu dost napomáhaly v paměti uložené notoricky známé fotografie, či filmové sekvence. Chápu, sehnat kopii někoho není jednoduché. Ale když točím o nějaké skutečné osobnosti, neměla by jí být podobná jen díky outfitu a účesu. Čemu musím vyseknout poklonu je snaha o maximální zpracování té doby ať už jde o interiéry i exteriéry, módu, auta... Hodně tomu retro dojmu napomáhaly černo-bílé filtry chvilkově prokládané do děje. Kamera byla někdy zajímavá, někdy mi však nesedla ta snaha o Malickovu artovost, kdy byl obraz brán nablízko,  různě deformován a rozmazáván např. u milostných scén. Co mi nesedlo bylo jakoby až divadelním způsobem předávané vyprávění a některé narurální scény. Já nejsem žádná padavka, naprosto chápu, že i Monroe měla své lidské potřeby. Ale proč jí musel Dominik předvádět dnešnímu divákovi na záchodě při vykonávání potřeby... To moc nechápu. Stejně tak ta scéna kdy provádí orální sex telefonujícímu JFK. Jasně, určitě spolu (obzvláště oni dva!)  nevedli v posteli jen rozhovory o aktuálních hrozbách ze strany Rusů a rozmístění raket na Kubě... Ale proč to tam cpou? kněžna Ludmila určitě také schodila vykonávat potřebu na toaletu, ale děsím se doby, kdy nějaký ártový režisr bude mít potřebu vsadit do jejího životopisného filmu scénku o tom jak měla po kyselu opakovaný průjem... Prostě na některé ikony by se (mi :-)) nemělo takto sahat. My víme, že to byli lidé jako my se stejnými potřebami. Je to můj názor. Bohužel točit filmy v Hollywoodu, být sexy symbolem Ameriky a zároveň si chtít žít klidně svůj vlastní normální život, bylo tehdy a myslím, že je tomu tak i dnes neslučitelné s realitou. Dokáže to jen málokdo a snad proto i dnes tak mnoho těch skutečných hvězd umírá mládo, často vyčerpaných, mnohdy kvůli alkoholu nebo drogám. Tedy látkám, které jim alespoň na chviličku umožňovaly vypadanout ven z té džungle a blázince do toho jejich chtěného klidu. Dávám za čtyři diamanty - protože diamonds are the best girl friend . * * * * (02.10.2022) (méně) (více)

Nevím kde začít. Sám bych do filmu nikdy nešel to vím 100% jelikož o život Marilyn Monroe jsem se nějak detailně nikdy víc nezajímal. A přiznávám, že jsem s MM neviděl ani žádný film. Takže nemůžu soudit jak moc věrohodně tenhle "životopis" zachytil skutečnej život téhle bloncky s pihou. Zároveň ale vím, že je to natočený podle knižní předlohy Joyce Carol Oates. A sama autorka prý řekl, že jde o fikci. Takže jsem k tomu taky tak přistupoval. Bral jsem to, že jde z větší části o fikci proto bych tenhle film označil spíš jako fiktivní životopis. Teď bych se měl asi zase vrátit na začátek jak jsem se k filmu vlastně dostal a proč jsem si ho nakonec pustil i přestože MM pro mě nebyla zrovna lákavým tématem. Je to jednoduchý. Jde o "divnofilm". A já divný filmy rád. Tuze rád. A ví to i uživatelka Ratchetka, kterou mi byl tenhle film doporučen. Přestože ona sama tomu dala odpad. To chce odvahu. Tleskám. I já o ní vím, že má ráda divnofilmy(už mi jich pár doporučila) a většinou vždy se u takových filmů shodneme v hodnocení. V tomhle směru jsem ale asi ještě větší "extrémista", protože mně se líbil(3 hvězdy) i všemi(většinou) odsuzovaný film White Noise(2022). Jeden z mála film u kterýho jsme za poslední dobu měli s Ratchetkou o trochu víc rozdílný hodnocení. A právě proto mi byl doporučen tenhle film. V naději, že by mi to mohlo možná sednout i přestože jí ne. Tolik asi stručnej úvod komentáře. A teď už k filmu. MM sice pro mě nebylo zrovna lákavý téma ale daleko víc mě od filmu odrazovala strašlivě vypadající 167minutová stopáž. Takhle dlouhý stopáže mě od filmu většinou spíš odrazují. Málo kterej film dokáže utáhnout tak dlouhou stopáž bez hlušších a nudnějších míst. Snímek začíná tak, že sledujeme MM jako malou holčičku. Po pár minutách už je ale MM dospělá. Takovej rychlej skok v čase(ve věku) jsem rozhodně nečekal. Takže zhruba od 17 minuty už sledujeme trampoty dospělé MM. Stále jsem ale čekal kdy se objeví jeden z mých oblíbených herců Adrien Brody. A čekání bylo celkem dlouhý. Stalo se tak až po hodině a půl. Už jsem s ním dlouho neviděl žádnej film a tak jsem rád, že jsem ho po delší době zase viděl. Sice moc prostoru nedostal ale i tak mi dokázal, že neztratil nic ze svých hereckých kvalit a o5 předvedl svůj hereckej nadstandard. Když už jsme u herců tak bych měl napsat i pár slov k představitelce MM. Any De Armas si to střihla celkem dobře a myslím si, že zahrála co měla ale rozhodně to pro mě nebyl takovej strhující a dechberoucí výkon jako třeba u Rebecci Hall ve filmu Resurrection(2022) nebo jako Mia Goth ve filmu Pearl(2022). Co se týče reálné podobnosti se skutečnou MM ani tady to za mě nebylo 100% jako třeba u role E. A. Poe kterou si ve filmu The Pale Blue Eye(2022) střihl Harry Melling. Kde tohle pro mě byl prvotřídně vybranej herec pro svou postavu. Ale to jsem trošku odbočil. Co se týče samotnýho dění ve filmu. Psal jsem, že to beru jako fiktivní životopis. Ale on to není životopis v pravým slova smyslu. Jde o jakousi roztříštěnou mozaiku ze života MM. Někdy jsou tyhle střípky mozaiky zajímavý, někdy nudící a někdy vyloženě WTF ? Ale našel jsem tu i pár psycho scén, který mě vyloženě nadchly. Jsem typ člověka, kterej nesnáší koukání na film, kterej už běží aniž bych viděl začátek. Samozřejmě pokud ten film neznám, pokud ho znám tak je mi to jedno. Ale v tomhle případě by mi to bylo asi taky jedno, protože tady žádnej souvislej děj neexistuje. Co jsem moc nepochopil tak bylo neustálý střídání mezi barevným a černobílým obrazem stejně tak jako neustálý měnění formátu obrazu. Většího smyslu jsem v tom fakt nenašel. Nevím jaký mělo být celkový vyznění filmu ale pro mě jako diváka neznalýho život MM to na mě působilo, že jde o psychicky narušenou osobu a roztažnožku. Knižní předlohu jsem nečetl a ani se na to nechystám ale soudě dle filmu to musí být vzrušující(myšleno ironicky) počteníčko. Ostatně by mě zajímal i názor autorky knižní předlohy na samotnej film. Ať už je to co jsem v těch 167 minutách viděl pravda, polopravda nebo čistá lež myslím si, že s tímhle filmovým počinem by MM spokojená nebyla. Ta se teď chuděra musí otáčet v hrobě. No a to by bylo ve zkratce asi tak všechno k filmu. Teď už hodnocení. Pro diváka to je těžko uchopitelnej a těžko hodnotitelnej kousek, protože jak ohodnotit něco co jako celek nepůsobí vůbec kompaktně ? Dlouho jsem přemýšlel a zvažoval klady a zápory. A v tomhle případě převažují negativa. Určitě by to bylo pro diváka víc stravitelnější kdyby to nemělo takovou hrozivou stopáž. Sice nemůžu říct, že bych se u filmu vyloženě nudil ale nemůžu ani říct, že bych se celou stopáž dokázal na film plně soustředit. V pár momentech jsem se přistihl, že moje myšlenky odběhly někam pryč od filmu. Za sebe to vidím na lepší 2 hvězdy a jsem docela zvědavej jak si tenhle snímek povede na Zlatejch malinách a jestli si tuhle né moc chtěnou a žádanou cenu odnese. Šance má velký je nominován v 8 kategoriích. Tak uvidíme. (25.01.2023) (méně) (více)