Jih proti Severu

Nelze než souhlasit v tom, že tento snímek předběhl svoji dobu o hezkých pár let. Co se týče technické stránky, tak je na tom film opravdu velmi dobře. To co činí divákům těžkosti je šílená stopáž. Přiznám se, že dokonce ani já jsem neměl chuť to vidět bez přestávky. Film samotný se skládá z několika hodně rozličných částí. Úvodní námluvy byly neskutečně nudné a začínal jsem mít obavy, jestli opravdu sleduji ten všemi oslavovaný film. Odpověď mi dala část následující období kolem války a bezprostředně po ní byla naprosto skvostné a několikrát se mi po kůži prohnala husí kůže. Bohužel začleňování do společnosti netrvalo věčně a snímek nabídl opět další milostnou část, která byla zcela zbytečně moc rozvleklá, tudíž i značně nudná. Divácký dojem mi opět zachránila závěrečná třicetiminutovka. Celkově vzato se jedná o působivý snímek, který ovšem není schopný udržet po dobu takřka čtyř hodin stabilně vysokou úroveň. Několik pasáží bylo opravdu božských, ale bohužel je snímek vycpaný pořádně tlustou vrstvou vaty. Lepší tři kousky. (02.05.2018)

Těžkotonážní čtyřhodinové melodrama o zániku starého dobrého Jihu, kde nechybí naprosto nic - láska, válka, smrt, nenávist, pokrytectví... Zprvu mě trochu zarazilo sympatizování s otrokářským systémem, vynahradil mi to ne až tak idealizovaný pohled na jižanskou společnost, jejíž sešněrování konvencemi si nezadá se středověkou Evropou. Scarlett byla rozkošná prospěchářská mrcha, u které jsem měla především poslední dvě hodiny pocit, že si Rhetta naprosto nezaslouží. Technicky je film na svou dobu dokonalý - hudba, barevná kamera, epická výprava... k dokonalosti mu však chybí trochu menší stopáž. (20.12.2012)

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)

(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. (12.02.2017)

Jih proti severu je dokonalý takový, jaký je. Dlouhý - ale ne rozvleklý! Romantický - ale ne jak z červené knihovny! Výpravný - ale ne rozmařile rozmáchlý! A dojemný - ale ne kýčovitý. Jedna z nejdokonalejších literárních adaptací. Vivien Leigh, která nás od začátku pevně uchopí, aby nás nechala nahlédnout do své duše i do duše své doby. Bezchybná Hattie a "ušatý ďábel" Clark Gable, který nutně uchvacuje něžné pohlaví všech časů. (04.10.2005)