Jih proti Severu

(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. (12.02.2017)

Gone with the Wind spojilo nejschopnější lidí v Hollywoodu a výsledek je ohromující. Vzniklo nadčasové čtyři hodiny trvajicí výpravné vyhlazené monumentální dílo se silným příběhem na pozadí občanské války v roce 1860, podtrhnutý romantickým palivem který udržuje film v chodu, zručnými speciálními efekty a barvitým scénářem s vykreslenými charaktery. Pěkná a výborně hrajicí, (ne)sobecká, odvážná a manipulativní Vivien Leigh jako Scarlett O'Harová i rozpolcený a herecky ještě na větší špici Clark Gable dodávají filmu ten správný říz. [6,5/10] (Selznick, MGM) (Technicolor /// Produkce: David O. Selznick /// Scénář: Sidney Howard podle románu Margaret Mitchellové /// Kamera: Ernest Haller, Ray Rennahan, lee Garmes /// Hudba: Max Steiner /// Oscar: William Cameron Menzies (mimořádná cena za použití barev), David O. Selznick (nejlepší film), Victor Fleming (režie), Sidney Howard (scénář), Vivien Leigh (herečka), Hattie McDaniel (herečka ve vedlejší roli), Lyle R. Wheeler (výprava), Ernest Haller, Ray Rennahan (barevná kamera), Hal C. Kern, James E. Newcom (střih), Don Musgrave (za technické zpracování) /// Nominace na Oscara: Clark Gable (herec), Olivia de Havilland (herečka ve vedlejší roli), Max Steiner (hudba), Thomas T. Moulton (zvuk), Jack Cosgrove, Fred Albin, Arthur Johns (zvláštní efekty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.03.2010)

Nádherný a nezapomenutelný příběh. Ani se mi nechce věřit, že byl film natočen v roce 1939, on totiž opravdu předběhl svou dobu. Jih proti Severu dokonale ukazuje ten zlatý starý Hollywood se vší honosností a vznešeností. Každý dialog, každá věta je nezapomenutelná a nabitá spousty emocí. Myslela jsem si, že bude celkem náročné zvládnout film na jedno zhlédnutí, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny, ale film mě dokonale pohltil a já si jen užívala ten krásný příběh. Ta délka tady byla potřebná. Naprosto famózní herci, samozřejmě velký herecký koncert Vivien Leigh. Clark Gable mě dostal svým neuvěřitelným charisma a jeho věta "Frankly My Dear, I Don't Give A Damn" mě vždy totálně odzbrojí. Jih proti Severu je velká klasika, na kterou nedám dopustit. (24.01.2011)

Nesouhlasím, že to bylo vizuálně kýčovité, barvičky byly krásné, záběry při západu slunce se mi moc líbíly, monstrózní scény jako například ta na tisíce zraněných na nádraží byly taky super. Chůva a vůbec všichni černoši i poslední manžel byli maximální sympaťácí, akorát nevím, co si mám myslet o výkonu hlavní hrdinky. Buď to hrála naprosto dokonale nebo možná až malinko přehrávala, nevím na kterou stranu se přiklonit. Hudba má u mě za plný počet, ale je pravda, že prokousat se přes celé 4 hodiny byl výkon a navíc se po čtyřeh hodinách člověk ani pořádně nedoví, jak to doopravdy skončilo. Souhlasím s ostatními, že první půlka byla mnohem lepší. 80% (15.03.2009)

Nelze než souhlasit v tom, že tento snímek předběhl svoji dobu o hezkých pár let. Co se týče technické stránky, tak je na tom film opravdu velmi dobře. To co činí divákům těžkosti je šílená stopáž. Přiznám se, že dokonce ani já jsem neměl chuť to vidět bez přestávky. Film samotný se skládá z několika hodně rozličných částí. Úvodní námluvy byly neskutečně nudné a začínal jsem mít obavy, jestli opravdu sleduji ten všemi oslavovaný film. Odpověď mi dala část následující období kolem války a bezprostředně po ní byla naprosto skvostné a několikrát se mi po kůži prohnala husí kůže. Bohužel začleňování do společnosti netrvalo věčně a snímek nabídl opět další milostnou část, která byla zcela zbytečně moc rozvleklá, tudíž i značně nudná. Divácký dojem mi opět zachránila závěrečná třicetiminutovka. Celkově vzato se jedná o působivý snímek, který ovšem není schopný udržet po dobu takřka čtyř hodin stabilně vysokou úroveň. Několik pasáží bylo opravdu božských, ale bohužel je snímek vycpaný pořádně tlustou vrstvou vaty. Lepší tři kousky. (02.05.2018)