Jeden musí z kola ven

Film s pointou, která ve chvíli, kdy nad ním užuž lámete hůl, zlomí vaz západnímu dvacátému století s jeho špiony a studenými válkami, uštvaností a ničením osobních životů "ve jménu služby", a také s jeho špionážními filmy. Tenhle film je už nový, účtující se starými pořádky. Tenhle film popravuje špionáž a s ní celou západní společnost založenou na lživíře ve službu ("service") nadřazenou vlastním životům. **** Záměrně útržkovitý, nepřehledný a zahlcující způsob, jímž před vás snímek pokládá informace, logicky vyústí v moment, kdy si řeknete, že se v tom snažíte vyznat marně, že už je toho moc - a v tu chvíli se vám změní optika - dojde vám, jak oni sami, všichni ti špioni, jsou v tom ztracení - a najednou se vám přesně poskládá, co tak velikého sleduje a říká tenhle film. **** V tu chvíli se mimochodem také sama zápletka sesbírá a urovná, ale to už je vedlejší, protože vy už sledujete jiné sdělení, to skutečné. **** Čerpáte z uplynulých čtyř pětin snímku a vytanou vám všechny ty porůznu nenápadně utroušené osobní postesky jednotlivých hrdinů a - v tak dokonale esteticky nasnímaném sledu záběrů - se vám vyjeví jejich vlastní šedivost, ztrhanost, únava, osamocenost, nechuť. A v tu chvíli se také v poslední pětině začne vyjevovat, že mezi všemi postavami existovaly potlačované osobní vztahy, lásky, náklonnosti, nerozvíjené, zpětně křičící promarněným potenciálem. Neprožité osobní životy. A tehdy si to začnou uvědomovat i samy postavy. **** Nakonec se ukáže, že celá pětice nejvyššího ústředí vlastně podvědomě věděla, kdo to mezi nimi byl "krysou, krtkem, shnilým jablkem" - dvojitým agentem, který si vybral, že bude hrát pro Rusko, zrazovat Británii, a potažmo Ameriku - a že ho celé roky mezi sebou nechali konat. Protože podvědomě jeho volbu schvalovali: "Nebyla to jen morální, ale také estetická volba. Nevidíte, jak je Západ ošklivý?" Čímž Bill Haydon myslí: nešťastný. **** Podvědomě nechtěli žít tak, jak žili, a sloužit tak neestetickému, šedivému, únavnému, nešťastnému systému. Toužili, aby tomu byla učiněna přítrž, aby se Západ zhroutil, aby skončila společnost, která lidi nutí nežít krásně, nežít zalíbeně, nežít doopravdy, vzájemně se mučit a zabíjet, přeneseně i doslova. Každý z nich cítil touhy, které nenaplňoval, a které se během filmu postupně vyjeví. (Ricki a jeho fantom-andělské zjevení: Irina, jeho touha "mít rodinu, nebýt jako oni", jako ta stará generace špionů. Vzájemná skrytá náklonnost mezi Jimem a Billem. Smiley a jeho Ann, ale také Smiley a Karla -- Karla, ruský šéf tajné služby, který Smileymu sebere zapalovač, dárek od Ann, jako symbol, že Smiley osobní vztahy přezírá, byť o nich právě tu noc jejich jediného setkání ve jménu systému tolik žvaní - Karla, Smileyho podvědomý pravý hrdina. Toby a jeho "oddanost", bytostná potřeba věrnosti. Mateřská Connie. Etc.) **** Pro generaci těch, které sledujeme, je už pozdě, aby svůj život prožili krásně, vyplnili své touhy. Ale přestože ho obětovali v systému, nakonec se ukáže, že jsou to právě jejich navenek potlačené touhy, které motivovaly ty nejdůležitější činy - a že pracovali uvnitř systému, v jeho čele, k jeho zániku: nechávali mezi sebou celou dobu špiona, aby jejich činnost úspěšně mařil. **** A jejich osobní touhy, nyní už uvědomované, určují dění o to rozhodněji i dál: Ani poté, co jsou sami před sebou nuceni špiona odhalit, přiznat si ho, ho nepředají ruským Inkvizitorům a jejich mučení - Jim Prideaux ho raději zastřelí - motivován roky potlačovanou vzájemnou náklonností, láskou, kterou v tomhle systému, v západním světě beze smyslu pro krásu, nemohli prožít. Zastřelí člověka, kterého nemohl naplno milovat, a zastřelit ho musí vlastně proto, že ten člověk stejně jako on ten systém nenáviděl a rozhodl se ho zničit. Tentýž Jim Prideaux, který - dokud byl uklizený jako učitel na venkově -, se snažil vychovat si z malého samotářského kluka následovníka, příštího špiona, nikoli náhodou pojmenovaného Bill, a který od sebe stejného chlapce v závěru filmu odhání a řve na něj: "Už za mnou nechoď, rozumíš? Běž si hrát!" Posílá ho žít vlastní život, sledovat své touhy, být sebou, místo aby sloužil a obětoval se. **** "Service", služba, je ve filmu jedno z kíčových slov. Dalším je právě "estetika". Estetika snímku vs. neestetičnost západního světa, v němž snímek vznikl a o němž vypovídá - aby ho pomohl rozložit, aby ho popravil a poslal všechnu pouhou formální estetiku nadobro k čertu. **** Závěr filmu je otevřený: Smiley se vrací k Ann, k lásce, k osobnímu životu, a zároveň se stává novým šéfem tajné služby, Řídícím. Bude to počátek rychlého konce systému, který nutí lidi sloužit, obětovat se, místo aby žili? Nebo se nechá semlít, jako se to těm nahoře stává? Smiley se jenom záhadně usmívá. Závěrečné titulky. **** Plus: I grafifti načmárané na zdi v pozadí je výmluvné, jde tady o to, že systém se musí změnit, od tvrdého řádu k měkké intuici: "Future Is Female" **** Plus: Smileyho nové a staré obroučky brýlí fungují jako indikátor mezi záběry z minulosti a přítomnosti. **** Plus: Pan Hitchcock by měl radost. Jeho hrdinové žili ve stejně elegantním prostředí (auta, nábytek, obleky, doplňky), ale s grácií, nikdy nebyli systémoví, zato vždycky živoucí a šťastní. Špioni v tomhle filmu jim (přiznaně) skládají veliký hold. (25.08.2012) (méně) (více)