Nevinnost

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

Emoce až na dřeň, neskutečná kamera Martin Šíchy, Jarchovský téměř úplně jiný, práce s žánry, psychologie, patologičnost, provázané vztahy a charaktery s návazností, hutná atmosféra a Hřebejkův nejlepší kus. Nesmlouvavý a tvrdý. Zatím cítím, že tohle jsou jen fragmenty, potřebuju se vzpamatovat. Dejte mi čas. (25.01.2011)

Ta představa rodinných dialogů a sladkobolné nálady je ve mně zakořeněná hrozně hluboko. Tak hluboko, že bych Nevinnost nikdy nepřipisoval tvůrčímu duu Hřebejk-Jarchovský. Scénář druhého jmenovaného se totiž z nevinného melodramatu mění v komplexní vztahově-tragickou fresku, kde má každý dialog své pevné místo a žádná postava v něm nefiguruje jen tak z principu. Trailerové lákání na českou Lolitu se pak pojednou zdá velmi ošidné. Navíc způsob, jakým příběh ukáže svou pravou povahu, je na české poměry až nevídaný. Samotný Hřebejk scénář netáhne dolů žádným obvyklým měknutím, jeho náhled je tentokrát maximálně trefný v dusivém obrazu, který zdůrazňuje nezvykle osobní přístup k charakterům. V kombinaci s výbornými hereckými výkony (vede tradičně neselhávající Ondřej Vetchý a typově dokonale padnoucí Hynek Čermák, kterému byl snad Láďa psán na tělo) jde o menší tuzemskou filmovou událost, která se dostavila do kin potichu a nenápadně, ale o to víc teď může růst. 85% pro drama, na které by si troufl málokdo. (13.01.2011)

Hřebejk láká na trochu jinou látku, než jsme od něj zvyklí. A je to jenom dobře, že nejde publiku po srsti. Bez zbytečných postav a situací předkládá dalšího výrazného evropského zástupce, který by se neztratil ani mezi dramaty světového formátu. Povídka, která má takřka básnický rozmach, je postavená na svěžích dialozích (dle mého stále nadprůměrný Jarchovský), režijních nápadech (Hřebejk má pořád co nabídnout), skvělých hercích (vedle kvalitních hereckých stálic stojí nepochybně za zmínku místy odevzdaný, vnitřně neuvěřitelně smutný a v neposlední řadě smolařský detektiv Hynek Čermák) i kameře (Martin Šácha) evropského formátu. Sice se občas až zbytečně moc dovysvětluje a emoce by taky mohly pracovat celistvě na plnější obrátky, ale ty jemné náznaky v kriminální první polovině lákají na odhalení skrytého druhého plánu filmu, který musí těšit. Výborný námět i tvůrčí pokora!! Po Krásce v nesnázích se Hřebejk opět provrtal do mých správných míst.. (04.05.2012)

Veliká převeliká škoda té umanuté snahy tvůrců vše doříci a všechna vysvětlení podat divákovi až polopaticky, kdyby Petr Jarchovský ve svém scénáři nechal alespoň nějaké dějové linie otevřené a především v sobě utlumil touhu po překvapivé pointě a originálním finále za každou cenu a nechal svůj příběh někde v blízkém okolí chatové oblasti u Máchova jezera vyznít do ztracena, asi bych neváhal s maximálním hodnocením, tak moc se mi jeho psychologické drama zamlouvalo. Námět je skutečně silný, Jarchovský dobře zná své silné stránky a hlavně triumfuje s dialogy, o Hřebejkově bravurně zvládaném řemesle také netřeba spekulovat, navíc umí vést herce a v silných momentech je znát kvalitní casting (osobně děkuji za Luďka Munzara), nádherná je kamera, která častým snímáním scény v protisvětle navozuje zvláštní atmosféru, zajímavá je mizanscéna tvořící mix městského urbanismu a sterility nemocničního prostředí a výslechových místností policie, což dohromady dobře ilustruje motivy vyhoření a osobní i rodinné krize. Hřebejk s Jarchovským natočili (opět) silný film, škoda, že (zase) funguje spíše lokálně, než že by měl šanci oslovit širší evropské, potažmo světové publikum... (15.11.2011)