Nevinnost

Další provinciální pokus o komplexní psychologické rodinné drama, které chvílemi vypadá docela světově, ale tenhle dojem se omezuje na opět celkem vychytaný povrch. Nepřestává mě udivovat, s kolika narativními prostředky je Hřebejk a Jarchovský schopný produkovat příběhy tak jalové, sterilní a bezpohlavní, co se jakékoli naléhavosti a názoru týče. Mám se dojímat nad tím, že Nevinnost není úplně trapná, herci jsou dobří a používají se tu moderní vypravěčské prostředky? Tím víc vyniká ta tvůrčí bezmoc, nevýraznost a absence podmanivého rytmu. Proboha, kdy už se tu natočí něco, co bylo schopné konkurovat alespoň průměrnému skandinávskému dramatu o patologických jevech ve společnosti? (24.01.2011)

3,5 Ach jo. Proč mají čeští filmaři v povaze všechno didakticky dovysvětlovávat a rozpitvávat? Proč musí divákovi všechno předkládat na zlatém talíři přímo před ksicht a nedají místo toho prostor jeho fantazii a jeho vlastním interpretacím? Bylo to vynikající, dokud nepřišel ten trapný závěrečný dialog. Taková škoda... Každopádně nepochybuju, že si Anička Geislerová z příštích Českých lvů odnese nějakou tu cenu. (11.03.2011)

S odstupem času se mi Nevinnost jeví komplexněji, než byl první dojem. Zajímavé téma, které tu doposud nebylo a málo se tu o něm mluví (Jarchovský překvapil). Nádherná kamera Martina Šíchy a výborné propojení vztahů postav, které během filmu projdou radikální změnou. Hřebejk šel na jistotu a v případě Anny Linhartové narazil na zlatou žílu. (26.01.2011)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

Pro mne asi nejlepší Hřebejk, technicky se mi film líbil neskutečně, obraz a hudba se doplňovaly tak jak sem už dlouho neviděl, v domácím filmu obzvlášť. Samotný děj mě pak uhranul, ponejvíc v kriminální fázi, na nic si totiž nehraje, všechno je v ní líčeno krásně přirozeně, snad jediná postava mi v ní nepřipadla umělá. Skvělá hudba, kamera, herci, scénář, režie, co víc chtít? (a k tomu ještě skvělej plakát, obzvlášť po skončení filmu se mi líbí ještě mnohem víc). PS: Verbal je dement, měl by vědět, že Jedličkárna je pro lidi s fyzickým postižením (04.11.2012)