Hrozny hněvu

Zaujímavý film z ťažkej doby. Amerika sa borila s hospodárskou krízou, na ktorú najviac doplatili najchudobnejší a u nás o necelých dvadsať rokov prepuklo združstevňovanie s podobným priebehom a dôsledkami. Ameriku zaľudnili prisťahovalci, ktorí doma nečakali so založenými rukami a vzali do nich svoj osud. Táto vlastnosť im v neskorších dobách pomáhala prekonávať problémy. Tak predloha, ako aj film majú ľavicové ladenie, čo nebolo nič zvláštne v dobách, keď sa ešte nevedelo k akým koncom budú viesť ľavicové myšlienky v praxi. Filmu na mimoriadnosti pridáva Fordova réžia a výborné herecké výkony. (27.12.2021)

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)

„My jsme ti, který žijou. Nemůžou nás zničit. Nemůžou nad náma zvítězit...“ Studiovou iluzi přírody hlavně skrze statické mraky na obloze v tom nelze přehlédnout a naivitu levicově podbarveného závěrečného poselství úplně také ne, ačkoliv tady je určitě velký rozdíl dívat se z pohledu doby vzniku a z pohledu dnešního diváka. Přestože se jedná o nadčasové sociální drama, které se asi dost vymyká tehdejší hollywodské produkci, ze samotného zpracování jakoby navzdory tématu na mě dýchala mnohdy i více příjemná až nostalgická atmosféra jako ze soudobých filmů pro pamětníky, než že by Fordovy Hrozny hněvu vyvolaly trpce tísnivý prožitek. To však vůbec nemusí být bráno jako výtka, přeci nemusí být všechny filmy s drsnými a trpkými příběhy zpracovány drsným způsobem se sklony k naturalismu či frustrující depresi. Tady vnímám mnohem podnětnější myšlenku s ukázkou velké lidské odhodlanosti, která uvnitř rodiny Joadových i všech jejích členů pevně panuje navzdory situaci kolem. Je to exkurs do jiné doby, probíhající v nezáviděníhodných podmínkách farmářské chudiny během velké hospodařské krize. Příběh z doby, kdy nejen věřit v levicové ideály bylo mnohem snažší a v daných podmínkách pochopitelné, ale kdy během konfrontrace putujících chudáků s vesnicí jsme také svědky dnes již možná hůře představitelné hromadné pomoci ze strany kolektivu obyčejných lidí. Silné téma, silná lidskost a silné herecké výkony vytvářejí z tohoto filmu dle slavné knihy patřičný zážitek. Navzdory stáří filmu mě to oslovilo a upoutalo mj. též atraktivním road-movie prvkem a v druhé polovině napínavým útěkem před hrozícím krutým trestem v souvislosti s postavou Toma. Rozhodně stojí za zhlédnutí. [85%] (12.05.2022)

„Hrozná hnevu,” keď samotný názov filmu odkazuje najprv k „Novému zákonu” (Verš 14,19, Zjavenie Jánovo), cez následný chválospev am. poetky - Júlii Ward Howeovej, z 19. storočia, ktorý napísala počas občianskej vojny, asi v takomto znení, citujem: „Moje oči videli slávu príchodu Pána / Šliape vinobranie, kde je uložené hrozno, hnev,” až po očividnú inšpiráciu yankeeovským spisovateľom - Johnom Ernstom Steinbeckom, Jr. , jednak (neskoršie) ovenčeným samými cenami, kedy z neho vytvoril základný koncept, to jest predlohu, podľa ktorej Nunnally Johnson skonštruoval neprikrášlený scenár, a nakoniec budúci velikán kinematografie, John Ford, nakrúti naprosto fascinujúci snímok, vôbec jeden z najlepších, čo sa týka jeho režisérskej kariéry, a do hlavnej úlohy sa obsadí fenomenálny Henry Fonda, ktorého postava Toma Joada, nie je ďaleko vzdialená od reality. Jeho protagonista sa po štyroch rokoch strávených vo väzení vracia do rodičovského domu, ktorý je nielenže prázdny, ale aj zároveň spustošený, totižto nie je v ňom ani jedinej nohy, všetci odišli ku strýkovi Johnovi, ktorého nehnuteľnosti hrozí úplne rovnaký osud, ako tomuto predošlému. Doteraz sa živili drobným farmárčením, ale aj kvôli rôznym vrtochom počasia (prach, víchrica), ich postupne vyháňajú veľkostatkári, pretože sa ohrádzajú týmto štýlom, že vy síce vlastníte daný pozemok, no pôda, ktorú obrábate, patrí nám, a tak sa practe kade-ľahšie, odtiaľto, nech vás tu viac už nevidím ! Traktory čochvíľa nahradia roľníkov, ktorí sú tým pádom doslova donútení sa vysťahovať z rodnej Oklahomy, čo sa taktiež bezprostredne dotýka i okolo všetkých Joadovcov, to jest Tomových starých rodičov i rodičov a ďalších členov početnej rodiny. Za posledné našetrené peniaze, zbalia kufre a nasadnú do ozaj starého autiaku, smer „zasľúbená zem,” Kalifornia. Vzdialenosť = cca 2420 km ! Cesta môže byť poriadne hrboľatá... A práve tu sa im vraj rysuje nový začiatok, ale najmä vytúžená robota... ? Z dvanástich členov sa príchodu asi všetci nedožijú, no ak predsa (zvyšní) áno, aké to tam potom vlastne bude ? Privítajú ich s otvorenou náručou ? Adaptujú sa nakoniec v (úplne) neznámom prostredí ? Visí tu množstvo otáznikov, na ktoré nejestvujú jednoznačné odpovede. / Výrazný herecký výkon nepredviedol nielen H. Fonda, ale aj John Carradine (slávny synátor David sa bude venovať herectvu i bojovému umeniu Kung-fu), ktorý stelesnil niekdajšieho kazateľa Jima Casyho. Obsadenie je vskutku dominantné, najmä Jane Darwellová sekunduje obom týmto pánom v úlohe Ma Joadovej, za čo si zaslúžene odniesla Oscara, z čias jeho asi najväčšieho lesku. Ostatné filmové zložky, ako sú Fordova réžia, Tolandova kamera, Simpsonov strih, či Newmanova hudba, sú takmer bezchybné, ktoré ešte oveľa viacej podtrhujú samotné vyznenie kinematografického počinu, ktorý sa stal jedným z mojich najviac najobľúbenejších, aké som v živote zhliadol, a po práve sa zaraďujúcim do prestížnej "topky" , sídliacim hneď v prvej pätorke. (13.02.2021)

Příběh působí opravdu velkolepě a kniha by mi asi vyhovovala. Ale na tomhle Fordově filmu mě neuvěřitelně rušily herecké výkony. To příšerné přehrávání (zvláště v případě ženských rolí), jako vyjmuté z čs. prvorepublikových filmů. Ty pichlavé těkající oči všech zúčastněných a koulení očima - to je jako z němého filmu. Dramatické chytání hrsti sajrajtu ze země do ruky a k tomu výkřiky o tom, jak tuhle půdu obdělával už dotyčného děda atd. Můj dojem - podle dobré předlohy křečovitě natočená propaganda proti kapitalismu. (11.01.2011)