Hrozny hněvu

„My jsme ti, který žijou. Nemůžou nás zničit. Nemůžou nad náma zvítězit...“ Studiovou iluzi přírody hlavně skrze statické mraky na obloze v tom nelze přehlédnout a naivitu levicově podbarveného závěrečného poselství úplně také ne, ačkoliv tady je určitě velký rozdíl dívat se z pohledu doby vzniku a z pohledu dnešního diváka. Přestože se jedná o nadčasové sociální drama, které se asi dost vymyká tehdejší hollywodské produkci, ze samotného zpracování jakoby navzdory tématu na mě dýchala mnohdy i více příjemná až nostalgická atmosféra jako ze soudobých filmů pro pamětníky, než že by Fordovy Hrozny hněvu vyvolaly trpce tísnivý prožitek. To však vůbec nemusí být bráno jako výtka, přeci nemusí být všechny filmy s drsnými a trpkými příběhy zpracovány drsným způsobem se sklony k naturalismu či frustrující depresi. Tady vnímám mnohem podnětnější myšlenku s ukázkou velké lidské odhodlanosti, která uvnitř rodiny Joadových i všech jejích členů pevně panuje navzdory situaci kolem. Je to exkurs do jiné doby, probíhající v nezáviděníhodných podmínkách farmářské chudiny během velké hospodařské krize. Příběh z doby, kdy nejen věřit v levicové ideály bylo mnohem snažší a v daných podmínkách pochopitelné, ale kdy během konfrontrace putujících chudáků s vesnicí jsme také svědky dnes již možná hůře představitelné hromadné pomoci ze strany kolektivu obyčejných lidí. Silné téma, silná lidskost a silné herecké výkony vytvářejí z tohoto filmu dle slavné knihy patřičný zážitek. Navzdory stáří filmu mě to oslovilo a upoutalo mj. též atraktivním road-movie prvkem a v druhé polovině napínavým útěkem před hrozícím krutým trestem v souvislosti s postavou Toma. Rozhodně stojí za zhlédnutí. [85%] (12.05.2022)

Klasický Hollywood vzhľadom na spoločenskú klímu v 30. rokoch nemohol vyzerať inak. Na jednej strane až vyhranene zábavný, čiže únikový, na tej druhej absolútny protipól v podobe sociálnych drám. Čiže reflektujúci realitu. Týmto spôsobom v podstate funguje kinematografia dodnes a všade. Film Johna Forda bude asi najvernejším a najbolestnejším zobrazením skutočnej biedy mnohých ľudí počas veľkej hospodárskej krízy. Nie žeby som ich všetky videl, ale neviem si predstaviť kam ďalej by si nejaké štúdio dovolilo zájsť. Takmer nedejové, epizodické rozprávanie akoby predznamenalo nástup talianskeho neorealizmu. Dokumentárne zobrazenie reality má okrem Forda na svedomí aj Greg Tolland. Vidíme krásnu rozľahlú prírodu Ameriky, ktorá akoby lákala ju obrábať, prácu nájsť je však veľké umenie. Ako keď ste na lodi na šírom mori, ale nemáte pitnú vodu. Či mala mama pravdu a ľud zostal dodnes neporazený, to je už na zamyslenie každého uvedomelého diváka, ktorý by si mal tento inak celkom ojedinelý hollywoodsky film pozrieť. Prekvapuje ma tak málo plných hodnotení. Rozmýšľať tu nad nejakou dôslednou dramaturgiou a pohltením do deja vďaka zásadným zvratom nemá zmysel. Tu ide o život taký, aký v skutočnosti je. (14.09.2014)

Velmi zdarila adaptace romanu J. Steinbecka o jedne farmarske rodine v dobe hospodarske krize. Polovina filmu je takova socialni road movie na trase z Oklahomy do Kalifornie a ta druha narazi na spatne podminky a pracovni prilezitosti na farmach a podobne. Vubec se nedivim, ze toto dilo pohnulo zluci mnohym kapitalistum a americkym vlastencum, protoze (snad) verohodne ukazuje zivotni podminky farmaru v mezivalecnem obdobi. Film nasadi relativne vysoke tempo jiz na zacatku filmu, ktere drzi az do konce. Cekal bych prece jen vice zvratu, i tak se jedna o velmi kvalitni film s velmi dobrym hereckym obsazenim. (01.05.2012)

Z dnešního pohledu, zejména středoevropského, ideově mimořádně komplikovaný film, jehož problematičnost samozřejmě tkví už v předloze samotné. Narážím samozřejmě na přimykání se ke komunistické vizi uspořádání světa, jež je symbolizovaná státním táborem, který si "spravují sami jeho obyvatelé". Tato základna se stává jediným světlým bodem pro rodinu Joadových v moři událostí od počátečního vyhnání z rodné hroudy. Je však vhodné upozornit, že je třeba vnímat fabuli v dobovém kontextu. V letech po Velké krizi nebyl socialismus sprosté slovo. Přimykali se k němu západní intelektuálové, protože jim nebyl lhostejný osud obyčejného člověka a kapitalismus, jehož byla Amerika symbolem, jim nutně přišel jako odcizený systém, který vytrhává lidi z kontinuity přirozeného života a rodinné pospolitosti. Byla to doba dávno před spuštěním železné opony a o marxismu v praxi neexistovaly na západě takřka žádné nebo silně zkreslené informace. Koneckonců v Československu po válce krom katolíků prakticky nevládla žádná nesocialistická strana. Steinbeckovo dílo je esencí dobového humanismu. Nabízí silný osobní příběh, který se v důsledku proměňuje v nadosobní kritický osten namířený proti kapitalistickému zřízení, odhalující jeho nedostatky. Ford k tomu přidává standardně dobrou a přehlednou režii ve stylu klasického studiového Hollywoodu. Není divu, že byl McCarthyho komisí vyšetřován, což jen dokládá, jak nadčasové dílo natočil. Po shlédnutí Hroznů hněvu by snad i Venca Klaus musel začít o socialismu alespoň přemýšlet... (15.04.2011)

Název díla je odkazem na biblickou část  Zjevení 14:19-20 : "Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu."  Další uváděnou inspirací autora k názvu je  „The Battle Hymn of the Republic“, napsané v roce 1861 Julií Ward Howe a poprvé publikované v „The Atlantic Monthly“ v roce 1862: "Moje oči viděly slávu příchodu Páně: Pošlapává vinobraní, kde jsou uloženy hrozny hněvu; uvolnil osudný blesk Svého strašlivého rychlého meče: Jeho pravda kráčí dál." Tato slova mají v americké kultuře důležitou rezonanci. Například Martin Luther King Jr. ve svém  projevu na závěr pochodu za občanská práva Selma-to-Montgomery v Alabamě v roce 1965 citoval právě tato slova z hymny. Synonymem v češtině je k tomuto úsloví "přetečení poháru". (14.08.2020)