Ouija

Na co já všechno jsem ochoten se kvůli té Cookovic holce dívat. Ouija je klasicky hloupý teenagerovsko-duchařský takyhorror, kde hrají hlavní role spiritistická tabulka, chřestění ve tmě a, kromě již zmíněné a roztomilé Olivie Cooke, parta netalentovaných vemen. Tradičně je tu pár momentů, které ukazují, že debutující rejža někde něco odkoukal, ale jinak je to podprůměrná šeď bez atmosféry. A to je zklamání, protože na tohle jsem se docela těšil. 30% (17.11.2014)

Spiritistické tabulky mě fascinují už dlouho, bohužel filmy jim věnované stojí až na jednu čestnou výjimku - Tenneyho HRU S DUCHY 1 a 2 - za vyližprdel. OUIJA, vezoucí se na úspěchu Wanových duchařin, na tom bohužel nic nemění, ačkoli nejde o další umolousané videobéčko, ale po TRANSFORMERECH o další celovečerní Hasbro reklamu z Bayovy produkce. Od téhle šablonovité tuctovky s plochými postavami, které chybí Wanovo řemeslo a zápal pro věc, asi málokdo něco čekal a taky že jediné, co se tu podařilo je casting hlavních rolí - jak na duchařskou tabulku, tak na mladší kopii Rose Byrne, se dobře kouká. Nepřekvapí ani komerční úspěch filmu, překvapivý je akorát fakt, že Hasbru trvalo vyprodukovat tenhle levný horor tak dlouho - až po čtyřech nepoměrně produkčně náročnějších transformeřích velkofilmech. (04.01.2015)

Ten nejřidší a nejsmradlavější možný průjem z "továrny na sny". Nechutně umělé, komercí očištěné, Míšou Zálivem produkované. V neposlední řadě navíc smutný důkaz toho, jak i sebevětší duchařský paskvil dokáže v kinech vydělat hříšné prachy, kdežto pozornosti hodné horory z ostatních žánrů jsou sprostě přehlíženy. Velebnosti, jdu blejt! (28.02.2015)

Už vědomí, že v tom má prsty Michael Bay připravuje na to, co se dá očekávat - tuctová míchanice všech možných klišé řemeslně poskládaná dohromady. Neoriginální příběh s neoriginální zápletkou, odehraný klasickými typy herců a hereček (i když charisma Any Coto je stejně obrovské a uchvacující jako její obočí a Lin Shaye potěší vždycky, tahle stará harcovnice totiž podá skvělý výkon i v několikavteřinovém cameu), okořeněný zavedenými instantními maskami a digitálními triky. Tady se nehraje na originalitu, ale na bezpečnou tuctově šablonovitou jistotu a vědomí, že na tohle divák stejně přijde až tehdy, co za film zaplatil. Bayova kouzelná krabička na horrory totiž není ničím jiným, než jen xeroxem. Celé to má jednu výhodu, občas se povede, že se na to dá koukat bez větší psychické újmy. Ouija je zrovna ten případ, čekal jsem obrovské Ouvej, ale nakonec se nekonalo. Neohromilo, ale ani neznechutilo. I když ten konec byl fakt divný. 2.5* (23.02.2015)

Jasně, je to šablonovitá pitomina pro týny a týnky, o jiných týnech a týnkách, kteří tabulkou z Walmartu vyvolají zlého ducha. Otřepaný námět, ploché postavy a dementní dialogy jsou samozřejmostí... Třeba když se týpek ptá vyděšeně typky "Ale co po nás ten duch vlastně chce?", tak to se chce člověku zařvat "NO CO ASI, CHCE VÁS VŠECKY VODKRÁGLOVAT TY MENTÁLE!". No ale pokud hledáte jen nenáročnou mozkovýplachovou zábavu pro dlouhý večer, dá se. A některé momenty mě vyloženě potěšily, třeba dcerka s matkou při seanci, skvělá scéna z koupelny (miluju ten rozkošný zvuk nárazu lebky na umyvadlo), nebo stín na zdi ve sklepě. (05.01.2015)