Láska

To Milodar: Ty si pan Magor :) (30.07.2013)

Haneke zase provokuje. Nyní však ne tím, že ukazuje hromadné rodinné sebevraždy, perverzní a vraždící školáky, mladíky krutě přepadávající sousedy či neveřejnou a zvrácenou sexuální existenci. Provokuje tím, že svůj chladně analytický styl s přesnými řezy chirurga aplikuje na téma, pro něhož v jeho předchozích filmech nebylo jednoduše místo. Jak vůbec z přísného odstupu pojmout lásku, aniž by hrozil přechod na pole vnucování vlastních stanovisek či sentimentu? Haneke to vyřešil geniálně. Zaměřil se na vztah dvou lidí, jejichž láskyplný vztah naruší nečekaný vpád nemoci, která se stává zkouškou jejich pevného pouta a hrozí, že dlouholetá láska mezi nimi bude muset zaniknout, jelikož jeden z nich ji záhy nebude moci opětovat. Nejde o nic víc, než o chladné sledování vyvíjejícího se ženina zdravotního stavu a mužovi značně pragmatické a praktické reakce na něj. Žádné vypjaté momenty, žádný extrém a snaha jít za každou cenu na dřeň. Místo toho umírněný a civilní pohled na přirozené reakce a úkony spjaté se změněným stavem. Tím nejdůležitějším na nich jsou přetrvávající, leč stále nenápadnější a o to působivější stopy tolerance, sebeovládání, věrnosti a také snaha bojovat s dotírajícím egoismem. Nejde o to tyto hodnoty pohřbít a obnažit lásku jako klam, ale neustále je nacházet, potvrzovat a vést je až k vrcholnému nádherně podanému gestu. Tím, že Haneke svým typickým stylem lásku podal a ta neutrpěla, jí sklonil o to pevnější a přesvědčenější hold. Ovšem je třeba zmínit, že se jedná především o záznam hereckého duetu dvou osobností francouzského filmu, jejichž výkony si zaslouží absolutorium. Žádný naturalismus, žádné nadsazení, ale věrohodné ztvárnění dvou lidí, vyrovnávající se s nesmlouvavostí života a jen občas tomuto boji podléhajících, aby opět nacházeli ztracenou rovnováhu. Je jen třeba tento patos lidské existence vyextrahovat vlastním úsilím, neboť film mu dává vyniknout jen v rafinovaně nenápadných náznacích a v tom tkví jeho obrovská síla. (02.07.2012)

Silné téma umocněné osobní tragédií v rodině. Zhlédl jsem na festivalu Finále v Plzni, kdy jsem sám v sobě přemítal, zda ve velmi pozdní hodinu po hrobově tiché části titulků ocenit potleskem. Celý sál se zvedl bez jediného slova, přičemž každý přemítal své pocity hluboko usazené po takovém zážitku. (26.05.2013)

Duchod je velmi romanticky. 7/10 (02.10.2014)

Laska ma vice podob a nekdy muze vyzadovat i ponekud kontroverzni cin. Sice asi nebudu uplne cilovka, ale dostalo me to. (02.08.2012)

Najhodnotnejšie vyobrazenie lásky na plátne. Bez okázalostí a lichôtok, iba s mučivou nutnosťou postarať sa o milovanú osobu až do samého konca. Emocionálne ma to roztrhalo na kúsky a preukrutne som trpel, nie však sklamaním, ale kýženým autorským zámerom. Amour je totiž filmom nielen o láske, ale aj (a hlavne) o umieraní, respektíve strachu z neho, a tieto dve témy nesmierne silno preväzuje. Celý čas je jasné, že na neodvratnú smrť musí dôjsť, ide len o to, čím si musia postavy prejsť, kým sa to stane a ako sa to stane. Hanekeho formálny minimalizmus a nádherné statické zábery vyvolávajú pocit nezúčastneného pozorovania, ale v skutočnosti je to podmanivejšie a naliehavejšie než čokoľvek, čo som videl za poslednú dobu. Nie som si istý, či sa chcem dožiť takejto mrazivej jesene svojho života. (9/10) (24.02.2013)

Michael Haneke je velmi specifický tvůrce. Trochu kontroverzní ("Pianistka" nebo "Funny Games"), ale zároveň člověk, který dokáže natočit jedinečné filmy, které jsou zážitkem. Patří k nim i první dva jmenované, ale i jeho další filmy, mimo jiné i "Láska". Za tento svůj film a za film předchozí - "Bílá stuha" - byl dokonce nominován za Oscara. Za "Bílou stuhu" tedy nikoli přímo on, ale za "Lásku" už mu neunikla nominace za režii. Za 8 dní už budeme vědět, zda ji proměnil. Vzhledem k ostatním oceněním to však vypadá, že bohužel v tomto případě nevyhraje, i když "Láska" by mohla vyhrát alespoň jako cizojazyčný film. Třeba však Akademie zase jednou překvapí. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/laska-2012-80.html (22.03.2013)

Film, který mě svým tématem a surovým pojetím přišel naprosto nádherný a stejně tak mě i vyděsil k smrti. 89% (27.03.2013)

Až jednou budete staří, tak onemocníte a umřete. A možná o tom někdo natočí pěkný film. Láska je vizuálně vypiplaná podívaná s velmi nápaditým střihem. Když přistoupíte na Hanekeho rozvláčnou hru s obrazem a zvukem, nudit se nebudete. Po dějové stránce to ale zas tak příjemné není - mozková příhoda, výpadky paměti, ochrnutí, halucinace, ztráta důstojnosti, zkrátka umírání v přímém přenosu. Někteří se tady podivujete nad tím, proč se to jmenuje Láska… inu láska má mnoho podob a nemusí ji vždy znázorňovat čokoládová srdíčka, žhavé polibky nebo olizování genitálu - zde je kupříkladu znázorněna hlavně tím, že si dotyčný dědeček nechal nemocnou babičku doma a neposlal ji do nejbližšího hospicu. Takto postižený člověk vyžaduje velmi důkladnou péči a přestože na tom dědeček už také není fyzicky nejlíp, babičku neopouští ani když jej o to prosí jejich vlastní dcera. Tomu říkám láska. A i z tvůrčího hlediska je cítit, že snímek byl vytvořen s láskou ke kinematografii. (07.04.2013)

Co je láska bez oběti? 1) Láska nevzniká ani se neudržuje jen tak z ničeho. Musíme do ní investovat úsilí, práci, péči. Její hodnota je dána obětí._____ 2) 70letý scenárista režisér Michael Haneke pojal téma svým typickým odtažitým způsobem. Jeho vidění světa mi není příjemné jako mi nejsou příjemné jeho filmy. Ale svět se neskládá jen z příjemností._____ 3) 82letý Jean-Louis Trintignant (George) vytvořil s 85letou Emmanuelle Riva výbornou hereckou dvojici. (16.05.2019)

Pomalu vtahující, realistické a neuvěřitelně smutné. Haneke je ďábel a od této chvíli už ho nepovažuji za tvůrce, jehož filmy jsou formálně a řemeslné dokonalé, ale moc odtažité a chladné. I přes lehce nataženou stopáž strhující podívaná o jednom pokoji a dvou postavách. 90% (KVIFF 2012) (02.07.2012)

síce citlivé ale vláčne, nudné, pomalé ... spraviť z toho 50 minútový film a možno by to bolo lepšie ... jedna hviezda za citlivý príbeh (14.02.2013)

Pôsobivá réžia, kamera s dlhými scénami s minimom strihov, komorná atmosféra, dve hlavné postavy. Celé pekne zabalené, dýchajúce romantikou. Film má všetky predpoklady na to, aby ma chytil a nepustil až do konca. Pustil, asi po hodine a zanechal ma v rozpakoch, pretože to neviem definovať. Netuším, čo si o tomto snímku mám myslieť. Neponúkol mi žiadne emócie a svojou zvláštnosťou akoby na mňa kričal: Som iný, nevšedný, pôsobivý! A inak všetko dusí. Hlavní herci veľmi dobrí a o to viac ma mrzí, že na viac ako 3* to nevidím. (04.03.2015)

Kritikou, a aj mnou, uznávaný kontroverzný režisér Michael Haneke, ktorý sa vo svojich filmoch zaoberá hlavne ľudskou psychikou, má u mňa veľmi kolísavú tendenciu. Kým niektoré jeho filmy považujem za absolútny kult, keďže dokážu diváka psychicky rozložiť a jeho myseľ pretaviť do neforemnej kaše. Filmy ako napríklad Benny's Video (1992), Piano Teacher (2001) alebo Funny Games USA (2007) by som odporučil každému psychológovi. Ide o perfektné ponorenie sa, do zvrátenej ľudskej mysle, zobrazené chladne bez emócií. Avšak niektoré, kritikou vychvaľované, snímky ako Siedmy kontinent (1989) 71 fragmentov chronológie náhody (1994) alebo Zámok (1997) boli až tak komorné a akademicky poeticky rozťahané, že sa na to vo svojej podstate, veľmi ťažko dá pozerať zo sústredením............. Láska, je tak medzi týmito dvomi Hanekeho maximálnymi hodnotami. Skôr ako o príbeh, ktorý tam ani nieje, ide o samotnú myšlienku a posolstvo tvorcu, že skutočná láska všetko vydrží. Celý čas sledujeme jeden esteticky nádherný byt v ktorom žije jeden postarší pár. Obidvaja majú nad osemdesiat. Žijú si na dôchodku veľmi dôstojne až kým manželka muža nedostane porážku. Ochabne jej polovica tela a dostáva sa na vozík. Muž s a rozhodne, že sa o ňu bude starať, a za žiadnu cenu ju nenechá v nemocnice, až to jej úplného konca (až kým nezomrie) . Hoci tu nie sú emócie nejako vygradované ani sa účelovo netlačilo na pílu... beztak to bol psychický teror, dvojica inak trpí ale vo vnútri a takmer nikdy to nedáva najavo, je to podstatne realistickejšie takéto to prekúsnutie neprajnosti osudu a dusenie v sebe, ako keby tam herci revali ostošesť. Ako tak snímka plynie, stav manželky sa každým dňom zhoršuje, príde druhá porážka, ktorá ju dostane definitívne na lôžko a príde aj o zdravý rozum. Muž si však nedá a stará sa o ňu až do úplného psychického vyčerpania, kedy už ani on sám nemôže. Ako už býva u Hanekeho zvykom, Nastolená téma sa spracovala perfektne, je to niečo nové, originálne, čo tu ešte nebolo, ale to komorné, nedejové spracovanie, ktoré sa tiahlo ako sopeľ z nosa, ma doslova po 1/3 uspalo. Ja som vám normálne zaspal pri filme, to sa mi nestáva, videl som už aj rozťahanejšie. Tie dlhé zábery čisto iba na statívu fungovali ako uspávanka. Ale ináč to stojí za pozretie, ale nie naraz... Tie 2 hodiny ubiehajú neskutočne pomaly. (12.09.2015)

Bohužel tohle téma je tak aktuální a nahání mi takovou hrůzu, že jsem si ho ani nechtěl moc užít. V každém případě skvěle zahrané a natočené, ale už ho nechci nikdy vidět. 47. MFF KV (15.07.2012)

Viděl bych tenhle kousek spíše na festival a pro specifické spektrum diváků. Do něj já zjevně nepatřím, protože po dlouhé době jsem měl problém, abych film dokoukal. Ani nemůžu napsat, že snímek má pomalé tempo, spíše mi připadalo, že se nekonečně vleče. V závěrečné třetině příběh páru důchodců konečně získá na dramatičnosti a vyvolá konečně i nějaké emoce, ale upřímně byl pro mě konec vysvobozením více než čímkoliv jiným. Pokud bych měl něco opravdu ocenit, tak snad jen brilantní herecký výkon Jeana-Louise Trintignanta. Před ním klobouk dolů. Nechci působit jako cynik, ale že je stáří v kombinaci s nemocí a samotou průšvih, to si dokážu představit i bez dvouhodinové vizualizace jednoho konkrétního případu. (27.01.2013)

Trochu jiná láska. Jestli si Haneke představuje lásku takhle, pak kývu hlavou - taková starost o milovaného partnera je přece samozřejmostí. Snímek je to precizní, ale o to chladnější. Emmanuelle Riva byla skvělá, nominaci jí přeji. Bavilo mě, jak nás diváky Haneke deptá, necháva nořit do temné atmosféry plné zoufalství a nevyhnutelného konce, aktivuje naše myšlenky a probouzí nejniternější pocity. Pomalé plynutí děje k tomu jen přispívalo. Není to film strhující, ale k zamyšlení určitě. (30.01.2013)

"Sur le pont d'Avignon, l'on y danse, l'on y danse...", tak o tom to asi nebylo. Bylo to o doktorech, jejichž svatou povinností je udržet staré a ochrnuté lidi co nejdéle při životě, aby mohli dostávat co nejdéle důchod a ten utrácet za služby lékařského a lékárenského průmyslu - o tom to ale taky nejspíš nebylo... Bylo to o tom, že "starým lidem se to stává", jak řekla Anna - ale o tom asi také ne. Bylo to o tom, že jedinou obranou takto těžce a nezměnitelně zkoušených, je přestat jíst a brát léky - ale o tom to asi také nebylo... Ne, byl to rozlúčový večer s nezapomenutelným Jean-Louisem Trintignantem - ale to už vůbec ne... Asi to bylo o všem a o ničem. Všechno tedy jasné, jen ne to, proč ji nenechal zemřít samu a musel ji zabít sám. K tomu ovšem neměl žádné právo, ani sebevětší láska takové právo nedává. Žádná láska nevyžaduje život "toho druhého". Film pro mě nebyl žádným zklamáním, čekal jsem to - Hanekemu i mně se to už může stát každým dnem, neboť jsme už "shorter of breath and one day closer to death", jak zpíval David Gilmour už před 40 lety se skupinou Pikojd (první slovo mojí dcery). Další viz Marigold. (18.04.2014)

Silný, těžký téma. Taková jsou třeba. Rozhodně se psychicky připravte! Haneke ukazuje to, o čem většinou ani nechcem uvažovat. Stáří a nemoc naše/partnera/rodičů a přicházející nemohoucnost. To prověří a ukáže, kdo má kolik skutečné LÁSKY. Skvělé herecké výkony a typický Hanekeho minimalismus nebo jak to nazvat. První dva obrazy mě hodně navnadily. A moji pozornost už film neztratil. Přesto jsem se neubránil lehkému zklamání. Chyběla mi příznačná Hanekeho atmosféra, která mě tak odzbrojila v Bílé stuze. Je to takové obyčejnější. Přesto se té Palmě nedivím. Nadupaný **** ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Vyprahlá důchodcovská starostlivost roztahaná do 2 hodin. Nemám nic proti seniorům, sám jím jednou budu, jestli se toho dožiju, ale Haneke tentokrát zklamal na všech frontách. Samoúčelná, prázdná nuda. Doslova se jedná o čekání na smrt. Takový množství cen, co AMOUR získal, si vysvětluju jen námětem, jménem režiséra a v neposlední řadě opět žalostně slabym filmovym rokem. (24.02.2013)