Láska

Jasné poselství, vhodná a čistá forma, skvělé herecké výkony hlavních představitelů, tísnivá atmosféra (vzpomněl jsem si na Bergmanovy Šepoty a výkřiky) - Láska je skvělý film, nepovedlo se mu jediné - výrazněji mě zasáhnout. Dávám 8/10, protože si ještě dobře pamatuju jak se mnou zamávala Hanekeho Bílá Stuha. (18.02.2013)

"Co bys říkal, kdyby ti na tvůj pohřeb nikdo nepřišel ??" - "Asi už nic.." ;) (21.03.2016)

Hanekeho intelektuální lejno, které jistě rozpoutá spoustu diskuzí v kavárnách po celé Paříži a New Yorku. Co je na něm zvláštního? Nic. Nechci být za cynika, ale tady ani nebylo co hodnotit. (26.01.2013)

Sice si z Cannes odnesl Michael Haneke nejvyšší ocenění, ale mě se to nezdálo až tak moc laskavé. (14.07.2012)

Odvrácená strana romantického stáří ve dvou. Nemilosrdně obnažená na kost, tak jak se jí odváží ukázat jen sám Haneke. „...a takhle to teď bude pokračovat dál, dokud to jednoho dne neskončí...“ (04.03.2013)

Film z roku 2012, treba očakávať presvedčivé herecké výkony, najmä od herca a herečky, ktorí nie sú nováčikovia, sú to veteráni filmu a hrajú na sklonku svojich životov pre nich aktuálne záležitosti. Po tejto stránke niet, čo vyčítať. Film by som odporučil najmä mladšej generácii, aby si uvedomila ako môže život dopadnúť, ako niekedy končí a zamyslieť sa nad tým, ako dožiť posledné chvíľky života. Film vyzeral veľmi dobre. Jeho rozdelenie, kde do súčasnosti do stredu deja umiestnili udalosti posledných chvíľ života jednej dvojice celé doplnené predstavami nebolo nič nové z hľadiska postupov, ale filmu sa to hodilo. Zarážalo ma to ticho, čím chcel zrejme režisér zvýrazniť dej. Myslím, že takýchto filmov bude pribúdať, keďže takzvaná západná časť sveta starne. Nemám rád, ak sa všetko ženie do depresie, tento film mi je v dnešných dňoch blízky, lebo jedna z hlavných postáv tu dostala viackrát mŕtvicu, ktorú pred niekoľkými dňami dostal aj môj dedo. S tou stratou lásky, súcitom to takto dopadnúť môže, no keďže som proti eutanáziám a iným vraždám, tak ma to zamrzelo. Keby ste videli mojich starých rodičov a ako sa babka stará o dedka, ako sa majú radi, tak by ste pochopili, že skutočná láska vie byť na celý život a že tu sa stala niekde chyba. Koniec bol v tomto filme úplne pokazený, nič mi nedal, proste to bolo len také mechanické dožitie a naozaj by ma zaujímalo ako dopadol on, či sa niekde zabil alebo čo sa s ním stalo. Francúzština nie je môj obľúbený jazyk a tak v tomto zmysle som si to tiež pretrpel, ale to nie je dôvod znevažovať, proste by som si ten film vedel predstaviť aj inak než opis toho, čo sa deje v mnohých domácnostiach, to bolo len sfilmovanie reality, o skoro nič viac, a o skoro nič menej, je to mierne lepší priemer. (18.04.2013)

Ťažká téma, ktorá ale patrí k životu, ale viem že nikto na tento čas života nečaká s otvorenou náručou. Či už z tej, alebo onej strany. Tento ´´problém´´ bol ale spracovaný filmom, ktorý sa vehementne pokúša diváka udolať nudou svojím prednesom, ktorý môžem opísať ako depresívno - katatonický. Začínam pochybovať o bezkorupčnosti Americkej filmovej akadémie. (22.01.2018)

Film nádherně vyobrazuje těžkosti stáří a hnus strasti blízkého člověka, ale to naprosto neomlouvá nehoráznou dvouhodinovou stopáž naprosté nudy a zbytečnosti. Nesmyslně dlouhé záběry na nicneříkající věci zde nejsou k prohloubení emocí ani k náznaku většího utrpení, jsou jednoduše bezvýznamné. (06.06.2019)

4* mam v tom osobni pocity protoze jsem pred 2,5 mesicem prisel o babicku a dost veci probihalo podobne, ne-li stejne. (06.01.2013)

Zase ten pomalý Haneke, který nechává hodně práce na divákovi. A za mě to je zase ano. Jsem rád, když mi režiséři neukazují všechno a nechávají mě samotného vyválet se v emocích, popustit uzdu fantazii, představit si scény za scénou. Snad jen jsem po Bílé stuze čekal něco podobně monumentálního a dalo mi trochu práce naladit se na intimní konverzačku Georgese a Anne. Každopádně Oscar je v dobrých rukou. Things will go on, and then one day it will all be over. (21.03.2013)

Ona: "Někdy jsi příšera. - Ale hodná příšera." (28.04.2013)

Vrcholné mistrovské dílo. Film nám má hodně co říct. Jedna z nejlepších Trintignantových rolí. Skvělý výkon i Emmanuelle Riva, kterou jsem dosud neznala. I takovouto podobu může mít láska. (12.08.2019)

Chladny? Ó díky za ten chlad, býti tam více emocí asi bych to neunesla. Minimalismus? Tleskám! Je SAMOZŘEJMOSTÍ postarat se o toho s kým jsme se rozhodli strávit svůj život? Samozřejmost je přece slepá! Je to naopak obdivuhodné! Jaké to je, když vaši duši rozežírá pohled na rozpadající se osobnost milovaného člověka, když se vám mění před očima v někoho koho neznáte. Jste starý a sil není mnoho a vy se přesto rozhodnete starat se o něho sám. To přece není a nemůže být samozřejmostí. Jaké asi musíte prožívat muka při rozhodování se co dál, když už síly dochází.....to všechno se z toho chladu dalo vyčíst. Už jsem poznala ticho co křičí! Poznala jsem ho u závěrečných titulků Lásky..... (27.11.2012)

Hanekeho Láska je silná, štandardne rozvláčna a symbolická, prekvapivo zrozumiteľná a predovšetkým výnimočná. Minimalistické a predsa bohaté, dojímavé, no nie patetické dielo. Zakončenie a d l l l l l l l l h é é zábery, ktoré v podstate neposúvajú dej, no svoj význam a miesto vo filme bezpochyby majú, sú režisérovou povinnou jazdou. Krása. (12.02.2013)

Hanekeho minimalismus je naprosto perfektní, existuje jen málo věcí, které je možné filmu vytknout.. jednu z těchto výtek bych možná směroval na neosobnost postav a příběhu. Samozřejmě se jedná o kvalitní film s precizními hereckými výkony, ale některé projevy a scény působí dosti nepřirozeně. (14.02.2013)

Láska ako jeden z tých najzákladnejších a najsilnejších ľudských pocitov. Film o láske vykreslenej v tej najrealistickejšej podobe – ako oddanosť jedného človeka druhému na sklonku jeho života, počas jeho úpadku a trápenia. So silnými otázkami ktorý z partnerov sa v skutočnosti trápi viac?, či má o takúto milovanú osobu ešte vôbec zmysel pečovať, a ak nie, či je bez nej možné po tých rokoch viesť naďalej zmysluplný a plnohodnotný život? (v závere film predloží svoju vlastnú odpoveď). Ťažká, vo filmoch veľmi zriedkavo prebádaná, téma sa spojila s kvalitnou réžiou a vytvára precízne natočený silný film. Napriek názvu, však neradostný, ťaživý, takmer až depresívny, postavený na veľmi pomalom budovaní deja a vnútorných pocitoch bez prvoplánového útoku na slzné kanáliky. Navyše počas celej dvojhodinovej stopáže viac menej na ploche jedného bytu s dvoma obyčajnými reálnymi charaktermi, ktorými (neskôr) môžu byť všetci z nás. Osobitný film, ktorý je určený prevažne len tým náročnejším divákom. Na distribúciu po festivaloch ako stvorený, na „masívnu“ kino-distribúciu určený len veľmi ťažko. V tomto prípade maximálne zaslúžený Oscar za najlepší cudzojazyčný film 2012. CELKOVO: 4* (26.02.2013)

I přes dvouhodinovou stopáž si tento dialogový film omezený na pár místností udrží divákovu pozornost. Každá věta a záběr má své místo a hlavní herecká dvojice podává výborný výkon, který ukazuje, co to znamená milovat "v dobrém i ve zlém". // KVIFF 47. (09.07.2012)

Doposud žádný podnět mě nedonutil přemýšlet o stáří tak moc, jako to udělal Haneke. Jeho dokonale promyšlená strohá forma až sadisticky roztahaných záběrů poněkud nezajímavých aktivit ve filmu podtrhává zdánlivou emocionální prázdnotu hlavních hrdinů, kteří však žijí plnohodnotný a důstojný život. Tuto skutečnost naruší první mrtvice, která zahájí postupný rozklad všeho v závěru života hlavních postav a právě Hanekeho minimalistická forma bylo to, co ve mně vyvolalo až mučivý smutek, který byl ale překvapivě apatického charakteru. Takto silnou autenticitu si pamatuji naposledy u Entre les murs. Mrazí mě v zádech.. (06.02.2013)

Láska se skvěle vyhýbá jakémukoliv patosu a klišé, emoce jsou ve filmu poschovávané a je na divákovi, zdali je odhalí či nikoliv. Haneke opět nic nedává zadarmo. Přesto mi trochu vadila akademická odtažitost. Stárnutí a umírání není nic veselého, o tom nepochybuji, ale snobská záležitost to určitě také nebude. (13.02.2013)

Příkřejší soud na začátek: ani nejradikálnější, ani nejlaskavější není nový film Michaela Hanekeho Láska. Hanekeho tvorba se neobejde bez mnoha přízvisek, přesto slovo „laskavá“ je podružným, ne-li nevhodným pro filmografii rakouského režiséra celkově. I jeho nejnovější počin je vyprávěn se zničující krutostí. O Lásce se dá ale říci, že je zřejmě nejlidštější, přesto graduje do očekávatelného konce, takového, se kterým se musíme bolestně smířit a opakovat si nahlas, že je to zkrátka jen a jen film. // Hanekeho snímek, navzdory svému názvu, se tedy nijak zvlášť nevymyká, přesto v sobě nese několik odlišností. Příběh o stárnoucím manželském páru, jehož relativně poklidný pozdní podzim života je narušen smrtelnou nemocí, je podáván podobně chirurgickou přesností. Není ovšem tak odosobnělý jako například ve filmařově debutu Sedmém kontinentu, kde je „krize rodiny“ vyobrazena až nihilisticky: za všechno mluví nezvyklé rámování, které, zejména při závěru, téměř vůbec nezabírá obličeje postav. Oproti Sedmému kontinentu nás Láska připravuje na závěr již od začátku, a to postupným vygradováním. V Hanekeho debutu je tak činěno závratnou rychlostí zejména posledních dvacet minut, v Lásce to připomíná schodiště, kde čím vyšší schod, tím více je narušen vztah mezi dvěma hlavními postavami. Zároveň je tak čím dál tím znatelnější disproporce mezi nimi, aby byla na konci opět vymýcena tak trochu melancholickým a zčásti dojemným způsobem (nicméně ne patetickým). // Přesto se dá říci, že Hanekeho poslední film nastoluje jistý paradox. Vzhledem k samotnému tématu je u Lásky jasné, že v ní lze zcela určitě vyhledat známky zmíněné laskavosti (tedy něčeho zcela cizího) – ostatně to je i dílem divákova očekávání. Sám Haneke se snaží onu „laskavost“ svým precizním způsobem vymazávat a nahrazovat ji mrazivou odobnělostí, kterou prostředkovává samotné téma dožívání (umírání). Vzniká zvláštní oxymóron: propojení života a smrti je zároveň propojením lidskosti a nelidskosti, oné „laskavosti“ a zoufalství. V tom si myslím, že tkví, lakonicky řečeno, síla Hanekeho výpovědi o poslední fázi života, právě v navození zcela protichůdných pocitů skrze samotnou ambivalentní povahu filmu. (18.07.2012)