Love

Zápletka není originální, ale příběh je civilní a uvěřitelný. Je to obyčejný film o obyčejných mladých lidech, kteří nemají jednoduchý život a musí se spolehnout jen sami na sebe při hledání toho pravého místa v životě. Život jim kolikrát ukáže svou tvrdou ruku. Každý by se s nimi mohl velmi lehce stotožnit. Tina se mi sem vůbec nehodila. Navíc ji mám pořád v hlavě spojenou s Leošem Marešem. (20.01.2012)

Slovenský příspěvek do prožitkové - na okamžité emoční odezvě postavené - kinematografie až příliš prozrazuje věk svého autora (24), který jde někdy na věc moc hrr, jindy zdržuje vysvětlováním zjevného. Oproti hybridním splácaninám pro všechny a pro nikoho ale Love současně jasně dává najevo, na kterou skupinu diváků cílí. Život je zde pojímán jako počítačová hra, v níž síla jednotlivých zážitků, povětšinou viscerálních (bitka, pitka, pipka), vítězí nad pevnou narativní linií. Není důležité k něčemu dlouhodobě směřovat, ale užít si přítomnost. Na film s adrenalinem v krvi však Love nezvykle mnoho situací řeší natahovanými dialogy, jejichž několik minut by šlo vizuální zkratkou vměstnat do pár vteřin. Absenci akce všité do příběhu Kroner zdatně maskuje povrchní efektností. Dlouho se neděje nic dramatického, je to jen takové vcelku příjemné dlení s hrdiny v jejich přirozeném prostředí, když už se ale děje, pak něco naoko velkého, s hudebním podkresem jako z finále veletragické opery. Film by nebyl love story, nemyslet rovnoměrně na diváky obou pohlaví. „Huličské“ scény z brlohu dvojice kámošů jsou tak prokládány „drbacími“ scénami z dívčího pokoje na internátu, aby posléze došlo k vytouženému spárování. Postavy tuhle bezbolestnou výplň volného pátečního večera nekomplikují upozorňováním na nám zjevné díry v logice (bizarní hotelová epizoda), nezanášejí naivní vyznání lásky hlubokomyslnými úvahami nad konečností bytí a vyjadřují se slovy a gesty, která jsou primárně cool (cokoliv už to slovo znamená). Přirozený je slovník alespoň tehdy, baví-li se spolu osoby téhož pohlaví, což s sebou zejména u chalanů nese netušené množství modifikací slov „kokot“, „piča“ a „jebať“. Tři důvody, proč mám rád slovenštinu. Sympatický je mi ale i zbytek filmu. Možná navzdory jeho prostotě, možná právě díky ní. 60% (06.01.2012)

Rozporuplné... ale sympatické. "Zlodejská" dejová línia výborná - uveriteľná, parádne natočená a zostrihaná, dialógy ostro odsýpajú. "Vzťahovka" výrazne slabšia, z papierových dialógov by som vyškrtal polovicu slov, herecké výkony miestami mimo. Napriek tomu emócie uveriteľné. Škoda, že to má takú otrepanú zápletku bez zaujímavého zvratu - teda okrem tej hlúpej, z prsta vycucanej, akože šokujúcej pointy. Celkovo ale príjemný pocit zo síce neučesanej, ale úprimnej a miestami prekvapivo dravej filmárčiny. (14.01.2012)

Viděla jsem trailer a řekla jsem si "to musím vidět", viděla jsem samotný film a následovalo "no tak to jsem až tak moc vidět nepotřebovala". Na slovenskou režii je to výborný snímek, film se určitě líbí několika mladým lidem, protože je to prostě za takového prostředí zlodějíčků, zhulenců atd. Ale celkově to není až tak dobrý snímek, který už víckrát vidět nemusím, ničemu by mi to nepřispělo - ani napětím, ani filmovým zážitkem. (03.07.2012)

Na Slovenské pomery nevídaný projekt. Síce naivný, nevierohodný, skratkovitý, ale nič lepšie pre teenegerov u nás nikdy nevzniklo. Mix čierneho humoru, drámy, romantiky a na konci prvky trileru nevyznejú trápne, motiváciu postáv chápete A "hviezdou" filmu nie je ani tak Kroner, Nemtuda či Svarinská, ale Jakub Gogál! (01.09.2012)