Jedna mezi oči

So všetkou vážnosťou musím povedať, že toto účinkovanie Stalloneho, nevyznelo až tak ohromujúco ako to predviedol v Expendables. Tento krát sa scenárovo pohyboval na podobnej úrovni ako vo filme Cliffhanger, kde tak isto zohral dobráka, ktorý sa postavil na odpor zločincov, akurát, že tu bol v úvode označený sám za zločinca. Lenže odvtedy, už ubehlo niekoľko rokov a s takými kartami aké ponúkol Walter Hill sa dnes, už bohužiaľ nevyhráva. Dobre však pôsobil výber hlavného protivníka Jasona Momoa, ktorý bol dokonca dispozične lepší ako starší Stallone a tak súboj muskulárnych postáv, nakoniec zožal nejaký úspech. Možno pár minút na viac a lepšiu nápaditosť a potom by aj moje hodnotenie bolo vyššie. Slabších 60%. (21.07.2013)

Mám rád Waltera Hilla a jeho testosteronové filmy, ale tahle další Slyova agitace za tetovací salony je přešlap jak pro pana režiséra, tak pro italského hřebce samotného. Bullet to the Head je totiž čistý průměr ve všech aspektech. Ať už se jedná o vizuál, který vypadá, jako by právě vypadl z Kriminálky Miami, či tupý scénář, ve kterém si gangsteři platí za masáže kreditkou a to předem, nebo ve kterém si policejní důstojník nechává přes centrálu vyjíždět informace o členech podsvětí a nikomu na policejní stanici není podezřelé, že každý, na kterého se zeptal, má do hodiny v hlavě kulku. Navíc je to zbytečně doslovné: poté, co Slye vyhodí do vzduchu svůj úkryt, následuje záběr, který vysvětluje, že si pod něj dal bomby. Proboha proč? O nefunkční chemii mezi hlavními hrdiny a nevtipných hláškách už pak nemusí být ani řeč. Výsledný dojem nezachrání ani hektolitry krve, ani Khal Drogo ohánějící se sekyrou, ani fakt, že Hill po letech opět natočil bitku v lázních. (02.08.2013)

Drsné filmy o drsných mužích aneb Walter Hill nezklamal a přichází se zábavnou jednohubkou okořeněnou motivem generačního střetu mezi klasickým nájemným vrahem a moderním zabijákem. BULLET TO THE HEAD je vcelku podařená hillovka (nechybí neony ani živá hudba) a různými tématy dává vzpomenout na Walterovy kousky z jeho nejlepších let (osmdesátých). Příkladem můžou být 48 Hrs., Red Heat (polda/zločinec, domácí/cizinec a každý má své metody a pravidla), či Streets of Fire (závěrečný souboj). Příběh je jednoduchý a přímočarý, stejně tak většina postav – které jsou někdy možná až příliš okatě naivní. Zásadní místo má v mnoha Hillových filmech hudba a i tentokrát je soundtrack od začátku zábavný a opět do jisté míry klasický (nechybí harmonika), ale přece jen nepříliš výrazný či tuctový a postupně se trochu ohraje. (P.S. – Slayovy fotky pobavily). Čtvrtá hvězda velmi slabá. (26.05.2013)

Teda na konci si to Stallone Momou pěkně podal. Divák se celou dobu těší na finální střet a ten přišel. Bullet to the Head je na podobné kvalitativní úrovni jako Arnoldova Konečná. Takže dávným rivalům se comeback zase až tolik nevydařil. Řekl bych, že u Stallona je to o trošku lepší, protože ve své roli působí o něco uvěřitelněji. V téhle poloze to Sylvestrovi sluší, zatímco Arníí dále vykrádá Clinta. A že se Walter Hill zasekl v osmdesátkách? A vadí tohle vůbec někomu kdo sleduje ty současné rádoby akčňáky, kde aby na to mohli chodit 10letí caparti tak absolutně chybí krev.! 45% (08.07.2013)

Slajíku, ty vole, mám tě rád jak vlastního, ale to mě nemůžeš přece dělat, aby jsi mě třetinu filmu problafal nějakejma pseudomoudrama. My, co jsme přísahali věrnost akčním osmdesátkám, to musíme v těhle těžkých digitálních dobách rubat hlava nehlava, trousit hlášky a srát na korektnost. Jako pokuď došlo na akci, tak výborný, hlavně závěrečnej fightíček dobrý, to ledabylý hození sekerou bylo těžce sexy, ale podstaný na tomhle souvětí je slůvko "POKUĎ" ! (05.07.2013)