Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (229)
Chudák Chabrol, jestli tenhle film viděl (a stihnout to mohl), tak si musel uvědomit, kam se hrabe se svým řezníkem. Delikatesy jsou bizarně poetickou komedií s Jeunetovým viděním světa a barev v něm. Je to Chateaubriand s móresy Josepha Vachera. ()
Velice delikatesní nápaditý film, který mi sedl perfektně. [9/10] (Constellation, Hachette, Sofinergie, UGC) (Barevný /// Produkce: Claudie Ossard /// Scénář: Gilles Adrien, Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet /// Kamera: Darius Khondji /// Hudba: Carlos D'Alessio) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Pre divákov neznalých Jeunetovho diela bude asi lepšie, ak začnú jeho komerčnejšími dielami typu Amélia z Montmartru, alebo Príliš dlhé zásnuby. Opačne by to nemuselo fungovať, Delikatesy by sa im mohli zdať príliš undergroundové. Delikatesy možno vnímať spoločne s Kusturicovým Undergroundom ako akúsi európsku artovú odpoveď na Gilliamov výpravnejší a drahší Brazil. ()
Dost nechutný francouzský film o pochybném lahůdkářství. Nevím, co víc k tomu dodat... ()
Celkem zklamání po tom co jsem viděl Město ztracených dětí...Filmu rozhodně nechybý atmosféra, a je celkově dost zajímavý(a nejspíš i podle skutečnosti:-)), ale prostě mě nedokázal zas tak moc upoutat.Město ztracených dětí je o poznání lepší. ()
Šílený experiment na filmovém poli. Bláznivá černá komedie s prvky horou. Poprvé jsem tento film viděl asi před 15ti lety a pamatuji si dodnes detailně některé scény. Nedávno jsem se na něj podíval po dlouhé době znova. Už pravda nemá takové kouzlo, jako když jsem byl malý kluk, ale vzpomínky ve mně zanechal natrvalo, jak to u mnohých filmů nebývá. Kdo má rád experimentování, určitě neprohloupí, když si jej pustí. 70% ()
Francouzská vizuálně zajímavá podivnost od tvůrce "Amélie z Montmartu". Opravdu nevím co si o filmu myslet, jelikož příběh se v něm takřka nevyskytuje a jedná se spíše o sled nejrůznějších šílených a pro mě nestravitelných obrazů. ()
Strašný úlet. Stejně jako u snímku Město ztracených dětí jsem i zde spíše vnímal zajimavé prostředí a vlastnosti jednotlivých postav. Jeunet má neuvěřitelnou fantazii jen škoda, že ji nepřenese do normálního snímku jako například Tim Burton. ()
Mé první setkání s Jaunetem předznamenalo, že budu mít pro jeho díla slabost. Uznávám, že je to film svérázný, nicméně ve své době mi přišel nesmírně zábavný. Jaunetův styl byl jako svěží vánek provoněný francouzským parfémem, cigaretou a vínem a jaké bylo mé nadšení, když za pár let ohromil kulturní svět roztomilou Amélií Poulain.. ()
Delikatesy jsou neuvěřitelný film. Pokud bych jej měl alespoň trochu přiblížit někomu, kdo jej neviděl, asi bych mu poradil, aby si představil křížence Amélie z Montmarteru s hororem. Přitom je tu obojí: neuvěřitelný, hračičkovitý humor s níž je budována scéna a dekorace, navíc v osobité stylizaci, odkazující kamsi k uhrančivému designu šedesátých let, pitvorné a absurdní herectví, připomínající bláznivé francouzské komedie, outsiderská romance, ale taky poněkud šílený řezník, prodávající zákazníkům maso svých objetí, vášnivě se ohánějící naleštěným sekáčkem a nakonec i vcelku brutálně usmrcený. Té akce je přitom ve filmu poměrně hodně a křehčím povahám při ní možná bude poněkud nevolno... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, DaViD´82, B!shop, Muse ()
Já si tedy nepošmákla... I přes řeznicky zauzený obraz, klaustrofobickou kameru, propracovanost morbidních zátiší a rafinovanost pokusů o sebevraždu mě nabízené menu neuspokojilo, ačkoli nápaditý jídelní lístek v podobě úvodních titulků sliboval mnohé... u požívání delikates je totiž nutno se i výběrově bavit a hloupě stylizovaná společnost na pohodě rozhodně nepřidá. Možná detektor kravin, předvedený ve snímku, nefunguje, ten můj, osobní, mi ale nedovolí tuto bizarní hříčku doporučit dál. Viděno v rámci Season Challenge Tour - sci-fi týden. ()
Hlavní kanibalská zápletka je výborná. Stejně tak některé figurky jsou navýsost zábavné (sebevražedná schizofrenička nebo trogloté), přesto mě ale i na tomto Jenuetově filmu irituje ona roztomilá poetičnost, která je neuvěřitelně otravná. ()
Podobenstvo o konzume a šialenstve ukrytom v stereotype, zasadené do domu, ktorý žije vlastným životom, vo svete, ktorý umiera. Alebo hocičo iné. Film ako otázka vkusu, zmyslu pre zvrátený humor a nálady. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s najväčšími francúzskymi filmami). ()
Na tenhle šílený druh humoru občas neuvěřitelně připomínající Monty Pythons opravdu slyším. Před pár lety (rozuměj jako děcko navíc okouzlené výtvarným pojetím) bych možná dala i pět, z dnešního pohledu ovšem pořád zůstává velice zábávný film. ()
Černý humor ad absurdum, Jeunetova snová kamera, ale celkově je to rozvláčné, a i když člověk přijme nadsázku, tak vlastně nechutné a o ničem. Obrazově skvělé, příběhem na prd. ()
Především stylisticky nádherný film. ()
Nerozumím tomu. O čem to bylo? Obrovské zklamání. 50% ()
V tom baráku nezůstane centimetr, který by film neprozkoumal. Hlasy se přenášejí skrze prázdné vodovodní trubky, stoupačkami šplhají guerillové kanální kommandos, přes vzdušné roury se nese zvuk ostření nožů a pokud na to někde hupsne na staré rozvrzané posteli, jejich tempo jednoduše určí rytmus celého domu, protože zvuk skřípajících pér se nese komínovou šachtou po celé stavbě. Kdo někdy bydlel v Paříži ve staré bytovce, okamžitě pochopí, kde se tohle pojetí v autorech bere. Já jsem jednou bydlel takto týden v laciném hotelu, kdy jsem trávil většinu času pátráním po tom, proč můj pokoj smrdí jak hnijící odpad. Po dvou dnech jsem objevil pod postelí zející trubky, co vycházejí z podlahy a vedoucí bůhví odkud, ze kterých se zápach linul. Každé ráno jsem je ucpal toaleťákem a každý večer jsem je našel zase průchozí a toaleťák v koši. Pokojová služba na pána. Každopádně na Delicatessen je stále silně vidět, že Jeunet a Caro jsou původně animátoři, protože i všichni ti živí herci, co se potulují po tomhle morbidním domečku pro panenky, jednají jak cartoonové postavičky, vypadají tak a film je povětšinou i takto snímá. Nicméně film může vždycky posloužit zejména jako katalog pozic, do kterých lze položit kameru. ()
Docela zajímavý film, který mě ovšem dost často pekelně nudil až jsem u něj usínal. Nejvíc mi na tom vadilo, že hororová stránka snímku hodně ustoupila komediálním prvkům a několik pasáží bylo úplně o ho... Přesto jsem se dodíval až úplně dokonce a nelituju toho. Akorát vím, že tohle si moc často pouštět nebudu. Čekal jsem trochu víc masakru a dočkal jsem se jen dvou vražd. Když teda nepočítám tu povodeň na konci. Nejsrandovnější byla ta sebevražedná borka. ()
Příběhem až chmurně groteskní, obrazově velmi malebný příběh jednoho domu z ne moc přívětivé doby. A ty skvělé hudební vložky. A detektor kravin... 3,5* ()