Amélie z Montmartru

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)

Divný film pro divné publikum, dalo by se říci. Jenže takovýto film se opravdu jen tak často nepoštěstí vidět. Zvláštní rozhodně je, stejně jako jeho hlavní postava: Amélie. Jenže jestli je něco zvláštní, tak pro toto je zvláštnost slabé slovo. Film, jako je tento, dle mého ani neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to taková nezávazná existence sama pro sebe, která započne a skončí kvalitou hodně na hraně toho nejvyššího, co dokáže francouzská kinematografie nabídnout. Výborní herci už jen dovršují rychlou dekádu života holky, která je tak trochu praštěná, ale rozhodně ne hloupá. Jen tak trochu vychcaná, stejnak jako je tento film. Vytváří a ukončuje jednu malou epizodku ze světa neskutečna v centru samotné Paříže. (25.12.2007)

AMÉLIA Z MONTMARTRU nemala ďaleko k tomu, aby sa stala synonymom pre slová „pôvabnosť“ a „neodolateľnosť“. Originálny, úžasne pestrofarebný dej, si to svišťí naprieč lúkami, jazerami, lesmi i sex-obchodmi, príbeh hýri snáď desiatkami originálnych nápadov, po vizuálnej stránke je neuveriteľne prepracovaný, jeden kúzelný herecký výkon strieda druhý a nestráca sa v tom ani záhradný trpaslík – cestovateľ. Kino Považan 2001 (01.01.2005)

S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% (19.01.2004)

Pvní film, který na mě tak zapůsobil, že to nemůže být ani možný. Audreyin úsměv je ten neúžasnější, který jsem kdy viděl (Tedy až po úsměvu mojí holky). Scéna se slepcem mě okouzlila, tak dokonale, že teď se snažím pomáhat všem, kteří potřebují naši pomoc a bez nás by nic nedokázali. Však sami uvidíte, až tento film, jestli se to filmem dá nazvat uvidíte. (23.12.2003)