Soukromé neřesti

"Hodil som granát na školskú budovu a zabil prinajmenšom dvesto detí..." Autobiografický film o najväčšom hoväde v obore rozhlasového moderátorstva svojej doby - Howardovi Sternovi. To jest Private Parts. Prešpikované hláškami, slovnými hračkami, primitívnym humorom a inými škandalóznosťami (napr. odstavec 2 a zákaz užívania siedmich obscénnych slov a ženský orgazmus v priamom prenose), ale tento film je najviac originálny a oceniteľný tým, že obrovské množstvo hercov/nehercov hralo samých seba a to sa len tak hocikde nevidí. Charakter hlavnej postavy je vymyslený celkom dobre a je tu veľmi pekne znázornený jeho osobnostný vývin. Nuž, čo už - nikdy som v podstate veľmi nevedel, kto Howard Stern v skutočnosti je, ale na základe toho, že prijal rolu v niečom ako je toto a dokonca si to nepochybne užíval, je mi všetko jasné. (26.11.2017)

Před shlédnutím tohoto filmu jsem neměla tušení, že existuje někdo jako Howard Stern. Teď už to vím a po téměř dvou hodinách sledování jeho vlastnoručně napsaného životopisu, ve kterém hraje sám sebe, o něm nevím o moc víc. Problém je v tom, že jsem z filmu nedokázala poznat, jestli i tenhle film vzal jako jednu obrovskou srandu a nadsázku (já jsem ten hodný, všichni ostatní jsou zlí a nikdy bych neudělal nic špatného svoji ženě), nebo jestli to myslel vážně. Doufám a věřím v to první, nicméně asi se někde stala chyba, když to z filmu patrné nebylo. Těžko říct, komu to dávat za vinu, zřejmě její největší část leží na bedrech nezajímavé režisérky Betty Thomas. Mohla to být velká legrace (přestože Howardův styl humoru rozhodně není můj šálek kávy), ale zůstalo to na půli cesty, nijaké a nedotažené. (31.07.2011)

Když jsem to viděl prvně, řval jsem u toho smíchy! Co to kecám?? Vždycky u toho řvu smíchy. Howard Stern je nespornou ikonou americké historie, když v 80. letech začal lidem z rádií dělat ze života peklo. Jeho neotřelý styl a šarm ho přivedli až na samotný vrchol, ze kterého občas spadl na prdel, ale vždycky vyskočil a vydrápal se na něj zpátky. Jedno z nejlepších biografických zpracování, které jsem měl kdy tu ČEST spatřit. Komu se to nelíbilo ať mi políbí prďoláka. (06.05.2008)

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)