Soukromé neřesti

Proslulý moderátor Howard Stern je bezesporu charismatická osobnost, ale filmu o něm se už nedaří tolik zaujmout. Mistr provokace si bez skrupulí prdne do mikrofonu v rádiu anebo svleče pornohvězdu. A to všechno vysílá do éteru. Jeho rozhlasovou show poslouchají miliony, ale oproti němu to mají stížené, protože si musí všechno jen představit vzhledem k tomu, že se jedná o rádio.S tímto filmem nahlédneme do studia odkud Stern pravidelně vysílá a provokuje celou Ameriku svými prohlášeními a pochopitelně si tím zadělává na problémy. Jenže na českého diváka to zase takový skandální dopad nemá. Film pak najednou nemá s čím přijít a stojí na rozcestí velké nerozhodnosti. Navíc Betty Thomas zrovna nepatří k režisérkám, které by zvedaly Ameriku ze židlí. A měl jsem neodbytný pocit, že všechno "skandální" by nejraději vynechala a natočila korektní film o jedné moderátorské legendě. Zámořské rádiové vlny tentokrát nepřekonaly Velkou louži a k českému divákovy dolehl jen slabý a šumivý signál, který žádná anténa nezesílí. Pro mě to byla nudná rozhlasová show. Mé hodnocení: 40% (16.03.2013)

Sebestředná óda jednoho anarchisty rádiového éteru, který ve vlastní biografii hraje sám sebe. Nevadilo by to, právě naopak, šla by z toho vytěžit spousta vtipů, jenže ten film není vtipný ani za mák. Stern mluví sprostě, kloktá sperma a prdí do mikrofonu, ale jinak má vyřídilku plnou urážek, které mě nechávaly naprosto v klidu. Od momentu konfrontace s Paulem Giamattim sice zabliká jiskra naděje, protože se konečně střetnou dva rozdílné světy, ale režisérka totálně nestíhá a dál rutinně vrší scénky. Ale asi to tak ‚božský Howard‘ chtěl. Napětkrát dívaná nuda. (14.03.2010)

Vzpomínám, jak se mi tenhle film dostal zhruba před deseti rokama poprvé do rukou a jak jsem z něj byla unešená. Jenže tehdá jsem ho měla za 30 kaček půjčený a vhska byla kódovaná, tudíž jsem si mohla o opětovném pouštění nechat jen zdát a kamarádům vyprávět, aneb než započal komiksový boom, byli našimi hrdiny obyčejní lidé, kteří se pro svůj sen nebáli jít proti proudu a nadutým (čti konzervativním) bossům. Lidé jako Larry Flint, Andy Kaufman, nebo právě Howard Stern. A tací stojí za pozornost i dnes, tudíž jsem se za Howardovými memoáry po letech poohlédla a musím konstatovat, že ačkoli už jsem nebyla tak unešená jako kdysi, pořád je to parádní jízda plná břitkého humoru, který potěší. (15.12.2011)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)

Asi leckdo v Česku neměl léta páně 1997 potuchy, kdo je Howard Stern. A po projekci jim to bylo vlastně dál docela jedno. Životopisná komedie o překročení hranice slušnosti a vkusu a jednom vzestupu do mediálního království. Tím je snímek Betty Thomas (jinak proslula spíš veleprůměrnými kousky typu 28 dní nebo Dr. Dolittle). Párkrát sice zabliká jiskra naděje, ale vesměs jsem se nesmál. Třeba podobné kousky Muž na Měsíci nebo Lid versus Larry Flynt mě bavily/dojímaly o mnoho víc. (24.11.2014)