All That Jazz

Film jsem viděl snad čtyřikrát a líbí se mi to čím dál tim víc. Konstatuji, že poprvé jsem se trošku nudil, protože se nejedná o jednovrstevný film. Ale je to filmový skvost, snad nejlepší z Fossovi filmografie. Naprosto geniální Roy Scheider, když ho pozorujete s tou přirostlou cigaretou máte chuť si taky zapálit. Skvělá hudba. Prostě nejlepší muzikál, který opravdu paradoxně ani není muzikálem. 100% (05.02.2006)

Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. (09.05.2016)

Film pohybující se v tanečním rytmu zdaleka nejen jazzu plyne velice svižně, mezi spoustou muzikálových čísel ukáže lesk, dřinu i obrácenou stranu šoubyznysu. A navrch se povznese s tak divokou lehkostí a nadhledem nad tématem umírání, jak jsem to snad ještě neviděl. Neznám osobnost Boba Fosseho natolik, abych byl schopen vnímat údajnou hlubší výpověď autobiografických rysů, viděl jsem však v minulosti z jeho tvorby Lennyho a i tady jsem opět mohl být svědkem nápadité podívané s neotřelým filmovým tvarem mezi divadlem a filmem s využitím scénického i střihového umění... tentokrát navíc v úžasných barvách a s hravým splynutím s muzikálem. Rozhodně bylo co obdivovat v rámci výtvarné, hudební i taneční stránky díla a v mnoha případech jsem v pozitivním slova smyslu žasl nad tou profesionální kreativitou nesoucí se celým filmem, přestože ne všechna taneční vystoupení mi vyloženě imponovala. Zvláště tolik sexuálních motivů během tanečních scén i zákulisního plácání mi tu nesedlo, ač chápu, že to především odráželo posedlost hlavní postavy. Roye Scheidera jsem si v podobném žánru příliš neuměl představit a nakonec musím říct, že snad nikde (kromě Mzdy strachu) mě tolik nezaujal, jako ve zdejším snad životním výkonu. [80%] (01.08.2023)

Muzikály jdou hodně mimo mě (byť tohle ještě naštěstí není ten příklad nejčistšího muzikálu), takže jsem zhlédnutí All That Jazz odkládal dost dlouho a ještě déle na dobu neurčitou, ale poměrně nedávno jsem z toho viděl jednu scénu a ta mi přišla tak skvěle natočená, že jsem si řekl, že to prostě musím vidět už celé. A i když si mě to v pár dlouhých muzikálových a jedné opravdu dlouhé čistě taneční scéně (kterou jsem spíš přetrpěl) ztrácelo, tak mě to nakonec naprosto nadchlo. Sice ten muzikálový formát brání tomu, aby zde vše bylo vykreslené hlouběji (což by tomu jenom pomohlo a pak by to bylo bez chyb), ale i v tomhle podání to má dostatečně inteligentní obsah na to, aby to tu formu nějak vyvážilo, i když samozřejmě dominuje víc. Po dlouhé době mě některé muzikálové scény natolik bavily, že jsem si je doslova užíval a je to vinou právě té formy, která je tak vypiplaně propracovaná, že jsem nemohl jinak, než na to nadšeně zírat. Takový cit pro detaily a všechny filmařské aspekty od kamery po samotný zvuk či jen střih a mizanscénu se opravdu vidí jen málokdy a ani se nedivím, že je ten film tak oceňovaný, protože si to prostě zaslouží. Celé to taky má neskutečnou atmosféru, která je většinu času i dost podmanivá, velkolepá a přitom nesklouzává k lartpourlartismu. Opravdu krása to všechno sledovat. Na plný počet to sice nevidím, z výše popsaných důvodů, ale dost mě to uchvátilo i tak. Silné 4* (15.04.2023)

Exploze energie, která ještě nezapře doznívající vliv Nového Hollywoodu. All That Jazz je o několik desítek let starším Birdmanam, na rozdíl od něj ale niterný rozpad hlavního hrdiny nezobrazuje skrze nepřetržitý tok času. Naopak. All That Jazz je střihovým orgasmem, který ho povyšuje o několik levelů výše a zvedá divácký tep k výšinám. Synergie jednotlivých technických složek filmu je prostě perfektní a dokonale podporuje dojem "filmu ve filmu". Obsah jednotlivých choreografických čísel jde sice trochu mimo můj vkus, ale Fosse natočil natolik tepající dílo, že mi to bylo vlastně úplně jedno. 7/10 (08.05.2018)