All That Jazz

Strašidelný muzikálový klip na objednávku Ligy proti rakovině? Vedle, byli to srdcaři! Ať to byl kdokoli, nic nezměnil na tom, že v All That Jazz, frenetickém pojednání o umírání, bylo tolik života... Možná Bůh skutečně nemá rád muzikály, přesto zadržel Anděla smrti alespoň do času generálky úchvatných tanečních čísel a my tak mohli dojít k poznání - někdo se prostě nemůže změnit - už bychom ho nemohli tolik milovat... Všichni ale zaplatíme bolestí za zkrácený čas. C'est la vie. (08.12.2014)

Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. (09.05.2016)

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% (18.06.2006)

Muzkál nemusí být vždycky "lehčí žánr." Chce to ale opravdu porci talentu, aby se podařilo skloubit lehkonohost muzikálové formy a hloubku temného, myšlenkově bohatého dramatu. Ale když talent je, tak jde všechno. Taneční čísla jsou precizní a nádherná, filozofování řeže do živého a není násilné. Velmi velmi vydařené dílo. (07.12.2009)

(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. (16.07.2019)