All That Jazz

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% (18.06.2006)

Snad nejlepší filmový závěr, jaký jsem kdy viděla. Triumfální rozloučení režiséra se svou kariérou...a životem nenapravitelného děvkaře a workoholika poslední písní na dokonalém jevišti s jásajícím publikem......"Bye bye life, bye, bye hapiness, hello loneliness, I think he's gonna die.... I think I'm gonna die...." (26.03.2006)

Pocitově místy až fyzicky nepříjemné, ale mocně přitažlivé a fascinující (sebe)žalobné drama "v kulisách zákulisí" Broadwayské továrny na umění a zábavu. Muzikál to rozhodně není, to jen zprvu občas a ke konci stále častěji až do obrovského cirkusového vyvrcholení oba režiséři (jak ten uvnitř, tak ten vně filmu) zhmotňují své myšlenky a výčitky do hudebních čísel. Mimo to je tu ale studie existence sršící přes den a značnou část noci energií, likvidující svoje blízké i sebe samotného, to vše ve jménu showbusinessu a vlastní slabosti...a kuráže...a přesvědčení, že vám všichni můžou...a ještě dalších věcí, které Bob Fosse v inkarnaci tu obrovsky obdivuhodného, tu zase nesympatického, pak náhle soucit budícího a opět odpuzujícího Roye Scheidera dokonale chameleónským způsobem střídá a míchá. Sice to bylo o trochu delší než by mi bylo milé, ale druhá polovina s dokonalým kravaťáckým rozborem "proč by bylo nejlépe, kdyby Gideon natáhnul brka" stříhaným s reálnými záběry operace srdce, se silně emotivními Gideonovými halucinacemi/projekcemi prokládanými záběry na mrtvolnou postavu hlavního hrdiny, je po zásluze legendární. BTW ve scéně předváděčky nového muzikálu pro producenty si můžete všimnout velmi atletické blondýny, která toho na sobě nemá moc víc než Bergmanovy sandály, a která o pár let později mávala mečem po boku Barbara Conana;) Za tu obrovskou sílu dávám 90%. (25.08.2013)

Ironicky nemilosrdný pohled na tolik oslavovaný život na prknech, která znamenají svět. Muzikálová čísla se odehrávají většinou během tvrdého zkoušení - bez pozlátka, bez kostýmů, bez publika... Fosse bortí mnoho žánrových konvencí - mizí muzikálová oddychovost a bezproblémovost. Jediné, co filmu vytýkám, je absence chytlavých písní, opravdových "pecek", což považuji za základní kámen muzikálu. Navíc se mi moc nelíbí kostýmy a líčení, které napovídají, že film vznikl na konci sedmdesátých let, což pro mě není zrovna doba vkusu. Strhl mě až hořký konec. Shakespeare měl pravdu: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci." (24.05.2006)

Exploze energie, která ještě nezapře doznívající vliv Nového Hollywoodu. All That Jazz je o několik desítek let starším Birdmanam, na rozdíl od něj ale niterný rozpad hlavního hrdiny nezobrazuje skrze nepřetržitý tok času. Naopak. All That Jazz je střihovým orgasmem, který ho povyšuje o několik levelů výše a zvedá divácký tep k výšinám. Synergie jednotlivých technických složek filmu je prostě perfektní a dokonale podporuje dojem "filmu ve filmu". Obsah jednotlivých choreografických čísel jde sice trochu mimo můj vkus, ale Fosse natočil natolik tepající dílo, že mi to bylo vlastně úplně jedno. 7/10 (08.05.2018)