Imaginárium
Imaginaerum
Imaginaerum
Imaginaerum by Nightwish
Imaginaerum
Imaginaerum
Imaginaerum
Režie:
Stobe HarjuKamera:
Benoit BeaulieuHrají:
Marianne Farley, Quinn Lord, Francis X. McCarthy, Ilkka Villi, Joanna Noyes, Keyanna Fielding, Stéphane Demers, Ron Lea, Hélène Robbie, Tuomas Holopainen (více)Obsahy(1)
Příběh o starém skladateli s nadpozemskou představivostí, který si stále myslí, že je mladý chlapec. Ve spánku cestuje do své vzdálené minulosti, kde se jeho stařecké sny smísí s fantazií malého dítěte a hudbou. Zde započne pátrání po vzpomínkách, které jsou pro něj nejdůležitější. (dresi)
Recenze (167)
Velice příjemné a po dlouhé době opravdu fantasy, co dostojí svého významu, ze kterého jde cítit příběhová kreativita a osobitý rukopis na míle daleko. Přičemž se při velice dobrém vizuálním zpracování s několika vyloženými lahůdkámi nezapomělo ani na správně "imaginární", ale přesto silně poutavý příběh. Název filmu jeho pojetí vystihuje zcela přesně. Osobně patřím taky mezi ty, co Nightwish neposlouchají a rozhodně nejsem jejich fanoušek, ale musím uznat, že ta hudba je k filmu přímo skvělá a při každém zaznění melodie prudce roste atmosféra. Ať už létající scény se sněhulákem, ty mě velmi bavily, tak dojemné pasáže. Kdybych musle kritizovat, tak jen to, že muzikál to opravdu není, což mě ale vůbec nevadí, protože jsem se na to kvůli žánrovému dovětku muzikál nedíval :) Chtěl jsme fantasy a toho jsem dostal poctivě. ()
NUDA. Film jsem chtěl vidět z dvou důvodu. Prvním bylo očekávání, jak se tvůrci poperou s fantasy světem, jelikož takového typy filmů mám rád. Druhý důvod bylo jak se do filmu bude hodit soundtrack od Nightwish. Abych to shrnul, žádný zázrak se nekonal. Fantasy svět nic moc, vůbec mne neuchvátil. A co se týče soundtracku, hudba se sice hodila a příjemně doplňovala, ale pokud si budu chtít příště poslechnout Nightwish, raději zvolím mp3, kde si pustím jejich album, případně si pustím nějaké jejich hudební videoklipy. ()
Útrpný pokus o „fantasy muzikál“ ... leporelo všetkého možného, kde sú fantazijné výjavy naskladané bez ľadu a skladu, bez hlbšieho zmyslu alebo akejkoľvek pointy. Rozumiem, že „fantasy“ je od slova „ilúzia/predstava“, ale aj tá musí mať vo filme aspoň základné pravidlá, inak mu chýba ucelenosť. Imaginaerum je presne ten prípad – fantazíruje sa síce vo veľkom, ale čo z toho, keď väčšina zobrazených výjavoch je v podstate k dianiu nepotrebná. V polovici som mal už pocit, že keby tam priletel lietajúci tanier z vesmíru z neho by vyskočili tridsiati Jacksonovia tancujúci „moonwalk“ a v ruke mali makový koláč, z ktorého by vyliezla nahá Pamela Anderson s rozprávajúcim vysávačom namiesto rúk, tak by to vo filme vôbec nevyzeralo podivne, veď je to predsa fantasy. Ono som celkovo nepochopil zmysel natáčať film k najslabšiemu albumu Nightwish za posledné roky, navyše s piesňami, ktoré sa ich tvorbe až priveľmi vymykajú (jedna z piesní smeruje až k jazzu), a keď ich hlavná speváčka očividne nezvláda ani len základy herectva (vďak len za cca 3 hudobné vystúpenia). Ako séria videoklipov s jedným spoločným motívom by to bolo pútavejšie, ako celovečerný kvázi „film“ však nezmyselné, bez výrazného príbehu, s rádoby fantasy scénami a pomerne do očí bijúcim CGI, ktorému kraľuje otravný snehuliak. Navyše aj tá hudba Nightwish sa postupne vytrácala. CELKOVO: 2* = zbytočná snaha o celovečerný fantasy videoklip s nevýraznou hudbou. PS: rozhodnie nie som fanúšik, ale ani výrazný odporca Nightwish (pár piesni som schopný si vypočuť), ale tak nejako som dúfal, že tento film vo mne prebudí k skupine akékoľvek sympatie, prípadne výraznejší záujem o ich hudbu, bohužiaľ nezafungoval ani takto, nakoľko hudba je nevýrazná a dokonca sa od „tradičnej“ tvorby Nightwish v určitých momentoch odkláňa. K čomu má potom slúžiť natočenie takého filmu mi je naozaj záhadou?! ()
Jack Frost reloaded. ()
Zvláštní dílko. Vizuálně a některými nápady skutečně hodně zajímavé, bohužel mi to ale ve výsledku připadalo jako hodně natažený videoklip s příběhem, než smysluplný plnohodnotný film. Hudba od Nightwish absolutně nevyužitá, až na těch pár klipů s kapelou, které spíše právě umocňovaly onen pocit "nataženého videoklipu". Trochu škoda nevyužitého potenciálu. ()
Je to sympatické, to ano. Je to poetické a podmanivé, pravda. Ovšem za celou hodinu a půl jsem se nestřepal dojmu, že spíše sleduji dlouhý videoklip, spíše než film. Tomu nahrávalo téměř vše do karet. Jako osobitá podívaná ok, jako film už moc ne. ()
Tenhle film by měl nést podtitulek "Pro fanoušky s láskou Nightwish", protože tohle je skutečně zhmotněním snu každého pravověrného fanouška finské kapely. Nightwishovská hudba byla vždy nápaditá a imaginaci podněcující, avšak teprve s tímto snímkem dostala reálné vizuální kontury. A nutno podotknout, že co se propojení vizuálních vjemů a hudebních motivů týče, těžko se v současné době najde dokonalejší dílo. Osobně mne asi nejvíce potěšilo zobrazení skladby Scaretale, která působila na mou fantazii z celého alba nejvíce a dočkala jsem se jejího ztvárnění v přesně natolik šíleném duchu, v jakém jsem si ji přála vidět. Snový příběh může někomu připadat lehce kýčovitý, ale ukažte mi nějaký muzikálový počin s komplikovaným dějem. Za mě tedy velká spokojenost a všechny hatery si uvařím a sním :) ()
Bál som sa, že to bude neznesiteľný a nepochopiteľný artfilm, ktorý v žiadnom prípade nebude hodný toho byť spájaný s mojimi zbožňovanými Nightwish. A ono nie. Príbeh to má naopak jednoduchý a priamočiary a so svojou symbolikou pekne zrozumiteľný aj pre takého antilyrického barbara, ako som ja. Tým pádom - keďže sa nemusíme zaoberať myšlienkami na to, či čerň oblohy znázorňuje autorovu frustráciu zo stratených slipov alebo utrpenie detí v Ugande - mal film vlastne spolovice vyhraté a ostávalo mu splniť už len jediné: strhujúcim spôsobom skĺbiť oku lahodiaci vizuál s geniálnym soundtrackom. Podarilo sa mu to. Režisér Harju sa do toho obul a vytvoril hneď niekoľko extatických montáží, v ktorých je zladenie obrazu s hudbou dotiahnuté takmer až na prah dokonalosti. V kombinácii s výbornými hereckými výkonmi tým z Imaginaeria vznikol skutočne unikátny fantasy-muzikálový zážitok, ktorý do vás emócie napumpuje predovšetkým formálnou stránkou. Popravde si nemyslím, že by sa to dalo natočiť ešte lepšie. ()
Parádní hudba a skvělé zpracování, které si zakládá na podivném ale fantaskním a krásném vizuálu. Příběh sám o sobě je ale tak prostinký a průhledný a všecko vám dojde asi po 25 minutách.Je však také milý i temný zároveň a rozhodně potěší. Musím pochválit konec, kdy zvítězil nad temnotou, probral se, vzpomněl si a pak.... přechod z G na E-moll aka Gem (chvíli trvalo, než mi to docvaklo:D). Film stojí za to vidět, ale jen jednou... 3-4* ()
Dlouhá očekávání se naplnila a já sem konečně zhlédnul Imaginaerum od Nightwish. Nečekal jsem, že by mi během filmu mohla spadnout čelist (a to hned několikrát). Film v divákovi vyvolá emoce, ale zároveň ho taky bude napínat co se bude dál odvíjet v příběhu. Temná cesta do mysli Tuomase Holopainena se povedla na výbornou. Obával jsem se průseru, že by film mohl dopadnout jako Dark Floors od Lordů. Měl bych si dát přes držku, že ten film vůbec zmiňuju, protože absolutně vůbec nedosahuje takových kvalit jako Imaginaerum. Imaginaerum je promyšlený, temný, originální a sakra dobrý film. Děj mě ohromně nadchnul svou promyšleností. Nebudu ho tu nějak rozepisovat, ale jedno vám můžu říct jistě. Děj není nijak složitý a člověk ho pobere už napoprvé. Líbilo se mi, že všechno nějak souviselo s myslí starého Thomase, že se děj prolínal s retrospektivou a zároveň s realitou. Zpracování Thomasovi ponuré mysli bylo úžasné a celkově to všechno bylo doprovázeno monumentální hudbou od Nightwish. Fanoušci skupiny budou skákat radostí a doufám, že nejenom oni. Film skvěle ukazuje jaká temná zákoutí má mysl člověka a co všechno v ní lze ztratit a znovu nalézt. Úžasný zážitek, který rozhodně stojí za nejedno zhlédnutí! "Sleep tight princess" ()
Tak konečně taky zas jednou povedenej fantasy film se skvělým soundtrackem. ()
Tak tohle budu muset pro řádné vstřebání shlédnout ještě několikrát, protože film jako tenhle se jen tak nevidí. Tuomas má neskutečnou fantazii, kterou dokázal promítnout do filmu i do hudby a spolu se skvělou režií to tvoří nepopsatelný filmový zážitek. Ano, chvílemi je to šílený film, jindy krásný, pak zase barevný, jen aby byl v následujícím okamžiku temný. Jedinou chybou filmu je, že nebyl v českých kinech, páč to by byl neskutečný zážitek. Počkám na kvalitní titulky a jedu znovu. "Light bring darkness, what a sweet irony." Edit: Po druhém zkouknutí bych nejraději ještě jednu hvězdu přidal, kdyby to šlo. Mohl jsem se totiž soustředit i na ty malinkaté detaily a jejich propojení, což dohromady dává neskutečný celek. Všechny ty myšlenky, nápady, náznaky, metafory, úžasné momenty. To se nedá popsat, to se musí vidět. A nejlépe víckrát.Edit2:Třetí shlédnutí a opět jsem objevil další spojitosti a detaily. Jsem zvědav, co to bude příště. ()
Nejsem nijak velký fanoušek Nightwish, možná spíš naopak, ale tenhle film mě naprosto uhranul. Svět ryzí fantazie, fantazie tak čisté, že nepotřebuje ujeté barvy ve stylu Tima Burtona a nepůsobí zfetovaně jako třeba Sněhurka a lovec. Když vzniká hudba k filmu, nikdy se s ní nemůžu úplně ztotožnit, cítítm, že je k němu tak nějak jenom přidaná. Že ty vizuální vjemy nesedí k těm hudebním. Ale když vznikne film podle hudby jako tady, to je neuvěřitelný pocit, každá maličkost, která se v něm odehraje, má svůj tón, pasuje způsobem, který až nahání husí kůži. Jakoby se to celé odehrávalo ve vaší hlavě a ne jen na obrazovce před vámi. Film, ve kterém vidíte hudbu. Nádherný zážitek, mrazivý film, obrovské překvapení. ()
PŘÍBĚH: 4/5, AKCE: 2/5, NAPĚTÍ: 3/5, VIZUÁL: 4/5, HUMOR: 0/5, HUDBA: 5/5. Mysl každého člověka nezná hranic, každý má v hlavě svůj vlastní svět. Toto je příběh jednoho skladatele, který je bohatý jednak svým pojetím představivosti, tak i dokonalým hudebním doprovodem od Nightwish. Svým způsobem umělecké dílo. 80%. ()
Síce nie som nejaký veľký zarytý fanúšik Fantasy, ale keď sa podarí viem to uznať a patrične oceniť, film očaril príbehom ktorý ma myšlienku... a skvelá hudba ! ()
Fantaskní či snový příběh mi přišel hodně chudý a byla to spíš jen vata, která je zabalena do zásadní hudební stránky, na které byl film nejspíš založen. Sice se na to chvilkami hezky kouká, ale nakonec jsem si z toho odnesl pocit, který hodně brzy vyprchal. Něco mezi 2-3 hvězdičkami - v dobré náladě dávám lepší známku, ale nemá to tak jisté. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Asi jsem očekával klasický muzikál, ale je to spíš nudný film podbarvený hudbou od Nightwish. Měl jsem co dělat. abych to dokoukal do konce jako fanoušek, ale fakt se to nedalo, Ztráta času, A nezachrání to ani dobře namixovaný zvuk v DTS. ()
Zfilmovaný sen v podobě absurdního instrumentálně-metalového světa plného originálních scenérií a dokonalé hudby. Těžko se to popisuje, ale to většina snů. ()
Vypadá to jako mix béčkového Gilliama a All That Jazz bez jazzu, který tu nahrazuje hard rock (nebo to už byl metal?). Tedy jednodušeji - je to mnohem méně zajímavé, než se na první pohled může zdát. Pár zajímavých nápadů to sice má, také zde je promyšlené propojení fantazijního světa se skladatelovými skutečnými vzpomínkami a situacemi, které se okolo něj dějí v nemocnici a docela solidně to vypadá, ale jako by tomu chyběla duše. Nic emotivnějšího jsem z toho necítil, silnější scénu aby tu jeden pohledal, hudby je tu málo a i tak mi moc nesedla (ale zase jsem rád, že to vůbec není muzikál, toho jsem se krapet bál, jelikož tenhle žánr nemusím) a zklamal mě i klišovitý závěr, který bych po vší té neotřelosti a snahy si s tím na maximum vyhrát opravdu nečekal. Projekt sice zajímavý, ale pro mě ve výsledku dost průměrný. 3* ()
Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. ()