Slova

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší. (22.09.2013)

Tři příběhy o lásce, tvorbě, vině, umění a o tom, že někdy ani ty nejhlubší city nestačí. Nechápu, kde se tvůrčí dvojice Klugman-Sternthal schovávala tak dlouho, protože každá z jejich cest do spisovatelské duše graduje víc než silně a samotný finiš pak dodá sousloví "absolutní konec" zcela nový rozměr. Ona malá pointa, onen poslední pohled a záběr, způsobuje, že se Slova zakousnou na dlouhé týdny dopředu a v nejrůznějších životních situacích se ráda vracejí. Osobitá a osobní perla, která snad už definitivně všechny přesvědčí o tom, že Bradley Cooper je v dramatických rolích ještě lepší než v těch nahláškovaných. (22.04.2013)

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

[ČSFD projekce] Pomalé a klidné drama, tři příběhy, tři spisovatelé, tři vzájemně propojené linky tří životů. Pravdivých nebo fiktivních? Dívalo se mi na to dobře a po dlouhé době jsem zas viděl nějaký solidní film, kde nehrály hlavní roli jen zbraně a krev. Možná i proto jsem byl shovívavější v hodnocení. The Words je průměrný film, který se snaží vnutit divákům svou nesmírnou hloubku, ale chybí mu zaujetí a vtažení diváka mezi postavy na plátně. Rád bych řekl, že jsem byl unešen, ale nestalo se. Snaha o intelektuální spletitý hlavolam se nakonec minula účinkem a rozvila se do podoby ploché představy o spisovateli, který chtěl být jiným, lepším, ale věděl, že takový nikdy nebude. Nerad spoileruji v komentech, takže mohu jen doporučit ke zhlédnutí, ale nic převratného nečekejte. 70% (19.09.2012)

V posledních minutách se tempo snímku opovážlivě zpomaluje, chvílemi jsem dokonce byl i v rozpacích - zajímalo by mne, kolikrát se závěr samotný přepisoval. Jinak jsou The Words zdařilým důkazem toho, že slova se dají s noblesou přenést na plátna kin i bez toho, aniž by diváci v sále slyšeli šustit papír. (21.09.2012)