Ejzenštejn v Guanajuatu

Greenaway už leď točí takřka jen pro přeprodejce umění: kurátory, dramaturgy, historiky... Všechny ty, kteří nejlíp vědí, "jak by mělo současné umění vypadat." Odpovídá tomu forma i bezvýrazné obsahy. Sympatické je, že se usilovně snaží překročit vlastní stín. Film má skvělý střih a je to i o něco menší plast než poslední režisérovy opusy. Kašírka a podivná umělost z něj ale čouhá i tak. A k tomu zní the best of Prokofjev: když člověk jen trochu vidí pod povrch toho lesklého designu (čti: má o něco větší povědomí o Prokofjevovi než rejža), nepůsobí to najednou o moc hlouběji, než nějaký prostřední hraný dokument - hladký nablýskaný povrch, mistrovská technologie, konec. A: na západě by neměli točit o Rusech, dopadá to vždycky trochu jako Doktor Živago: přefinancované akademické nic. Greenaway je navíc léta otravně didaktický: všechna ta jména a kontexty jsou jak ze špatně vedené hodiny dějin umění ("a toho znáte? a toho taky? a víte co udělal tenhle s tímhle? ...a to bylo, když tenhle potkal tohodle" - historky z "natáčení" se vrství, aniž by vypovídaly víc, než že autor zná hodně jmen) - odkazy, neautenticita, zprostředkovanost, které opravdové umělecké Dílo snadno zahrnuje a překračuje - a to i při přiznaných citacích a polystylovosti. Tohle mi pohřbilo i živelnost hlavního herce. (12.04.2019)

„Práve konštrukcia, respektíve spôsob, akým sú konštruované jednotlivé scény i celá snímka sú neustále okázalo vystavované na obdiv a upozorňujú na seba. Mystifikácia a splývanie faktov s fikciou v príbehu akoby poukazovali na to, že film nemôže byť prostou napodobneninou reality a nemá si to klásť za cieľ. Greenawayovi viac než o skutočný a verný životopis ide o interpretovanie umelcovej osobnosti v iných umeleckých formách. Precízne kompozície celkov inšpirované maľbami flámskych majstrov, skrývajúce množstvo detailov, bohaté dekoratívne interiéry a architektúra budov, techniky a herectvo vychádzajúce z epického divadla Bertolda Brechta či symfonický orchester opakovane hrajúci Prokofievov Tanec rytierov z baletu Rómeo a Júlia dokladajú, že veľké plátno a priestory kina sú pre plnohodnotné sledovanie zásadné._____V Ejzenštejnovi v Guanajuate sa k vyššie zmienenému okrem iného pridáva i koketovanie s Ejzenštejnovými priekopníckymi postupmi v oblasti montáže a výstavby filmu. Sám Greenaway sa už neprejavuje len ako umelec, ale i teoretik. Jeho hravý filmový jazyk vedie diváka neustále k premýšľaniu a zasypáva ho podnetmi, obrazmi a informáciami s podobnou intenzitou, ako to v ére nemého filmu robil svojimi radikálnymi experimentami Ejzenštejn. Pestrá paleta najmodernejších technológií a experimentovanie s výrazovými prostriedkami nevedie v chaos, no je súčasťou jasného a členitého systému, v ktorom si možno všimnúť navracajúcich sa či variovaných motívov, typov záberov, práce s kamerou ale i celých scén a sekvencií (nech už ide o milostné scény, či Ejzenštejnov zostup do temného „záhrobného“ sveta katakomb pod Guanajuatom), ktorých motivácia a význam často vyplynie až neskôr. Napriek relatívnej zrozumiteľnosti však pre plné pochopenie vyžaduje extrémnu dávku pozornosti, diváka schopného neustále interpretovať a ideálne i opakovanú návštevu kina.“ Viac v recenzii. (16.02.2016)

Greenawayovo "S láskou kinematografii". Film, který mi po pěti minutách řekl, jaký si žádá hodnocení. Bláznivá komedie, filozofický traktát, konglomerát v němž se rozpouští sto let kinematografie do jediné nerozlišitelné substance. Pokud znáte Ejznštejnovo dílo a jeho pracovní teze (zejm. nauku o montáži), nemůžete si to neužít. Pokud se zevrubně orientujete i v umělecké (a zejm. filmařské) historii 20. a 30. let, čeká vás spousta příjemných easter eggů. A pokud vás znervózňují nazí či souložící muži, vyberte si jiný film na večer. Nejvíc fascinující ale je že Greenaway působí i ve svých 77 letech jako svěží a progresivní režisér (podobně jako třeba Eastwood nebo Scorsese). U množství scén jsem prostě jen seděl s otevřenou pusou a chtěl jsem vědět, jak se mu to vůbec podařilo natočit. (25.04.2019)

Greenwaya nepoznám, ani jeho tvorbu. Neviem teda posúdiť či to čo som videl je bežná demonštrácia nejakej jeho patológie, alebo či sa riadil len momentálnou "inšpiráciou". Prvú trištvrtehodinu som mal pocit, že som podhodnotil asi všetky filmy čo som kedy videl, lebo mi to celé liezlo dosť na nervy a navyše som sa nudil. Ejzenštejn mi prišiel ako egocentrický, preafektovaný, rozmaznaný, hysterický k***t a rozhodne som nemal záujem sledovať jeho čurákovanie bezmála dve hodiny. A v živote som nechyroval, že si dokonca budem na veľkom plátne "užívať" gay porno a sledovať ako mi dvojica "pánov umelcov" v každom druhom zábere do ksichtu strká svojich chlpatých fešákov. Neviem síce čo nám tou všadeprítomnou mužskou nahotou chcel pán režisér réce, možno ho pritom len príjemne šimralo v miešku, ale zase som bohatší o pár obrázkov, ktoré si z už aj tak pošramotenej mysle asi nevymažem. Uznávam však, že keby Greenwayovi niekto dal normálny scenár, lieky, alebo v ňom inak utlmil jeho exotično, ako režisér nie je najhorší. V druhej polovici to s poklesom prítomnosti pánskeho ohanbia na plátne začne byť sledovateľné a napriek tomu, že Ejzenštejn mi stále liezol na nervy, bol postavou, ktorá si vo filme prešla nejakým vývojom. Fakt, že vo výsledku som to nakoniec bez problémov dopozeral považujem po úvode pomaly za zázrak. (22.02.2017)

Peter Greenaway je kategorie sama o sobě. Obrazově vytříbené záběry (hlavně v interiérech), kamerové jízdy, ze kterých se vám začne motat hlava... a samozřejmě nazí muži. Ejzenštejn sice vypadá jako filmař na plakátu, ale ve filmu nenatočí ani minutu. Podle komentáře to vypadalo, že se děj filmu odehrál během deseti dnů, i když to občas působilo, jakoby tam strávil měsíce. Celkově jsem zmaten. Nenudil jsem se, ale ani mi to nic nedalo... (15.04.2021)