Příchozí z temnot

Keďže ústredným prvkom príbehu je elixír života, čiže fiktívny vedecký vynález, je Příchozí z temnot v prvom rade science fiction. Spracovanie je skôr goticko romantické, čiastočne aj expresívne. Sledujeme dve príbehové roviny, jednu rámcovú z prítomnosti, a aby sme pochopili súvislosti a históriu, tak ďalšiu z minulosti. Záver je zbytočne urýchlený, ale je dosť možné, že v pôvodnej dlhšej verzii bol spracovaný umnejšie. Oboch mužov som si vizuálne trochu mýlil a dosť ťažko sa mi čítali medzititulky vo forme listov. (09.04.2023)

Byl jsem mezi prvními, kteří film po více než 60-ti letech viděli ve správné původní chronologii. Chyba ve sledu pásů celuloidu byla napravena a všechna hodnocení s datem starším než 1.7.2013 jsou tak trochu mimo mísu. Dnes je tento fantastický horor samozřejmě spíše úsměvným zážitkem, ale ve své době patřil k nejambicióznějším českým filmům vůbec. Minimálně jedna hvězdička patří živému hudebnímu doprovodu, který filmový zážitek výborně doplnil. (12.07.2013)

Vcelku povedená atmosféra, na svůj rok a původ vzniku i poměrně zajímavé zpracování - od flashbacků přes dvojexponované záběry. Především se mi však zalíbila pointa v pointě, která filmu dává nový rozměr. Jo, a zajímavost - hlavní hrdina se probere poté, co ve snu spadne do vody. Že by se Christopher Nolan inspiroval pro svůj Inception? (Myšleno samozřejmě v těžké nadsázce.) (15.01.2013)

Budem musieť ohodnotiť riadne oklieštenú, krátku verziu snímku a preto som vlastne sklamaný. Remeselne sa film ujal, jeho príbeh mi však nejako unikal ( zrejme z vyššie zmieneného dôvodu ). A tak si budem musieť počkať, kým sa mi niekde nenaskytne príležitosť vidieť celý, pôvodný snímok, aby som mohol hodnotenie a aj následný komentár predniesť v lepšom svetle. (24.02.2017)

V restaurované verzi, která doplňuje původně chybějící scény a dává jim konečně to správné chronologické pořadí, se Příchozí z temnot ukazuje jako jeden z narativně nejkomplexnějších českých filmů své doby. Máme tu hned dvě postavy, ke kterým se vážou flashbacky z různých časů, kdy samozřejmě ty Lamačovy jsou mnohem delší a důležitější, ale vždy přehledně odvyprávěné (např. opakované navracení se k vypravěči, které diváka udržuje v orientaci a rytmizuje delší pasáže). Film navíc flashbacky moc pěkně stylizuje do samostatných a dobře rozpoznatelných dílčích celků (sad, rudolfínská Praha...), které se už jen svým pojetím a prostředím liší od té primární dějové linie. K tomu se nakonec ještě připojuje odvážná práce s ambivalentním vyzněním příběhu (sen/realita), která mimochodem předčí i některé novější, interpretačně jednoznačnější pokusy na toto téma (Langova unylá Žena za výlohou...). Lamačův vklad je tady holt znát. Jakožto pilný student formálních norem tehdejší americké kinematografie s největší pravděpodobností vnesl do Kolárova filmu pořádek, který z něj, spolu s nechtěně zábavnými momenty (queer čtení apod.), dělá výrazně nadprůměrný počin. Tím spíš, pokud film vidíte s živým doprovodem od skupiny Neuvěřitelno, který perfektně zohledňuje všechny jeho drobné nuance. (04.12.2013)