Venuto al mondo
Volver a nacer
Príbeh môjho syna
Twice Born
VOD (1)
Obsahy(2)
Svobodná matka Gemma (Penélope Cruz) přijíždí se svým dospívajícím synem Pietrem do Sarajeva, aby poznal zemi, ve které se narodil. Před 16 lety ji museli kvůli bosensko-srbské válce opustit. Gemma se tak vrací do míst, která v ní probouzejí dávné vzpomínky.Před lety se tu zamilovala do Diega (Emile Hirsch), Pietrova otce. Tehdy zoufale toužili po dítěti, Gemmě se však nedařilo otěhotnět. Společně našli řešení, kterého Gemma poté trpce litovala. Když prchala z obléhaného města, Diego se rozhodl zůstat…Nyní na Gemmu čeká minulost, která ji postaví tváří v tvář ztrátě milovaného manžela, ale také poznání síly lásky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (159)
Penélope není moje krevní skupina. A ani tímto filmem se to nemění. Stopáž byla zbytečně dlouhá. Nevím, jestli mi byl více nesympatický hlavní hrdina - jako rádoby nezávislý svobodomyslný fotograf, co po 3/4 filmu, kdy podlézá Penelope bez vysvětlení prchne k dívce v nesnázích, nebo celkově válečné ladění snímku, které se ani neobtěžovalo více nastínit okolnosti pro neznalé diváky a radši plýtvalo patosem nasáklými scénami s lidmi v kaluži krve. Nesedlo mi to. Dvě a půl hvězdy za hudbu a atmosféru před válkou. ()
Víc filmů o Sarajevském obléhání! Nejspíš jsem ovlivněná nedávnou návštěvou Sarajeva, která na mě velmi zapůsobila, ale tenhle film mě bavil. Závěr byl možná trochu překombinovaný a mohl dát víc prostoru pro válečný konflikt, který se odehrával spíše v pozadí, ale i tak film hodnotím více než kladně. Velmi se mi líbil herecký výkon (samozřejmě) Penélope, ale možná i víc mě zaujala Saadet Aksoy jako Aska. ()
O tom co sa vlastne udialo v Sarajeve viem malo az nic a film to vlastne ani neobjasnuje. Vojna netvori len "krovi" ale aktivne vstupuje zivotov hlavnych hrdinov. Film ma prekvapil v dobrom zmysle slova. Zaciatok vyzeral ako jeden z tych typickych talianskych filmov pre masy, z ktorych si uz po 10 minutach nic nepamatate. Napokon sa z neho vyklul naozaj dojemny pribeh, ktory ma sice vela hollywoodskych crt, ale akosi mi to vobec neprekazalo. ()
Příliš mnoho tklivého vzpomínání, ve kterém se někteří tak rádi topí. Ale film má i zajímavé momenty a překvapivá rozuzlení. ()
Taková ta lehkomyslnost, kterou se film celou dobu ubírá. A taky ta nonsense a tak... No. nějakou dobu to vypadalo na dost blbej film na hranici průměru, ale některé herecké výkony průměr podtrhují. No a ten závěr není tak hroznej ;) takže 7/10 čili horší 4 je na místě. Pro cestu v RJ ideální volba. ()
Nehodnotí se snadno. Film je to nesmírně působivý. Plný nečekaných zvratů a bolesti. A to hned na mnoha úrovních. Místy to připomíná hodně dekadentní večírek a taky je to doják skoro hollywoodský. Je to o velké lásce, tak velké, že možná ani nemůže mít naději. U některých postav se těžko odhaduje motivace. Osudy, jež je obklopují, háží s nimi z jedné strany na druhou. Pak přichází až děsivé uklidnění. V mnoha ohledech se vryje pod kůži. Má nebývale silný erotický náboj. Maskéři místy velmi odflákli svoji práci a přece někteří herci zestárli nejmíň o dvacet let. Je to film, který nemusí být úchvatný a bezvadný, ale určitě stojí za vidění. A taky za vzpomínku na Sarajevo. ()
Film by měl působit jako celistvá výpověď o romantickém vztahu na pozadí válečných událostí v Sarajevu a o jejich dopadu na život hlavních protagonistů. Bohužel film tak nepůsobí, díky střídání jednotlivých období, které není dobře zvládnuté působí nesourodě a místy až zmateně. Silné okamžiky značně poškozují hluchá místa a plky o ničem. Jako celek slabší průměr. Herci dobří, hudba průměrná, stříh nic moc. Za mne 50%. ()
Ten typ zeny, co vam s romantickym usmevom a obnazenym plieckom zdeli, ze ma dakde v keli frajera, ale ze vsetko je naramne relativne. A tak plava z narucia jedneho do druheho, ktoreho hned nechce, lebo ma prveho, prichadza treti, s tym otehotnie, vrati sa k druhemu a potom prvemu. Rozvedie sa s nim, pride treti, toho opusta a vrati sa k druhemu. Do toho dorasta syn, obcas daky sex, vecna neistota a velmi labilna dejova linia o nicom. Znamenity gulas, ktory drzi pokope len vzdy pritazliva Penelope Cruz, ktora svojim obcasnym odhalenim vysluzila tomuto maglajsu jednu zasluzenu hviezdicku. ()
Tak v první řadě musím souhlasit s těmi, kteří častovali Castellittovo romantické drama přídomkem „nevyrovnané“. V první části jsem si kladl otázku: proč bych měl poslouchat válkou ovlivněné pseudointelektuální řeči „prokletých umělců“, sledovat „rozervanou“ lovestory na první pohled visuelně nesourodé ústřední dvojice……….a takhle bych mohl ještě chvíli pokračovat. Ale postupem, jak jsem se začal (společně s režisérem) prokousávat příběhem zpola válečného opusu, jsem dospěl až do stádia totálního transu………..transu, který mi pomohl zapomenout na počáteční rozpaky, transu, v kterém jsem zůstal i po závěrečných titulcích. ()
Při sledování tohoto filmu jsem si kladl několik otázak. Předně, jak je možné, že Penélope Cruz vypadá pořád stejně a v pohodě může hrát dívčinu ve věku cca 25 - 30, i (s lehkou pomocí maskérského oddělení) dámu krátce před padesátkou? Film Příběh mého syna je zajímavým vyprávěním, které nám režisér Castellitto (zase až tak moc nerežíroval a jeho filmová kariéra se především odehrávala před kamerou) servíruje na několika podnosech. Na tom prvním vidíme Gemmu (Penélope Cruz) ve věku cca 50 let, která přijíždí v současnosti do Sarajeva navštívit jednoho starého známého a asi si i trochu vyřešit nějaké věci z minulosti, což divák víceméně tuší od prvních záběrů, neboť ty jsou střídány s tím, co se nám servíruje na podnose dalším - tento pokrm pojednává o Jugoslávii na přelomu 80. a 90. let. Obě časové roviny jsou odděleny vizuálně, a to jak u tváří herců, které pochopitelně stárnou, tak i u výsledného vzhledu záběrů. Určitou změnou prochází i chování postav, což je jen logické, že člověk se chová trochu jinak ve 20 a ještě jinak ve 40. Film se odehrává, respektive jedna jeho rovina, na pozadí krvavého balkánského konfliktu 90. let, nicméně není to antiválečné vyprávění. Válka samotná slouží "jen" jako jeden prvek příběhu, který se víceméně točí okolo Gemmina syna a o tom, kdo jsou vlastně jeho rodiče (a ano, vím, jak divně tato věta zní). Přesto jsou však scény ze Sarajeva natočeny velmi působivě. Kdybych se pokusil nalézt film, ke kterému bych mohl Příběh mého syna přirovnat, tak bych asi vytáhl Incendies (Požáry), kde je několik podobných motivů. I zde je velmi zajímavá hudební složka, kterou dotváří "Something in the way" od Nirvany, která hraje na pozadí vybuchujícího Sarajeva. V této souvislosti jsem si povšiml i jedné chyby ve filmu (což je pozoruhodné, protože podobné věci většinou nezaznamenám), kdy na stěně bytu jedné z postav visí plakát Cobaina pořízený pravděpodobně během natáčení jejich "Unplugged" alba, což se ale stalo až po událostech zobrazených v dané scéně... To je ale jen taková maličkost. Ve filmu mě hodně potěšili i herci, zejména ústřední dvojice, tedy Penélope Cruz (Gemma) a Diego (Emile Hirsch), kterého jsem už viděl v mnoha filmech a upřímně se přiznám, že snad nikde nezahrál špatně. Zejména Diego je zajímavá postavička, v začátku filmu se jeví jako optimistický, bezstarostný chlápek, který tak nějak bohémsky a spokojeně proplouvá životem. O to zajímavější je pak pozorovat změny, kterými prochází. Mám totiž velmi rád filmy, kde postavy projdou nějakým vývojem, ujdou - obrazně řečeno - jakousi životní cestu. Sluší se ještě dodat, že film je natočen podle knihy Margaret Mazzantini, což je irská spisovatelka s italskými kořeny. ()
Tvrdý a bolestivý příběh svobodné matky Gemmy v podání Penélopy Cruz, s kterou osud neměl slitování a zavedl ji do života lásky, touhy po dítěti, zklamání, krutosti války, a tajemství s temnými zářezy. O ovlivnění životů různých lidí za bosensko-srbské války snad s takovým vyzněním ještě nic natočeno nebylo a tak tento počin stojí za povšimnutí. Žádná politika, žádné vojenské ofenzivy v době války, jen život obyčejných lidí, kterých si v takové situaci takřka nikdo nevšímá a jejichž vztahy procházejí velmi zatěžkávající zkouškou. V příběhu je ohromné lidství a snaha pokračovat v životě dál. Příběh lásky. příběh války, příběh života. Mnoho emocí, které pohladí, ale i šokují. Klobouk dolů za kameru přinášející nádherné obrazy. Uznání si však zaslouží hlavně masky, které učinili postavy dějově o mnoho let starší. Scénář je napsán velice zručně a stejně tak i natočen. Dramatizace se drží svých otěží a nesnaží se šokovat za každou cenu. Když se moc tlačí na pylu, není to přeci jen zase až tak úplně ono. Tento snímek je o velké naději a splnění snu, který přeroste v tajemství, který může setsakramentsky ublížit. ()
Snímok si u mňa koledoval o jednu hviezdičku, no našťastie ho z tejto hroznej situácie vytiahol záver, ktorý postaví každého diváka do pozoru. Poldruha hodiny sledujete príbeh, v ktorom sa nám Gemma(Cruz) vo flashbackovom vyprávaní mení zo 40-ročnej ženy na 20-ročnú vďaka brilantnému make-upu. Sledujete príbeh, v ktorom vám už bude vadiť aj jej prejav. Na konci však všetok dojem prepíše láska Diega k Gemme a jeho strašný odkaz, ktorý si vzal do hrobu. Vďaka tomuto posolstvu stojí snímok za pozretie. ()
Takhle to dopadá, když režisér přivyklý romantickému artu natočí hardcore poválečné drama. Emile Hirch mě iritoval, ale nemůže za to. Přeškoda především těch scén jak z Kusturici, kdy se všichni veselej, proháněj se na vozících a jsou děsně v poho hippie básnická komunita, válka neválka. Tak nějak jsem jim to nežral. Tydlety výjevy zabírají bohužel dost stopáže, během které by se dala rozvíjet kterákoli ze zajímavých postav, což se neděje a ty se pak rozhodují na základě svých vnitřních motivací, které sice nejsou nesmyslné a můžete si je domyslet...ale sakra až si budu chtít vymýšlet příběh, napíšu knihu a nebudu koukat na film! Závěrečný vypointovaný asi zvrat to zachraňuje takovým způsobem, že si to ten film snad ani nezaslouží...a to mám slabost pro chorvatské reálie. Méně artu, méně funny Chorvatů a příště to vyjde... PS: Adnan Haskovic je super ať už jako herec nebo postava a kdykoli je na place, zvedá hodnocení na pět... ()
Není to válečné, ale rodinné drama. Relativně komorní příběh má především zajímavou pointu, ale jinak nic nadstandardního. ()
Nič pre mňa.Teda až na to zasúvanie.Penolope je viac ako použiteľná. ()
Je to trochu roztahané, asi by tomu prospělo lehké zhrácení/urychlení, ale jinak ... dobrý. Zajímavý příběh, jakých dost možná tehdy v té oblasti vzniko (a taky skončilo) mnoho. Penélope skvělá, na "jejího" synka teda moc hezký pohled nebyl, no ale čert to vem:). Jeden z filmů, kde jsem docela s napětím čekal, jak to dopadne a jak to vlastně celé bylo... ()
To co nám připraví život můžeme do jisté míry ovlivnit, ale to co nám připraví osud nikoliv….. Emotivní a citlivý příběh ženy vracející se na místa plná bolesti a vzpomínek. Retrospektivně vyprávěný příběh ukazuje nelehké mládí, které musela podstoupit Gemma (P.Cruz) než získala svého syna ....... Musím ocenit hlavně herecké výkony hlavních aktérů. které vytvořili věrohodnou kulisu celého filmu. Dávám čtyři hvězdy. ()
Na môj vkus to bolo trocha roztiahnuté a treba povedať, že po prvej hodine by som dal filmu 2 hviezdy a obe by patrili Penélope. Ale od vojnového Sarajeva to dostalo úplne iný nádych. Nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá. ()
Hm, tak co jsem to vlastně viděl? Plytkou rodinnou telenovelu s Penelope a nesnesitelně přehrávajícím vošoustem (ano, myslím Emile Hirsche, ten člověk mi absolutně kazil jakejkoliv požitek z filmu, zasloužil by za to svoje přehrávání a rádoby tragickej projev něčím přes papuli). Ani ostatní herci se moc nevytáhli, Penelope je taková unylá, akorát furt hází pohledy do prázdna a jelikož se jedná o správnej "plačka-film", tak se do prázdna dívají všichni a do toho dávaj průchod spoustě hysterickejch výlevů, působících místy dost směšně, protože se často nehodí do dané situace. Chemie mezi ústřední dvojicí absolutně nefunguje. Celý film je naprosto neskutečný kýč (nejvíc mě asi dostalo ostřelování Sarajeva za západu slunce a červánků, tomu se nejde než smát). Tady si zaslouží zmínku i soundtrack, resp. hudební podkres, kterej je jedním slovem otřesnej. Nejde ani tak o to, že by hudba byla špatná sama o sobě, ale dost divné je zařazení konkrétních skladeb k jednotlivým scénám. Ve výsledku tak místo toho, aby hudba zvýraznila sílu okamžiku, působí rušivě a místy až směšně. Zlomovým a emocionálním okamžikem je tady i fotbálek na plácku za domem, který si zaslouží vlastní tklivou skladbu a nějaký ten zpomalený záběr - což mě přivádí k tomu, že naprosto samoúčelné je zde i využití zpomalených záběrů (a že jich není zrovna málo). Stejně tak působí naprosto samoúčelně využití tématu války. Zřejmě by nám to mělo pomoci pochopit a docenit onu osudovost a bezútěšnou situaci postav, ale opět zde dochází k neskutečným zjednodušením a stereotypnímu vykreslení. Kromě toho si postavy jen tak "mírnix-týrnix" chodí, resp. létají do válečné zóny a zase zpátky (a jako na potvoru se zrovna přichomýtnou k nějakým těm tragickým událostem). Celkově se vše odehrává ve válce jen proto, aby celá slavná povrchní telenovela vypadala vážněji, aby dostala punc seriózní, hluboké sondy do mezilidských vztahů, morálky apod. Navíc to není ani zábavný, protože se dobrou hodinu, hodinu a půl téměř vůbec nic neděje. Měl jsem chuť to vypnout zhruba po hodině. Neudělal jsem to, protože nerad hodnotím něco, co jsem nedokoukal. S prominutím neskutečná s*ačka. Zasloužilo by si to za tohle všechno odpad, ale musím uznat, že bylo pár scén, které mě zaujaly. A přes tenhle děsně dlouhej komentář (protože jsem ještě teďka napruzenej z toho, co jsem viděl a musím si to někde vybít) by se celý tohle dílko dalo shrnout jedním slovem: KÝČ. ... EDIT: Po delším uvažování se nebudu ostýchat a ten odpad sem napálím, kór, když jsem pár hodin před tímhle viděl The Act of Killing. Oproti téhle povrchní, rádoby hluboké sračce to byl tisíckrát lepší zážitek, i když se jedná "jen" o dokument. ()
Na tento film jsem natrefila při náhodném přepínání kanálů a nemohla se od něj odtrhnout. Prý je to europudink se znaky midcultu. Musím uznat, že na té kritice něco je. Ona ale celá ta naše povedená současná Evropa je tak trochu kýč. A jsem ráda, že to někdo natočil. Tohle téma a období nedalekých dějin je tak silné a tak málo zpracované, že každý film o něm je důležitý. Tenhle film mi dost silně připomněl, že jsme to zažili a docela rychle zapomněli. Pořád si zvykáme víc a víc. Jasně, také mi ve filmu vadily některé stereotypy, zjednodušení a způsoby podání. Tak ať to prosím někdo zpracuje umělečtěji, ano, budu nadšená. Ovšem zatím díky i za toto (ale i za tu kritiku Matty). ()