Všechny moje lásky

"Nezáleží na tom, jací jsme, ale co se nám líbí" - Skvělý rozchodový film z prostředí obyčejného obchodu s vinylovými deskami, z části vyprávěný přímo hlavním hrdinou. Film je jeden z důvodů, proč mít rád Johna Cusacka. Ale ani ostatní herci nestojí pozadu - od Robových kolegů (Todd Louiso, Jack Black) po "Segala s culíkem" (Tim Robbins). Film je navíc doplněn špičkovým soundtrackem a "živým" vystoupením Jacka Blacka. Celkově má skvělou atmosféru a byl jsem příjemně překvapen absencí pro romantickou-komedii typického happyendu. (06.04.2010)

Nálada - to je to, co má film i kniha společné a to je to, co se často ve snaze dostát ději z filmů natočených podle literárních předloh vytrácí. Rob je stejně - jako v knize - v úzkém kontaktu s divákem, obrací se se svými myšlenkami, duševními pochody a glosami přímo do kamery. John Cusack je výborně obsazený, zapadne do krámku s deskami i do role chlapa, který hudební vkus, lásky i životní prohry řadí do TOP5, jako ulitý. S kámoši Dickem a Berrym (Jack Black je pro tuto postavu neodiskutovatelným přínosem) vedou srandovní spory o hudbě, díky nimž si nepřipadají ve kšeftě, kam moc zákazníků nechodí a který má Rob spíš pro potěšení než na výdělek, tak bezvýznamní. Film je to hodně vtipný a hodně pravdivý, kdo z nás se nakonec čas od času nehrabe ve starých křivdách, láskách a rozchodech a nefabuluje "coby kdyby". (15.01.2005)

Nádherný film, ukazující, nakolik tragicky legrační jsou vlastně naše životy. K tomu ta opojná láska k muzice, charismatický John Cusack a fantasticky střelený Jack Black, prostě lahůdka. Film, který je mi velmi blízký... akorát mám menší strach, že čím budu starší, tím mi bude bližší, ale proč se vlastně toho obávat? K čemu jinému by mi byly všechny ty moje lásky:) (13.12.2005)

Jeden z 500 nejdebilnějších filmů všech dob časopisu Pink Panther. (Když na mne celý film vykecává hl. postava přes kameru, je to tak otravné, že po pár minutách mám silný pocit že toho exota musím paralyzovat a v zájmu sebezáchovy beru do ruky těžkou kovovou pánev na lívance a ignoruji společenskou etiku, veškeré sociální vazby i zapomínám na nedávno absolvovaný kurz sebeovládání...) (30.06.2016)

----- "Co bylo první ? Hudba nebo zoufalství ?" ----- Zoufalství - zcela jednoznačně ... alespoň pokud bych měla lidskou populaci hodnotit podle osobnosti hlavního hrdiny, jehož bolestínské rozebírání zkrachovalých milostných vztahů hudbu poněkud upozaďuje - a to i přesto, že ji lze považovat za jeho jedinou stálou lásku. Vůbec celá ta údajně komediální záležitost je na můj vkus nadměrně zatížena sobectvím, sebelítostí a úpornou snahou hodit veškeré vlastní nezdary a problémy na někoho jiného - nebo je alespoň zavěsit na krk náhodného posluchače ... potažmo diváka (jako kdybych neměla svých starostí dost). Ne že bychom takoví nebyli, ale k obveselení to jaksi nestačí ... 2,5* (23.07.2015)