Anton Špelec, ostrostřelec

Chytrý film. Za co se tehdy chodilo do basy, to je více než dojemné. A jak se dalo z basy vyplatit! Tu dobu by ocenil kdejaký šikovný neplatič daní, kterému se na to občas přijde, neb je dost lidí, co za přiměřené peníze si půjde sednout do lochu za jiného i v dnešní době a stává se to pro ně běžné povolání. A tak v době, kdy je hodně nezaměstnaných, tak dost lidí se vrhá na tuhle práci.A je možné se jim divit? To ano, ale jde o výdělečnou činnost, takže se živí svým způsobem vlastně poctivě. Jak říkal jeden profesionál, babičce bych důchod nevzal, ale těmhle velkým firmám, jako je stát, tak to kdekoli a kdykoli, ti jsou na to pojištětní a pá milionů pustí jako nic. Svatá slova! (07.08.2010)

Svět se bavil u Chaplina a u nás exceloval bývalý fotbalový brankář Sparty Vlasta Burian. Tady se navíc setkává s dalším velice váženým hercem Jaroslavem Marvanem. A je fakt, že tenhle film určitě patří mezi jeho nejpovedenější, už jen tím, že hláška Liguééréé víceméně zlidověla. Závěrem už se snad dá říct je to, že Císař pán není vůl, že je korunovanej.. (26.11.2012)

Obávám se, že tento velice oblíbený Burian mi nikdy nepřišel tak zásadně dokonalý jako například předchozí burianovky v Lamač-Fričově stylu. A jedinkráte jsem byla též zklamána z kamery operatéra Otto Hellera, což se mi také nestává. Což o to, obsazení by bylo, humor by byl, ale téma je dosti kostrbaté a po několika předešlích variacích C. a k. už i lehce opotřebované... (17.05.2011)

Anton Špelec zklamaný z toho, že nedostal metál, si objedná liguére a prohlásí císaře pána za vola. Za to má jít do arestu na tři měsíce, a aby nepřišel o živnost, podplatí pomovníka Kukačku, aby šel sedět za něj. Ten zase podplatí jiného, který ve vězení umře, a tak Špelcovi nezbývá nic jiného, než se vydávat za svého bratra. Burian tady jako vždy válí, ale ne na úkor příběhu, a je to opravdu dobré. (24.10.2022)

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)