Ať žije nebožtík

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. (03.10.2008)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)

" Zil se mnou 20 let a pak mi rekl, ze si na me nemuze zvyknout"... Tato a spousta jinych hlasek v tomto filmu me fakt dostaly. Je fajn, ze srdce se smat humoru, ktery byl pred cca 70-ti lety. Misty uz je film na muj vkus sice az moc absurdni, i tak se ale jedna o nadprumerny film, ve kterem po skvelem Hassovi asi nejvice zaujme krasna Adina Mandlova. (21.10.2008)

Hugo Haas, pre mňa novinka svetovej kinematografie, počul som o ňom veľakrát, ale až teraz som mal šancu pozrieť si nejaký jeho film, a narazil som akurát na tento. Veľmi pohotový herec s vynikajúcou mimikou v tvári, komediálny a vtipný, inteligentný a prispôsobivý situáciám. Hoci je to veľmi predvídateľné, a zápletka na dnešnú dobu totálne jasná, musím uznať, že na tú dobu to bolo zaujímavé, v tej dobe to bolo proste "in" tak ako je to zobrazené vo filme, iná psychológia ľudí, podvedomie, všetko bolo iné, a preto to treba rešpektovať také, aké to bolo vtedy, ľudia boli iní, pohotovejší, neposraní internetom, mohli si žiť vo väčšej slobode, inkognito, a to bolo krásne, a vidieť to aj na chovaní tých ľudí, boli akoby čestnejší, to, čo dnes považujem za normálne, a pritom je to choré, to vtedy morálka nechápala a nepovažovala ani zďaleka za akceptovateľné, a istým spôsobom to na mňa pôsobí sympaticky, lebo návraty do minulosti v istom ohľade sú vždy prospešné, preto je dobré udržiavať si kontakt aj s umením, ktoré tu bolo pred 100 rokmi povedzme, malo to svoj charakter, svoje črty, a povahou to môže obohatiť dnešný svet a dnešné umenie, a hoci ľudia 21.storočia vôbec nerozumejú vtedajším manierom, spôsobom či až suchému až (nikto by možno povedal) "trapošáckemu" "no-dovolte"-humoru, predsa si myslím, že tento typ vtipu je krásne jednoduchý, nenásilný, nevtieravý a úplne zmysluplný tak, ako je. Nenápadná paródia na Hitlera s čaluníkom za závesom, výborne zahratá scéna s novou a tlustou učiteľkou spevu (vyjde zo skrine? geniálne... :D), potrhlé až šibnuté správanie hercov, seba-výsmech, maličký obrázok na stene, ktorý tam ešte príde(? lol), nastúpenie do auta a okamžité vystúpenie z neho, rýchle a neurotické, ale zároveň uvoľnené pohyby Haasa, jeho gestikulácia, seba-irónia, a pripečená nežná alibistická kvázi-namyslenosť, a ego prifarbené zámerne sarkasticky do krásne spupného rozmaznaného extrému, vtipne ukrytý alibizmus "keby dačo tak ja nič", proste to všetko pospolu s jemnými pokornými úsmevmi krásnych žien toho obdobia (Adina Mandlová - tieto "tety" by sa mi pred 15 rokmi vôbec nepáčili, ale silikónové storočie dneška mi dokázalo zhnusiť niektoré dnešné ženy až natoľko, že som presedlal na minulé storočie.. lol) to všetko dodáva filmu ten tichý šarm, gýčovú nežnosť, ktorú začínam milovať, a pre toto všetko je to jeden skvelý, intelekt ohohacujúci film, a tak si tento maličký klenot umenia treba zachovať v zamknutej zásuvke!! peace! (15.02.2012)