Režie:
Michel GondryScénář:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrají:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu "Pěna dní" obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (10)
Recenze (324)
Dříve, než se zmíním o tom, jak se paní za mnou smála (s odpuštěním jako k*áva) v situacích, kdy vy přemýšlíte nad svobodou v podání Sartra a řešíte, zda vizuálně měl snímek odkazovat právě k tomuto propojení, bych ráda řekla, že oficiální text distributora je opět tragický. Prosím vás, je povinností, když to ten člověk píše, aby to viděl? Myslím totiž, že spoiler není vůbec nutný, stejně jako jsem neviděla auto, které by se řídilo v kufru nebo mám pocit, že výběr písně Dukea Ellingtona má zajisté hlubší význam než jen to, že se jmenuje Chloé. Jak vám tedy asi došlo, pro mě jde jednoznačně o nehloubavější romantický film jaký jsem kdy viděla. Vůbec jsem nebyla nadšená ze smějící se paní, poněvadž bych si tak tipla, že nešlo o komedii. Za to bych si troufla tvrdit, že vás film naučí přemýšlet o některých skutečnostech z jiné perspektivy a ta je vám nabídnuta ve chvíli, kdy rezignujete na běžný a konzumem prolezlý život. A v tom bych možná viděla to osvobození. Každopádně já se osvobodila s pusou otevřenou plných 125 minut. Dále bych přidala názor, že si myslím, že právě Audrey byla vybrána záměrně, ostatně, tohle je role šitá přímo ji na míru. A protože jsem nečetla předlohu, tak se mi to docela líbilo!!! PS: Nikdy se mi nelíbil Věčný svit neposkvrněné mysli. ()
Ja neviem. Napokon si ma to získalo. Otázka totiž znie : "Je to funkčný film ?" A keďže som si ako veľký bibliofil a znalec literatúry dovolil mať pred týmto filmom predlohu neprečítanú, môžem potvrdiť, že áno. Otázka, do akej miery, akým spôsobom a poetikou je tento nepochybne veľmi avantgardný a osobitý literárny text filmovo uchopený, ktorá môže Gondryho dielu pomôcť alebo uškodiť, nech je riešená neskôr... ()
Těžko si představit vhodnějšího režiséra pro filmovou adaptaci Vianovy Pěny dní, než jakým je francouzský hračička Michel Gondry. Což dokazuje tuna vizuálních nápadů, laciných, ale přesto fungujících efektů, které hezky korespondují s duchem předlohy. Nevyhnutelně se zde ale ztrácí neuchopitelnost onoho bizarního surrealismu, který do ní autor vložil. Všechno je vizualizované přesně podle popisů předlohy, její kouzlo je ale pryč. Tím neříkám, že je to špatná adaptace, Gondry to ustál se ctí a film dojímavě graduje ke konci (opět, se spoustou nápadu) přesně tak, jak je potřeba. Problém vidím jednoduše v tom, že Pěna dní se zkrátka k filmovému zpracování nehodí. Zmiňovanou vizualizací ztrácí její absurdnost možnost působit na recipientovu imaginaci, takže se divák ve výsledku jen přes dvě hodiny dívá na festival hravého režiséra bez možnosti se na ní jakkoliv duševně podílet. Imaginativní literatura se do filmu převádí strašně těžko a byť mi, jakožto milovníkovi předlohy, bylo příjemné strávit další čas ve společnosti Colina, Xhloé, Nicolase a dalších, vždy se radši vrátím k Vianovým slovům než ke Gondryho pohybujícím se obrazům. 70 % ()
Úžasný, bláznivý, pohádkový.. Přesně takový svět jsem si po přečtení knihy Borise Viana Pěna dní představovala a když se přesně takový objevil na plátně, byla jsem nadšená. Nedokážu si představit lepší obsazení hlavních rolí, oni dva se mi tam prostě dokonale hodili. Francouzská hudba a atmosféra mě úplně pohltila. Na druhou stranu chápu tak rozporuplné hodnocení zde na CSFD, sama si nedokážu představit, jak bych film vnímala bez předchozího přečtení knihy. ()
Myslím si, že tento film bude veľmi podceňovaný, chybou zlej predlohy, ktorú si režisér zvolil na sfilmovanie. Možno povedať zlej je nesprávne, ale úprimne si treba povedať, že kniha "Pena dní" nie je pre každého a mne osobne už od začiatku nebola po chuti (vlastne som ju ani nedočítala a tým pádom som ani netušila ako sa dej zvrtne po prvej pozitívnej polovici filmu). Jednak postava Colina mi prišla snobská a všetko okolo neho aj s ich závislosťami mi prišli zvláštne. Ale netreba sa baviť iba o knihe. V prvom rade treba hodnotiť jej spracovanie a tomu by nikto fakt nemal čo vytknúť! Gondry sa toho chopil perfektne! Vizuálne dokonalé dielo! Tie detaily, na ktorých si dal záležať, scény, ktoré vedel urobiť aj bez špeciálnych efektov ... ja to Gondrymu jednoducho žeriem a budem si stáť za svojim. To, že niekto vyjde z kinosály a povie si, že sakra o čom ten film bol je niečo úplne iné, ako by si mohol pvedať, že ten film bol krásne spracovaný. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (5)
- Jedna z postav filmu se jmenuje Jean-Sol Partre, jedná se o zparodované alter-ego existenciálního filosofa Jean-Paul Satra, bývalého přítele Borise Viana, autora knižní předlohy. Přátelství těchto dvou intelektuálů ukončily milostné pletky mezi Sartrem a Vianovou manželkou Michelle. (Mijagi)
- Už v roku 1968 sa knihu pokúšali sfilmovať Francúzi, rovnako tak Japonci v roku 2001. (DarkSaint)
- Jedná se o stejnojmennou adaptaci slavného románu Borise Viana. (claudel)
Reklama