Režie:
Michel GondryScénář:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrají:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu "Pěna dní" obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (10)
Recenze (323)
Gondry je neuvěřitelný hračička a jeho nápady jsou fascinující. Knižní předloha tohoto filmu však byla výzva i pro něj a to co se zde děje je fascinující, ale divné zároveň. Na film jsem se po hravých trailerech těšil opravdu hodně, ale výsledná podoba byla pro mě už moc abstraktní, občas až nepříjemná a hlavně výsledná podoba rozhodně nebyla tak optimistická, jak naznačovali příjemné ukázky. Obdivuhodné tak pro mě zůstává jen to, že Gondry zfilmoval to, co bylo prakticky nezfilmovatelné. ()
Můj oblíbený xxmartinxx napsal, že jej film začal po deseti minutách iritovat. Já na tom byl o poznání hůře, protože jsem tentýž pocit začal vnímat tak po třech minutách. Pokud bych měl Gondryho kousek počastovat nějakým přívlastkem, pak je neskutečně otravný a protivný. Jak poznamenala moje choť, když si přečetla Martinův koment, nesnesitelná hyperaktivita je přesně to, co snímek charakterizuje. Vydržel jsem půl hodiny a pak jsem to vzdal, protože jsem pochopil, že tentokrát jsme se s Gondrym naprosto minuli. Vypravěčsky je to selhání na celé čáře a Gondryho svět, který jiné okouzluje, mně zůstal zavřený na několik západů. Tenhle styl by se báječně hodil na režírování hudebních videoklipů, konec konců, nejeden má už Gondry na svém kontě. Jenže sledovat 130minutový videoklip považuju svým způsobem za horor a děsivá muka. Celkový dojem: 25 % za výtvarnou stránku a ujeté nápady. ()
VELICE speciální ... a velice halucinogenní. V první fázi nadmíru svůdné ... ve druhé fázi mírně odpudivé - a snad i maličko nudné ... a ve třetí fázi ... ve třetí fázi nečekaně, zato globálně depresivní - až maniodepresivní. Zajímavý vývoj. P.S.: Myslím, že se nemění ani zdaleka jen věci ... v neklidném, nestabilním světě, který neskýtá žádné záruky. Draze prodává jen iluze, které se hroutí tak lehce jako pověstné domečky z karet. Poměrně přesvědčivé 4* ()
L´ecume des Jours je pre mna sympaticky film od reziserskeho maga Michela Gondryho /Nauka o snech s Gael Garcia Bernalom/. Zaujimavy namet, obcas sa da aj zasmiat, akurat Gad Elmaleh mi dost vadil. Audrey Tatou sice na urovni a krasna, ale celkovo pre mna len znesitelny priemer a dost aj taka Nauka o snech 2. 60 % ()
V hlavní roli imaginace. Pěna dní mi ve své první polovině vykouzlila ve tváři hned několikero úsměvů, protože něco tak pohádkově snového a bezelstného aby dnes člověk pohledával přes inzerát. Dovolím si tvrdit, že právě pro tu bezstarostnou a rozpustile magickou první polovinu, na mě těžce jak leknín na plicích zapůsobila i ta druhá - ta smutná. Melancholie v ní tekla proudem, příval nápadů neustal (pouze se ustřídmil) a na závěje smutku by jeden potřeboval lopatu. Abych jen nechválil, právě druhá polovina se Gondrimu sem tam maličko vypřáhla z jinak pevnou rukou vedeného postroje alegorického vozu. Ale jen občas a nikdy nijak výrazně. Navíc - jak už jsem zmínil - jsem se jako divák mohl vždy opřít o první polovinu a můj vztah k postavám, příběhu i filmu samotnému, který bezpečně ustavila. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (5)
- Snímek zahájil v roce 2013 za účasti režiséra filmu filmový festival v Karlových Varech. (Reesam)
- Jedna z postav filmu se jmenuje Jean-Sol Partre, jedná se o zparodované alter-ego existenciálního filosofa Jean-Paul Satra, bývalého přítele Borise Viana, autora knižní předlohy. Přátelství těchto dvou intelektuálů ukončily milostné pletky mezi Sartrem a Vianovou manželkou Michelle. (Mijagi)
- Už v roku 1968 sa knihu pokúšali sfilmovať Francúzi, rovnako tak Japonci v roku 2001. (DarkSaint)
Reklama