Úsvit planety opic

Ape not kill ape. Ohromující dojem ze Zrození zůstává nepřekonaný, ale pokračování nedělá opičákům žádnou ostudu, naopak. To jen svět Úsvitu, ve kterém jsou hrdinové i chybující na obou stranách barikády, působí velmi skutečně a natolik uvěřitelně, že místo akčně-dramatického diváckého zážitku nabízí spíše skličující podívanou. I v té je ale spousta prostoru pro skvěle zvládnuté vypjaté okamžiky, které si pro sebe znovu nepřekvapivě krade majestátní Caesar. Pomalu ztrácím jistotu, kolik dílů může tato sága ustát, ale pokud se opravdu pojede dál pod Reevesovým vedením, vytratí se obavy velmi rychle. (24.07.2014)

Hutné, emočně opět velmi bohaté, vrstevnaté, zábavné a okouzlující prací s efekty a "nelidskými" protagonisty, kteří berou většinu prostoru i svým protějškům z masa a kostí, na něž se prostě příliš nedostane (trochu "naskečovaný" Oldman např.). Reeves má výraznější styl než Wyatt a nutno říct, že použití dlouhých steadicamových jízd či statické kamery v několika málo větších akčních setech je velmi osvěžující, zároveň to světu Planety opic dodává rozvážnost, která jde nad rámec frenetických blockbusterových vypalovaček. Triky neslouží coby samoúčelný nástroj vzbuzování údivu, ale jako obratný prostředek charakterizace postav s omezenými schopnostmi vyjadřovat se verbálně. Stejně tak akce tu tvoří součást kompaktního a provázaného celku, který charakterizuje překvapivě citlivá práce s detailem opičí tváře (nejen symbolicky se zrcadlící úvod a závěr) a trochu sráží pár dílčích neobratností ve vyprávění. Úsvit nesměřuje k pouhému pobavení, ale skutečně usiluje o vytvoření fungujícího univerza, jehož možnosti se každým dílem prohlubují. Vzrušující je i způsob, jakým "distribuuje" sympatie k "ne-lidem" a činí je nositeli našich vlastních dějinných dilemat a selhání (Caesar a Koba - sic! - jako dvě tváře revoluce a snahy vytvořit fungující společenství). Proto je Planeta opic v současnosti nejzajímavější "běžící" blockbusterovou sérií a Úsvit filmem, který v letošní silné konkurenci vyčnívá dost na to, abych ho označil za dosud nejlepší vysokorozpočtovou záležitost. Pro mě dokonce o něco přesvědčivější než jednička. [90%] (14.07.2014)

Čekal bych všechno, ale že dám pět hvězd americkýmu letnímu blockbusteru a ještě ke všemu pokračování, to bych do sebe nikdy neřek, leč, člověk míní a filmečky mění. První část je naprosto grandiozní, čekání na to, kdo a jak udělá první jiskru je napínavější než drtivá většina současných napínáků a aby se diváček nenudil, tvůrci mu to čekání zkracují skvěle propracovaným rodícím se vztahem lidí k opicím a opic k lidem a aby toho ještě nebylo málo, nechávají nám nahlédnout do opičího společenství. Tahle seznamka se ukáže pro druhou část příběhu jako velmi vydařený nápad. Do svých chvalozpěvů zahrnu i kameramana, protože opičí "promenáda" v korunách stromů je fakt luxusní. A proč trhat partu a nepochválit i hudbu, zejména když Michael s notama vysloveně čaruje. Trošku jsem se bál, že druhá část bude plná digitální akce, aby si americká mládež přišla na svý, ale byl jsem z druhý půlky zbytečně zesrabenej. Dala mě skvělou, dynamickou jízdu, která neurážela mou inteligenci a přitom zůstala zábavná a vydržela bavit až uplnýho konce. (15.07.2014)

Zjednoduším to, po vynikajícím prvním díle remakujícím slavnou Planetu opic do moderního a realističtějšího hávu, přišlo pokračování, které je od první do poslední minuty jen intermezzo mezi dvěma zásadními částmi (první díl a třetí, kde bude gradace sporu). Bohužel na 130 minutách nedochází k ničemu, co nejde zkrátit na jednu větu a film se tak v mých očích i přes svou vysokou technickou kvalitu a výjimečné triky stává jen ukázkou současných možností digitálních mistrů v tvorbě skutečných postav. A možná ta zásadní tíha celého filmu ležící na těchto postavách prostě nestačí pro záruku vysoce kvalitního pokračování. (29.11.2014)

Moc dobré, vlastně lepší než bych čekala. Reevesovi se podařilo to nejdůležitější a to přenést emoce z předchozího dílu i sem. Taková úvodní desetiminutovka na mě dokázala zapůsobit opravdu hodně. Co považuji za největší sílu filmu, je rovnost obou stran, není to tak, že lidé jsou ti zlí jako vždy, každá strana má prostě ty dobré a ty zlé, divák vlastně pořád neví, komu fandit, dokonale chápe obě strany, jen je mu jasné, že nemůžou vedle sebe žít a ví, že k velkému střetu prostě musí dojít. Ta rovnost právě vede k tomu, že divák ani ten střet nechce, najednou zapomíná, že je v kině na letním blockbusteru, od kterého se očekává "atrakce", ale je pohlcen příběhem a postavami a každá ztráta na jakékoliv straně diváka mrzí. Nevycházela jsem z údivu, že se to režisérovi a scénáristům podařilo udržet až do konce filmu, že se ani na minutu nepřiklonili na žádnou stranu, tohle má můj obrovský obdiv. (19.07.2014)