Kristian

Nechápu, čím to je, ale v záplavě všech těch prvorepublikových společenských komedií, na většinu z nichž se dnes mohu dívat jen s útrpným úsměvem, v lepším případě se shovívavým pochopením, Kristián skutečně nestárne. Když jsem ho na posled (po letech) viděl, čekal jsem předem, že to bude vyčpělé, ale řezal jsem se od začátku do konce, je to síla. Je-li tento film vnímán jako živý pomník Oldřicha Nového, pak plným právem. (19.02.2011)

Co říct k této stále mladé klasice? Snad jen, že Mac Frič a Oldřich Nový někdy po osmašedesátým spolu plánovali natočit Kristiána po třiceti letech a oba tím byli nesmírně nadšení. No, doba tomu nepřála a je to strašná škoda. A vůbec je strašná škoda, že my mladší známe Oldřicha Novýho jenom z filmů. (I když děkuju bohu že aspoň odsud) On totiž byl i skvělým divadelním hercem, jedna hra vedle druhé byly šlágry. Evergreeny. Škoda, že tehdy nikdo moc netočil divadelní představení, natož představení nepříliš režimem žádoucích herců. Myslím, že Oldřich Nový byl největším filmovým milovníkem všech dob a zemí. A taky jedním z nejlepších herců naší minulosti. Tohle je vlastně jedinej důvod, proč lituju, že jsem se nenarodil před válkou a že nemůžu vidět žádnou jeho divadelní roli z té doby. Pokud někdy někdo získá stroj času, dejte mi vědět. (23.02.2006)

Nejlepší český film natočený do roku 1945. V mnohém nedotažená a spíše průměrná divadelní hra Yvana Noého byla přepsána Josefem Grussem a Martinem Fričem v kouzelnou brilantně vypilovanou společenskou komedii, která se plně vyrovnává tehdejší hollywoodské produkci. Opravdu nejlepší filmová role Oldřicha Nového (a že je z čeho vybírat). V době, kdy hlavní smysl "dvojrole" spočíval ve výměně masky, popř. mizerné snahy o pitvoření druhé postavy, se objevil herec, který vás hned dvakrát dokáže pozvat do Orientu. Poprvé jako muž velkého světa okouzlující půvabnou Zuzanu (bez jakékoliv naivity a sentimentu, jak bývalo v kraji zvykem), podruhé jako snaživý úředník, který odříkává reklamní prospekt. Zatímco Julinka Svobodová z Přítelkyně pana ministra byla nejsympatičtější rolí Adiny Mandlové, je Zuzana Rendlová jednoznačně nejsmyslnější a nejpůvabnější (zároveň se zde a ještě v Nočním motýlu jasně ukazuje haasovská škola). Nataša Gollová hraje Mařenku se smyslem pro jemnou komickou drobnokresbu, aby se záhy proměnila plně v rámci svého přirozeného půvabu v Mařenku, která může směle konkurovat předchozím objektům Kristiánova zájmu. Vynikající a naprosto civilní(!!!) Jára Kohout, ovšem nejkouzelnější postavou tohoto filmu je elegán s kapesníčkem v podání Čeňka Šlégla. Po všech stránkách skvostný film od dialogů přes hudební doprovod až po takovou maličkost jako je zapálení cigarety. (19.02.2004)

Skvostná klasika. Při sledování jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi víc líbí Nataša Gollová (především po své proměně v samé závěru) nebo Adina Mandlová (ty černé šaty!), obě jsou zde úchvatné. Ten film je naprosto dokonalý, vtipný a jednoznačně nestárnoucí a já ho chci vidět znovu. Při spoustě scén jsem nedýchal nadšením a konec mě zcela dojal. Prostě nádhera. Při sledování jsem se mimochodem neubránil vzpomínce na Světáky a Vrchní, prchni! - oba filmy (hlavně ten první zmíněný) mají s Kristianem leccos společného, a pokud to není náhoda, pak jsem o to více radši, že jsem se konečně mohl seznámit s tímto pravzorem pozdějších filmů o všech těch chudých snílcích a sympatických hochštaplerech. (08.05.2012)

Zavřete oči, odcházím..." Asi nejlepší předváůečný film. Vynikající herecký koncert Oldřicha Nového, Nataši Gollové a Adiny Madlové, u které se člověk pobaví, v prefektní režii M. Friče. Příběh je tak trochu ze života, kdy hlavní hrdina znuděn životem, si vytvoří dvojí realitu, ale ani jedna není dokonalá. Svádí po celou dobu svůj vlasní souboj o to, jaký "život" je vlastně lepší. (14.01.2012)