Kristian

Každého prvního v měsíci vstoupí do Orient baru elegantním krokem svůdný sedmilhář Kristián a v pozici lva salónu oblbuje pečlivě zvolenou obelháváníchtivou dámu. Prožít s tajemným mužem vášnivou noc je snem nejedné dámy, ale první ranní paprsek proměňuje atraktivního Kristiána v nudného úředníka Aloise Nováka, který si zase bude celý měsíc utrhovat jídlo od úst, aby si mohl jednou za měsíc odskočit v nažehleném kostýmu do svého vysněného života. (23.12.2008)

Další skvělá ukázka toho, že jsme natáčeli opravdu výborné filmy, ať už je to jen komedie, anebo v tomto případě komedie romantická. Je to zábavné, ale je to i chytré, což je v dnešní době poměrně unikát. Takové komedie už natáčet neumíme, a mám pocit, že je to i proto, že dnes prostě nemáme tak zajímavé herce. (08.01.2015)

Otevřete oči, přicházejí. Kdo? No přece Oldřich Nový a Adina Mandlová. A ta ... no, jak se jen jmenuje .... Gollová ... Nataša Gollová přece! Asi tak lze popsat pocity toho, kdo si tento film pouští nebo ze stříbrného plátna zhlíží, poučen už předcházejícími zhlédnutími. Jistota, s níž se herci i tvůrci pohybují v souhrnu všech prostředí, zobrazovaných filmem, i nápaditost, kterou k tomu přidávají, berou dech i přes desetiletí, jež uplynula od jeho uvedení. Doplníme-li toto hvězdné trio o pověstné MELODY BOYS Rudolfa Antonína Dvorského, mění se naše nadšení v bezbřehé se kochání. Prvorepubliková noblesa, jejíž idealizovaný tvar je zpozemštěn invenční veseloherní nadsázkou, i po letech hladí duši i srdce. Zavřete oči ... končím. (20.10.2007)

"Lojzíčku, ty jsi dnes nějaký divný." GENIÁLNÍ film, bez debat. Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štěstce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel. Pamětníci vzpomínají, jak měl vše matematicky vypočítané po takové detaily, jako kolik kroků Kristián udělá při svém entrée. A byl to také ON, kdo si přes Fričovy pochybnosti prosadil obě herecké partnerky. Adině Mandlové se tak postaral o nejoduševnělejší roli její kariéry a Nataše Gollové (která v předchozí jevištní verzi hrála překvapivě Zuzanu) o start ke hvězdám. Nádherný film, nádherný. Ikona celé kategorie "film pro pamětníky". 100% (22.06.2006)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)