Newyorská romance

Na skromný a upřímný pohled na život v Dublinu a lásku k hudbě diváci před časem slyšeli. Once Johna Carneyho bylo kouzelné. Stejný tvůrce se vrací, přibral výrazně známější tváře a znovu se motá okolo hudby. Představuje vyhořelého rozevlátého hudebního agenta a skromnou talentovanou písničkářku. Každý z nich s sebou nese nějakou tu bolístku, nikdy ovšem není tak zle, aby z toho bylo divákovi ouvej. A problémy, které se objeví, se vyřeší zatraceně snadno. I tak to má výbornou atmosféru. I své mouchy. Výsledek se totiž tváří nesmírně svobodomyslně a přirozeně, jenže takový tak úplně není, ač je to právě k jeho ústředním hrdinům, kteří jsou mile uvolnění, nefér. Tvůrci celou tuhle jednoduchou story hezky zabalili a měli za to, že je vystaráno. Ono by bylo, až na to, že (jak už jsem naznačoval) chybí pnutí mezi postavami, tudíž nevyskočí tepová frekvence tam, kam bychom chtěli, marně čekáme na slzy, které bychom si otřeli. Herci jsou výborní – dle mého nedoceněný Mark Ruffalo se topí v dluzích, chlastá a dávno se odcizil se svou rodinou (spolehlivé Hailee Steinfeld a Catherine Keener), je výborný a album bych s ním natočil hned. I když by možná nevyšlo, byla by sranda. Keira Knightley je roztomilou sázkou na jistotu, překvapí o to víc, že skutečně zpívá a vůbec ne špatně. Ba naopak. A New York tu pro tentokrát tepe normálním životem!! (29.09.2014)

Na první i poslední pohled je Begin Again ten druh krásného a strašně příjemného filmu, který vás skvěle naladí a řekne vám, že být jiný je skvělé a nejlepší. Je v něm hodně nápadů, které i fungují, a které jsou vidět. Zároveň si uvědomíte, že to opravdu točí TEN člověk, který dělal Once. Několikrát se totiž nevyhnete téměř identickým scénám a když se to tak vezme kolem a kolem, celkový příběh je taky dost podobný. Tady se ale bohužel objevuje první úskalí. Carney se pokusil nasadit stejný outsiderský princip na světově známé herce a namísto dokumentárně laděné kamery vzal kameru vizuálně čistě filmovou a zřejmě aby ještě něco z toho feelingu Once zachránil, rozhodl se, že bude každých pár minut otravovat diváka s jump cuty. Druhý otazník se snáší nad dramaturgií příběhu. Především začátek je neustálé přeskakování z příběhu na příběh, během kterého jsem ale stačil vždycky zapomenout na postavu předchozí a vlastně jsem se musel pořád dokola znovu chytat. Celkově na mě pak příběh působil moc neučesaně, jakoby bez ucelené formy. A v té formě je prostě problém celkově. Ve formě vizuální a dramatické. Ale je to opravdu strašně milé. 6/10 (10.05.2015)

Možnosť zrodu autentického posolstva stále dýcha. Bez obmedzenia vydavateľským molochom rozkázaných komerčných prvkoch v tvorbe samotnej, či aspoň v jej formálnych prejavoch. Každý má totiž možnosť vydať si svoju vlastnú nahrávku, napísať svoju knihu. A šíriť ju tak, ako uzná za vhodné. Bez toho, aby mu autorské práva uchmatol vydavateľ. Tu cez príbeh autorky piesní bez akýchkoľvek komerčných ambícií a skrachovaného vydavateľa, ktorého zruinoval životný štýl po veľkých úspechoch. Ona vie napísať silnú pieseň, on jej vie dodať primerané aranžmány. S podporou priateľov, ľudí, ktorí si túžia slobodne zahrať, či muzikantov zaplatených priateľmi minulosti. Ktorí, dnes úspešní a bohatí, cítia, že dnešným chudákom a lúzrom niečo dlžia. Úplne ma míňa, či ide o banalitu a či to pôsobí presvedčivo. Presvedčivosť je primárne v posolstve, že je možné gerilovo, bez prostriedkov, vydať umelecké dielo. Ak je cítiť potrebu ho vydať a niečo ľudom zvestovať. Či už sú za tým zlomené srdcia, rozpadnutá rodina, či čokoľvek iné. Film rovnako pocitovo silný po druhom pozretí, ako pri premiére. (24.12.2020)

Film, na jehož začátek musí divák čekat rovných 50 minut a pak stejně dostane kromě deseti vskutku zábavných minut (shánění členů kapely a první nahrávání) jen Předkus za mikrofonem a kulisu New Yorku. To je setsakramentsky málo. A jak jsem včera v noci nadávala na komára, dnes mu vedle své postele vystelu krabičku od sirek, protože jsem si potvrdila, že mi zdaleka nepije krev v takové míře, jak to s každým dalším filmem zvládá Ruffalo. Ať se radši věnuje režii, jak už jednou dokázal, i s průměrnou látkou utáhne nadprůměrné herce, ale před kamerou je sám těžce průměrný. 40% (16.10.2014)

Americký "Once revival", v ktorom je jediná skutočne "true" scéna (keď Dan a Gretta počúvajú spoločne muzičku počas tripu po meste). Ostatné mi prišlo "fake as a wedding cake", ešte aj tá synchronizácia bola povrchná (všimnite si, že bubeník sa ani raz netrafí do hudby:)) Budem za frfloša, ale: hudba ma nabavila, Keira je tá najiritujúcejšia herečka široko ďaleko, všetky tie rodinné klišé, atď atď. Skrátka idem proti prúdu, napáčilo sa..:) (19.12.2014)