Nejlepší ženská mého života

"Malý film" velkých hereckých příležitostí a koncertů v idyle českého maloměsta; zhruba tak se mi vybavuje po desetiletích z paměti poslední dílo předčasně zesnulého skutečně - nejen titulem - národního umělce, režiséra Martina Friče. Jiří Sovák tu předvádí vrcholné ukázky svého tehdy rychle vyzrávajícího herectví. Více a hlouběji však upoutal mou pozornost jiný výkon - také tehdy už zralé herectví české "ultrasexbomby" Mileny Dvorské. Brýle, kterými ji obdařil Frič, nemohly zakrýt její dozrávající krásu ani mimořádnou schopnost propůjčit "malé" poštmistrové, pardon, vedoucí pošty, romantický nádech civilního patosu, ve kterém stále cítíme kořennou hanáčtinu prostějovské dívky, která se nebojácně měřila s velikány kolem krále JÁ. Čas od času přemýšlím, proč tato vlastně výborná herečka, generační vrstevnice Jany Hlaváčové, Karly Chadimové, Marie Tomášové "neprororazila". Proč i teď, na prahu osmého desetiletí svého života, zůstává jakoby v pozadí, ačkoliv si s žádným z připomenutých jmen v ničem nezadá. Věrohodná odpověď je překvapivá svou všedností. Milena Dvorská je normální, ne průměrná, ne nezajímavá vynikající žena. Nepotřebuje se tlačit do popředí, postrádá motivaci po získání místa v premiantské řadě; je zkrátka poctivá ve své slušnosti a přirozená a samozřejmá ve svých nepopiratelných výjimečnostech. Ta poštmistrová, pohádková krasavice přepážky zakuklená do brýlí zdánlivé všednosti, ji i prozrazuje, i skrývá, i charakterizuje. A tak je znovu tou dychtivou, zvídavou, ale i ráznou Maruškou, která je pro integritu své osobnosti připravena ve věci zjevené pravdy - že sůl-charakter je nad zlato-plytkou senzacechtivost - připravena bojovat s každým. Vzácných žen jejího typu nikdy nebude nazbyt. Ani v NEJLEPŠÍ ŽENSKÉ, ani ve všednodenním životě každého z nás. (01.04.2008)

Velmi, velmi roztomilé. Až jsem si říkal, že by hlavní zápletku mohl sehrát Burian s Gollovou, jenže tady jsou do toho spletené další osudy lidiček z maloměsta, se všemi nejrůznějšími nešvary socialismu s lidskou tváří. Dobová situace je vůbec pěkně (dokonce bych řekl až odvážně) vystižena, včetně postavení žen ve společnosti, ale zejména je tu vidět všudypřítomná korupce, podvody a podvůdky, zkrátka "kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu" v praxi, RaJ na zemi. Unikátní je použití Sovákova ironického voiceoveru ve filmu v podstatě imrvére od začátku do konce. (30.06.2021)

NA POŠTE: ON: "Dobrej den, kde najdu pána poštmistra ? "....... ONA: "No u sebe, ne ?! ".......ON: "Babo nezlob, ja Ti za figuru nemůžu." V OFFICE: ONA: "Víte, já totiž hrozně ráda vařím. A taky hrozně ráda jím. Takže se vzájemně ohromně doplňuju. Jenom můj muž říká, že se prej přežíráme." ON: "Je zle, začínají se mi dělat sliny jako pejskovi pána Pavlova." (12.09.2009)

Vzhledem k tomu, že to natočil Martin Frič, musím být na film přísnější, protože tahle satira se nijak zvlášť nepovedla. Možná léty trošku taky vyčpěla, dnes se krade jinak, záludněji. Přestože jde o satiru, neměla scénáři ujet základní záležitost s předáváním tržeb na poště. To se opravdu kdysi takhle hotovost předávala? A všude se dávaly jen stokoruny? Vím, o tohle ve filmu nešlo, ale i satira by měla vypadat hodnověrněji. Jiří Sovák ovšem sehrál svoji úlohu podvodníka začátečníka velmi dobře, ono to dle postelové scény na začátku taky vypadalo nadějněji, ,ale sledovat dlouhé scény přebírání a razítkování bankovek, to bylo i na mne trochu moc. (08.04.2016)

(LFŠ 2022) Fričův poslední film dokáže hravě zaujmout i dnešního diváka - díky chytrým dialogům a famózním hereckým výkonům. Jedná se v podstatě o herecký koncert Jiřího Sováka (a jeho neuvěřitelně humorného voiceoveru), jemuž skvěle sekundují herci ve vedlejších rolích, z nichž mě nejvíce oslovili Řanda, Dvorská a Janžurová. Nejlepší ženská mého života mě opravdu upřímně pobavila a měl jsem často na tváři potutelný úsměv, podobného ražení jako onen Sovákův. (05.08.2022)