Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze jako Jiří Schmitzer do rodiny hospodského. Roku 1941 absolvoval dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a následně se živil jako úředník v pojišťovně a jako skladník. V této době již vystupoval v pražském kabaretu Živé jeviště. Roku 1943 nastoupil na profesionální hereckou dráhu. Hrál v třebíčském Horáckém divadle (1943 – 1945), během prezenční vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1946 – 1947), Divadle E. F. Buriana (1947 – 1952), Vinohradském divadle (1952 – 1966) a v pražském Národním divadle (1966 – 31. březen 1983), z něhož po několika desítkách velkých rolí odešel na odpočinek. Později vystupoval pohostinsky.
Přes různé komické a milovnické role se Sovák vyvinul ve zkušeného herce s osobitým projevem, který předváděné postavy přizpůsobuje vlastní individualitě. Jeho herecký projev spočíval v herecké zkratce, charakterizováním role drobnými detaily, které byly úsporným prostředkem k vyjádření vnitřního stavu postavy. Zvláštní význam pokládal na svůj hlas, který dokázal vyjádřit tónem mentorské podrážděnosti či s podtextem laskavého pochopení. Své postavy často zlidšťoval svou hranou ironickou bodrostí, lidskostí a suchým humorem. Dobré role ztvárnil v inscenacích „Amfitryon“, „Sníh se smál, až padal“, „Ženský boj“, „První stránka“, „Kočičí hra“, „Naši furianti“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Hrátky s čertem“. Se svoji první manželkou měl syna, herce Jiřího Schmitzera (*1949), který s otcem hrál několikrát ve filmu.
Sovákovo herectví dokázal však více využít film, který mu dokázal přinést u diváků nevídanou popularitu, a který mu nabízel často velké komické i dramatické role. Poprvé se na platně představil jako fotograf v reklamě PĚT STRÝCŮ (1942). O pět let později jako hotelový detektiv v komedii NIKDO NIC NEVÍ. Zpočátku vytvářel menší, ale velmi výrazné postavy Jareše (PŘIZNÁNÍ), vedoucího pily (PLAVECKÝ MARIÁŠ), vojína July (AKCE B), Drnce (VÝSTRAHA), údržbáře (CIRKUS BUDE!), obyvatele města (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), Jašky (TANKOVÁ BRIGÁDA), Vojty (KUDY KAM?), laxního pana Tachecího (FLORENC 13:30), Mikoty (SMRT V SEDLE), vedoucího (PROBUZENÍ) či Zemánka (DNES NAPOSLED).
Oblíbené se staly jeho hlavní postavy: havíř Kuba Dařbuján v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) Martina Friče, starosta Florián Jírovec v Machově komedii FLORIÁN (1961), montér ČKD a král tamánského souostroví Alois Králů ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), vykutálený sňatkový podvodník v Krejčíkově detektivní komedii ČINTAMANI A PODVODNÍK (1964), pan Foustka v parodii KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY (1967), Láďa v hořké komedii NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968), fasádník Antonín Skopec v Podskalského SVĚTÁCÍCH (1969), vědec David Moor v Lipského Sci – Fi komedii ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ (1969), král Rosebud IV. ve Vorlíčkově crazy komedii PANE, VY JSTE VDOVA! (1970), ředitel školy v Lipského ŠESTI MEDVĚDECH S CIBULKOU (1972), mistr Jiří Kroupa v komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976) Oldřicha Lipského, rytíř Brtník v komedii AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1976), starý nacista Klaus Abard ve Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), král Dalimil v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), zloděj Liška v komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), pan Novák v Schulhoffově komedii CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ... (1980), Semerád v komediích ZRALÉ VÍNO (1981) a MLADÉ VÍNO (1986) Václava Vorlíčka nebo strejček Růžička ve Svěrákově KOLJOVI (1996). Naposledy si zahrál strejčka v NÁVRATU ZTRACENÉHO RÁJE (1999) Vojtěcha Jasného.
Sovák účinkoval taktéž v rozhlase („Tři mušketýři“ nebo „Kupon“) a zejména v televizi (zábavné pořady, inscenace SLZY, KTERÉ SVĚT NEVIDÍ, USPOŘENÁ LIBRA, BOHOUŠ, TALISMAN, POSLEDNÍ KONCERT atp. a seriály ELIŠKA A JEJÍ ROD, PAN TAU, F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, DNES V JEDNOM DOMĚ, CHALUPÁŘI, ARABELA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, BAMBINOT, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, ARABELA SE VRACÍ atd.).
Za své herectví získal titul Zasloužilého umělce (1968) a Cenu MNV za herecký výkon (1982) v komedii ZRALÉ VÍNOa Cenu Thálie (1999). V devadesátých letech trpěl řadou zdravotních problémů a na pokračování sepsal své vzpomínkové knížky „Jiří Sovák poprvé, podruhé, potřetí a počtvrté“. Vydal také řadu gramofonových desek, audio kazet a CD. Jiří Sovák zemřel 6. září 2000 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti let.
Jarda "krib" Lopour
